Helga Hošková-Weissová vpravo vedle spisovatele Arnošta Lustiga a jeho sestry Hany během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně. Libeňská synagoga, říjen 2008
Autor: Wikipedie.org / Talmidavi / Creative Commons
Praha – Malířka Helga Hošková-Weissová, která se 10. listopadu dožívá 95 let, jako dítě přežila věznění v koncentračních a vyhlazovacích táborech Terezín, Mauthausen a Osvětim. Její zachráněné dětské kresby z Terezína si získaly mezinárodní ohlas. Později vystudovala malířství, kterému se věnuje dodnes. Ve své umělecké tvorbě se zaměřuje hlavně na tragédii holokaustu.
Helga Hošková-Weissová se narodila v Praze, v roce 1941, kdy jí bylo 12 let, byla i s rodiči deportována do Terezína. Každodenní život v táboře začala malovat na přání svého otce, který válku nepřežil. Její první terezínskou kresbou je motiv dětí stavějících sněhuláka. Otec jí po shlédnutí obrázku vzkázal: „Maluj, co vidíš!“ a tak dal podnět ke vzniku unikátního souboru dokumentů, který se podle odborníků svou sdělností a autenticitou odlišuje od výtvarných projevů ostatních dětí i starších terezínských malířů. Poté mladá malířka prošla Osvětimí, Freibergem a osvobození se dočkala v Mauthausenu.
Po druhé světové válce Hošková-Weissová dostudovala gymnázium a Vysokou školu umělecko-průmyslovou a začala se malováním zabývat profesionálně. Jedním z jejích učitelů byl také Emil Filla, jehož způsob práce a osobnost ji velmi ovlivnily. V roce 1958 ilustrovala první knížku Arnošta Lustiga Noc a naděje a své zážitky z Terezína, Osvětimi, Freibergu, transportu smrti a Mauthausenu zaznamenala v cyklu Kalvárie.
I další její obrazy už podle názvu svědčí o tom, co prožila. Mezi její obrázky lze najít například díla s názvy Chléb na pohřebním voze, Soupis majetku či Vybírání odpadků. K podobnému tématu se vrátila v roce 2009 dílem Pogrom, na kterém jsou motivy rozbitého okna, převráceného svícnu, modlitební knihy a střepů.
V roce 1965 navštívila studijně Izrael a na základě pobytu vznikla díla jako Cesta k Mrtvému moři nebo Noc v Ein Hodu. Po srpnové okupaci v roce 1968 nemohla Hošková-Weissová vystavovat v zahraničí a na několik let přestala vůbec malovat. Teprve koncem 80. let vznikly její nové, převážně nefigurativní obrazy s motivy zkázy a zmaru, jejichž sérii pojmenovala Katastrofy.
Po listopadu 1989 Hošková-Weissová vystavovala po celém světě, její díla byla reprodukována v mnoha zahraničních publikacích a o jejím životě Česká televize natočila dokument Maluj, dokud vidíš. V několika zemích také vyšel její deník z let 1938 až 1945. S obdivuhodnou energií také jezdila po celém světě a podávala svědectví o tom, co prožila, viděla a nakreslila.
V roce 2009 Hošková-Weissová obdržela od prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy a ve stejném roce i Medaili Josefa Hlávky. V roce 2016 získala ocenění a titul Dáma české kultury.
