V Římě byla uvedena nová kniha Tomáše Halíka Dopisy papeži

Ze světa / / Farnostsalvator.cz; red / 10. října 2024 23:04

Řím/Praha - Dne 7. října proběhlo v centru hnutí Sant´Egidio v Římě konalo slavnostní uvedení vydání knihy Tomáše Halíka „Dopisy papeži“ v šesti jazycích (češtině, polštině, italštině, němčině, španělštině a portugalštině).

Nová kniha rozvádí některé myšlenky autorova „Odpoledne křesťanství“ a tvořivě navazuje na výzvu papeže Františka k synodální reformě křesťanství. Předkládá vizi křesťanství, které překračuje samo sebe ve vztahu k ostatním náboženstvím, k lidem duchovně hledajícím mimo tradiční náboženství i k spoluodpovědnosti za společenské i přírodní prostředí.

Autor zvolil výsostně dialogický žánr: dvanáct dopisů adresuje fiktivnímu papeži Rafaelovi. Jeho jméno „Boží lék“ či „Bůh uzdravuje“ i podtitul knihy „Hledání nových cest“ naznačuje poselství knihy: v době globálních krizí je třeba probudit terapeutickou sílu víry a uzdravující moc náboženství. V dopisech předkládá papeži Rafaelovi své vize a intuice, otázky a pochybnosti, naděje a úzkosti, týkající se budoucnosti křesťanství. Papeže ze světa snů používá ke komunikaci pomocí metody aktivní imaginace, kterou zná ze své psychoterapeutické praxe.

V úvodním slovu ke knize Tomáš Halík zmínil noční sen, v němž potkal nového papeže, který si zvolil jméno Rafael. „Je to trochu podobné jako moje rozhovory s Bohem v modlitbě. Tam také nedostávám bezprostředně odpovědi na své otázky jako při telefonickém rozhovoru. Modlitba mne však činí senzitivním pro odpovědi, které dřív nebo později přicházejí v událostech mého života nebo jako jiskry náhlé inspirace.“

Vyzdvihl, že Druhý vatikánský koncil udělal významný krok od uzavřeného katolicismu ke skutečné katolicitě, ekumenické otevřeností, od konfrontace k dialogu s moderní kulturou. „Ale synodální reforma musí jít mnohem dál. Jsem přesvědčen, že princip synodality je nejen nezbytný pro církev, nýbrž může být inspirací pro budoucnost soužití různých kultur na naší planetě.“

Podle T. Halíka už nestačí dialog církve a světa jakožto dvou oddělených entit. „Svět a církev, naše víra a naše lidství, naše spojení s Kristem a naše spojení s celou lidskou rodinou patří nerozděleně a nesmíšeně k sobě. Jejich vztah se podobá vztahu lidství a božství v Kristu a vztahu uvnitř Boží Trojice. Jde o perichoresis, vzájemné pronikání, které neporušuje identitu.“

Na obavy mnohých, že tento proces obnovy může ohrozit identitu křesťanství, dává odpověď právě v této knize. „Ve své knize tvrdím, že identita křesťanství není nic statického, nýbrž že spočívá v dynamické přítomnosti vzkříšeného Krista, který působením Ducha církev stále oživuje a proměňuje. Dějiny křesťanství jsou v pokračujícím, stále se rozvíjejícím tajemstvím Vzkříšení (resurrectio continua).“

Dále upozornil, že reforma církve. nemůže zůstat jen „u změn v institucionálních strukturách, v kodexu církevního práva a učebnicích morální teologie. Tyto změny, které mnozí očekávají od nynějšího jednání synody, musí předcházet a doprovázet hlubší změna: změna mentality. Začátkem je osobní proměna a cílem proměna celého stvoření.“ Zdůraznil, že to první je celoživotní úkol pro každého z nás, to druhé je úkol pro církev a celou lidskou rodinu, pro celé dějiny až k jejich eschatologickému završení. Naštěstí pro oba úkoly dostáváme pomoc od Božího Ducha.

„Velmi bych si přál, aby myšlenky mé knihy a naše dnešní setkání byly rovněž malou součástí onoho procesu duchovní transformace, jehož jsme právě v této době svědky a účastníky,“ dodal Halík závěrem.

Ke knize se vyjádřili také arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda Papežské rady pro rodinu, profesor Pierangelo Sequeri, emeritní děkan Institutu Jana Pavla II. na Papežské Lateránské univerzitě, prof. Stella Morra, profesorka teologie na Papežské univerzitě Gregoriana, a Aurelio Mottola, ředitel nakladatelství Vita e Pensiero milánské Katolické univerzity.

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře