Sír Nicholas Winton v Praze dne 10. října 2007
Slough/Praha – Před druhou světovou válkou zachránil britský makléř a humanitární pracovník sir Nicholas Winton 669 českých a slovenských dětí převážně židovského původu před smrtí v nacistických táborech smrti, a také po válce pomáhal potřebným. Za své činy byl Winton několikrát vyznamenán a povýšen do rytířského stavu. Prezident Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, v roce 2014 dostal od prezidenta Miloše Zemana nejvyšší české vyznamenání Řád bílého lva, které v Praze osobně převzal. Byl navržen i na Nobelovu cenu za mír. On sám ale bral vše s nadhledem a označení hrdina odmítal. Jeho život se uzavřel před deseti lety, 1. července 2015, v úctyhodných 106 letech.
Dokumenty o jeho činnosti náhodou našla v roce 1988 na půdě jejich domu Wintonova manželka Grete. Sám Winton je chtěl vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „jeho dětmi“ ve studiu BBC. Emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost. Svérázný zachránce ale „humbuk“ kolem své osoby vždy zlehčoval s tím, že „vůbec nic neriskoval“. „Byla škoda, že nepomohla žádná další země. Zkusil jsem Ameriku, ale žádné děti nepřijali,“ řekl smutně.
Pozornost veřejnosti se k Wintonovi upřela ale až po dalších deseti letech, když jeho příběh znovu připomněl režisér Matej Mináč ve filmu Všichni moji blízcí (1999).
Za svůj život vděčili Wintonovi například bratr rabína Karola Sidona Julius, sestřenice bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Dagmar Šímová nebo režisér Karel Reisz.
Winton se narodil 19. května 1909 v Londýně jako Nicholas Wertheimer v německo-židovské rodině, která odešla do Londýna na počátku předchozího století kvůli antisemitským náladám v Německu. Mladý Nicholas byl pokřtěn a po studiu na střední škole pracoval v bankách v Londýně, Hamburku, Berlíně a Paříži. V roce 1933 také získal pilotní průkaz, závodně šermoval a několik let byl makléřem londýnské burzy.
V prosinci 1938 se na něj obrátil s prosbou o pomoc přítel, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem, jež ohrožoval nacistický režim. „Dozvěděl jsem se, že existuje organizace, která pomáhá starým lidem vystěhovat se na Západ. Jenže o děti se nestaral nikdo,“ vysvětlil Winton své rozhodnutí založit dětskou sekci výboru.
Winton záchranu dětí organizoval jako soukromá osoba, zaštítil se ale výborem pro uprchlíky a spolupracoval s Čedokem. Zorganizoval hlavně vlakové transporty z Prahy do Británie, malá skupina opustila ohroženou republiku také přes Švédsko. Pro děti musel zajistit od Němců povolení k výjezdu, od Britů povolení ke vstupu, přijetí v rodině a složit za každé kauci 50 liber.
První děti odcestovaly letadlem 14. března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. Následovaly další transporty a poslední, osmý vlak vyrazil 2. srpna 1939. Celkem se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí, z nichž většina byla židovského původu, zbytek tvořili potomci spisovatelů, komunistů a dalších nepřátel nacistů. Většina jejich příbuzných později zahynula ve vyhlazovacích táborech. Největší transport s 250 dětmi měl odjet počátkem září 1939, ale kvůli vypuknutí války se už neuskutečnil. Většina malých pasažérů později zahynula, což společně s pohledem na uprchlíky ze Sudet Winton označil za nejsmutnější okamžik svého života.
Po válce mimo jiné působil v tehdejší Mezinárodní organizaci OSN pro uprchlíky, v 50. letech se usadil s rodinou u Maidenheadu a později v důchodu se věnoval charitativní práci.
Wintonův život přibližuje životopis, který napsala jeho dcera Barbara. Píše v něm, že skutečný význam celé záchranné operace ukázalo až přímé setkání se zachráněnými dětmi.
Wintonovy činy připomíná i slovenský režisér Matej Mináč v celkem třech filmech. Vedle filmů Všichni moji blízcí (1999) a Síla lidskosti – Nicholas Winton (2002) je to i dokument s hranými pasážemi a s názvem Nickyho rodina (2011). Premiéry se v Praze v lednu 2011 tehdy 101letý Winton osobně zúčastnil.
ČR ostatně navštívil několikrát. Poprvé od roku 1939 byl v Praze v květnu 1991 (bylo mu 82 let), kdy se sešel s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, s některými zachráněnými a se svou manželkou a v doprovodu představitelů Federace židovských obcí a pražské židovské obce si prohlédli Staronovou synagogu nebo židovský hřbitov. Na závěr prohlídky památek židovského muzea v Praze se Winton zúčastnil slavnostního oběda, jehož se vedle zástupců židovských obcí zúčastnili i jeho bývalí chráněnci. Přítomen byl rovněž tehdejší velvyslanec Izraele v Československu Joel Šer.
Winton poté Českou republiku navštívil ještě několikrát. V září 2009 byl z Prahy do Londýna vypraven zvláštní vlak, který Wintonův čin znovu připomněl světu. Tehdy byla také na nástupišti Hlavního nádraží odhaleno bronzové sousoší s vyobrazením Nicholase Wintona. Jeho jménem je také pojmenována planetka (19384) Winton, objevená na jihočeské Observatoři Kleť, od září 2024 je v Praze v Holešovicích ulice Nicholase Wintona
V roce 2023 natočil o Wintonovi životopisný film Jeden život režisér James Hawes, ve snímku se v hlavních rolích představili Anthony Hopkins a Johnny Flynn.
