Po svátku Tří králů začíná masopust. Ve staré církvi to byl hlavní vánoční svátek

Domácí zpravodajství / kir / Vlastní zpráva / 6. ledna 2026 10:17

Praha, Brno, Ostrava - Kalendář ke dni 6. ledna řadí známý svátek Tří králů - Kašpara, Melichara a Baltazara. V liturgickém kalendáři katolické církve, jak přípomíná ČTK, Tři králové oficiálně nefigurují, je v něm svátek Zjevení Páně. Části pravoslavných křesťanům, kteří se řídí starším, východním juliánským kalendářem, začínají na tento svátek večer teprve vánoční svátky.

Ani v Bibli věřící postavy tří králů nenajdou. V Matoušově evangeliu se mluví o mudrcích z východu, kteří se přišli poklonit do Betléma právě narozenému Ježíši. Královské koruny i jména Kašpar, Melichar a Baltazar jim přidala až o mnoho set let později umělecká tradice a lidová zbožnost. Jména měla patrně symbolizovat tři kulturní centra starověkého Východu: Kašpar je jméno perské (vykládá se jako "nosič, strážce pokladů, pokladník"), Melichar hebrejské (znamená "král světla", "můj král je světlo") a Baltazar babylónské (znamená "ochraňuj život králi").

Monogramy K + M + B se o svátku Zjevení Páně píší na dveře domu posvěcenou křídou. Nejde však o počáteční písmena jmen králů, ale o zkratku latinského nápisu Kristus žehnej tomuto domu - Christus mansionem benedicat.

Koledování a další původní české vesnické zvyky spojené s 6. lednem se už vytrácejí. Vychází z nich ovšem v nové podobě Tříkrálová sbírka pořádaná Charitou ČR.

Po svátku Tří králů začíná masopust. Období maškarních průvodů, zabijaček, veselí a různých lidových zvyků končí Popeleční středou na začátku čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.

 

Slavnost Zjevení Páně byla původním svátkem Kristova narození

Ve staré církvi neexistoval v prvních třech staletích žádný svátek kromě oslavy velikonočního tajemství každou neděli a jeho výroční oslavy o Velikonocích. To se změnilo počátkem 4. století, kdy se jednotlivé události Ježíšova života začínají vydělovat do samostatných svátků. Přes značný badatelský zájem obestírá vznik vánočních svátků a jim blízké slavnosti Zjevení Páně stále rouška tajemství. Za zaručený výsledek bádání lze považovat, že se již 25. prosince roku 336 slavilo v liturgii města Říma Kristovo narození.

Co se týče vlastních příčin zavedení svátku Kristova narození, existuje hypotéza o ztotožnění Krista nazývaného v Novém zákoně "světlem světa" (Jan 8,12) s nepřemožitelným bohem Slunce, jehož svátek zavedl roku 274 císař Aurelián na den zimního slunovratu, tj. 25. prosince.

Dnes zřejmě málokdo ví, že 6. leden – Slavnost Zjevení Páně (řecky Epifaneia) je zejména pro křesťany na Východě původním svátkem Kristova narození. Pod epifanií se v antice rozumělo jak viditelné zjevení božstva, tak i slavnostní příchod panovníka. Nejstarší stopy svátku vedou až do Alexandrie v Egyptě, kde se církevní spisovatel Klement na začátku 3. století zmiňuje, že gnostická sekta bazidiánů slaví 6. ledna svátek narození Božího Syna. Jako reakce na tento svátek snad potom vznikl ve velké církvi svátek Zjevení a zdomácněl v církvích Východu jako svátek Ježíšova narození. Do římské liturgie tato slavnost nalezla cestu až po zavedení svátku 25. prosince. Přesto i na západě v Miláně, Galii a ve Španělsku zdomácněla ještě před římskými vánočními svátky.

V německé a středoevropské lidové zbožnosti vystupují silně do popředí "Tři králové". Epifanie se potom často nazývá svátkem Svatých Tří králů. Toto zdůraznění ovšem zatemňuje skutečnost, že se nejedná o svátek svatých, nýbrž o svátek Páně. V evangeliích není řeč ani o králích ani o počtu tří. Poprvé hovoří o třech mázích Origenes, nejspíše na základě toho, že se řídí počtem tří darů: zlata, kadidla a myrhy, zatímco titulaturu "králové" lze doložit až v 6. století. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar se prvně vyskytují v 9. století.

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře