Číhošťský zázrak se stal záminkou pro perzekuci církve

Ze světa / / ČTK / 11. prosince 2024 7:18

Praha - Po komunistickém převratu v únoru 1948 se chtěla totalitní moc v první řadě vypořádat se svými ideologickými odpůrci. Jedním z nich byla i římskokatolická církev, která měla vliv zejména na venkově, a byla tak značnou překážkou v plánované kolektivizaci vesnice. Jako záminka k perzekuci církve komunistickému režimu posloužila i událost z 11. prosince 1949, která vešla do povědomí veřejnosti jako takzvaný číhošťský zázrak.

V malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se měl později ještě opakovat, samotný farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Údajně zázračný pohyb kříže vzbudil pozornost mezi věřícími, církevními hodnostáři ale také u komunistické Státní bezpečnosti (StB).

Celou událost (i písemně) potvrdilo 20 místních farníků. Například Růžena Prchalová popsala jev takto: „Naklonění bylo tak hluboké, že jsem se bála, že křížek spadne. Pak se vrátil do původní polohy, chvíli tak setrval a potom se vyklonil hluboko na druhou stranu. Opakovalo se to třikrát nebo čtyřikrát.“

Vládnoucí komunistická moc označila „zázrak“ za podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí katolické církve, a případ využila k útokům na církevní kruhy. Ty vyvrcholily sérií politických procesů s náboženskými činiteli.

Vyšetření zázraku svěřily špičky totalitní moci takzvané Instruktážní skupině StB, která 28. ledna 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Po krutém mučení vyšetřovatelé nakonec 22. února kněze přiměli, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel tři dny nato, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.

Pochován byl do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Josef Zoukal, příbuzným byla jeho smrt oznámena až v roce 1954. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. V říjnu 2014 dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. Stupně a v listopadu 2014 byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty jeho pravděpodobné ostatky. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů koncem června 2015 prohlásili, že prokazatelně patří Toufarovi. V červenci 2015 pak byl umučený kněz pohřben v číhošťské farnosti, kterou před svou smrtí v 1950 naposledy spravoval.

Stejně jako Toufara potkal smutný osud i fotografa Josefa Peškeho, který v lednu 1950 vychýlený kříž vyfotil. Celých 13 let strávil v uranových dolech v Jáchymově, a to pouze proto, že údajně svými fotografiemi číhošťský zázrak propagoval.

Tehdejší režim se rozhodl využít událostí v Číhošti k proticírkevní propagandě. Komunisté o údajném spiknutí, které mělo sedláky přesvědčit, aby nevstupovali do zemědělských družstev, nechali natočit propagandistický film. Původně v něm měl hrát Toufar, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB ve zmanipulovaném dokumentu představila zvláštní zařízení s provazy a táhly, s jejichž pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo byl na oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.

V roce 1968 při vyšetřování Toufarova případu prohlásil třeba tehdejší ministr spravedlnosti Alexej Čepička: „Číhošťský zázrak byla protistátně zaměřená akce. I dnes jsem toho názoru, a ani tehdy jsem neměl pochyb, že tento případ byl formou pobuřování proti státu. Bylo to nutno hodnotit jako snahu katolické církve udržet si vliv u věřících a působit na ně v potřebném směru.“

Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením. „Můžeme se jenom dohadovat, zda akci dopředu nepřipravila státní moc, tedy zda nešlo o provokaci StB na objednávku KSČ. Víme však, komu celý případ Číhošť prospěl. Číhošť byla využita KSČ k zintenzívnění útoků proti katolické církvi, proti věřícím i proti Vatikánu,“ konstatovali autoři publikace ÚDV vydané v roce 2001.

Jak tedy došlo k pohybu křížku? „Nedovedl jsem si vysvětlit, co bylo příčinou toho jevu,“ řekl v červenci 1968 ve své výpovědi před vojenskou prokuraturou želivský opat Vít Tajovský. „Nechtěl jsem jej hodnotit jako zázrak, to by v té době bylo jistě odvážné,“ dodal. „Nemohu ovšem možnost zázraku vyloučit. Nemohu ani vyloučit, že samotný křížek byl špatně napíchnut na hřebík v podstavci kříže. Pak by mohla být příčina vychýlení i v tom. Vím však bezpečně, že nikde nebyly žádné skoby, žádné hřebíky, a to ani ve zdi, na oltáři či kazatelně. Ani žádné stopy po nich.“

StB využil kauzu k procesu s církevními představiteli. Krátce po zatčení Toufara byl zatčen Tajovský a zatčení nebo internace čekala také většinu opatů a vyšších církevních hodnostářů v republice. Tajovský byl již v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení. Režim v témže roce vyhostil papežského nuncia a přerušil diplomatické styky s Vatikánem, začala likvidace řeholních řádů.

Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil. Zemřel v září 2018.

Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v monografii Jako bychom dnes zemřít měli: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.

Krajský soud v Hradci Králové rehabilitoval letos v říjnu faráře Toufara za nezákonné zatčení a vazební stíhání v roce 1950. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je vyslovená rehabilitace kněze Toufara aktem spravedlnosti a jasným konstatováním justice, že komunistický režim svévolně porušoval základní lidská práva a pravidla trestního řízení ze svých mocenských důvodů. „Má zásadní význam z pohledu vyrovnání se s komunistickou minulostí,“ uvedl pro ČTK první náměstek ředitele ústavu Kamil Nedvědický. K rehabilitaci podle něj došlo jednoznačně pozdě, nicméně „lepší pozdě než nikdy“.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře