Řím – V Římě si připomněli 60 let od zrušení takzvané „exkomunikace“ z roku 1054 známé jako Velké schizma. Papež Pavel VI a ekumenický patriarcha Atenagoras ji odvolali v prosinci 1965, když se na Druhém vatikánském koncilu a zároveň v istanbulské katedrále přečetlo slavnostní vyhlášení.
Výroční konference se konala symbolicky uprostřed Týdnu modliteb za jednotu křesťanů s podtitulem vycházejícím z Listu Efezským: „Jedno tělo a jeden duch“. Ekumenický patriarchát uspořádal slavnostní liturgii již v prosinci v Istanbulu. Konference se zúčastnili také studenti a pracovníci Ekumenického institutu v Bossey ve Švýcarsku.
Na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského v Římě promluvili prefekt Dikasteria pro jednotu křesťanů kardinál Kurt Koch a metropolita Job z Pisidie, která je součástí Konstantinopolského ekumenického patriarchátu. Oba jsou spolupředsedové Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví.
Oba řečníci zdůraznili, že exkomunikace z roku 1054 se týkala jenom několika jednotlivců a ne církví. Papežský legát kardinál Hubertus tehdy exkomunikoval patriarchu Cerulariuse z Konstantinopole (dnes Istanbul) a ten pak na oplátku kardinála Hubertuse. Hubertova kletba (anathéma) nebyla kanonicky platná, protože papež Lev IX., který jej misí pověřil, zemřel, a v té době byl papežský úřad v Římě neobsazen, vysvětlili účastníci panelu.
Švýcarský kardinál Koch událost nazval „skandál z roku 1054“ a vyzdvihl „církevně platný akt“ obou křesťanských vůdců z roku 1965.
„Bylo to přerušení společenství, nikoli schizma, ačkoli jsme tuto myšlenku pěstovali v sekulární a křesťanské obrazotvornosti,“ uvedl pro Christnet.eu biskup Job, občanským jménem Ihor Getcha.
Navzdory tomu pravoslavný biskup původem z Kanady uznal, že problémy existovaly před rokem 1054 i po něm, včetně nepochopení a nedorozumění. „Proto šlo spíše o neúspěšný pokus o jakési opětovné sjednocení. Teologický pohled se nicméně v průběhu staletí proměnil, což vedlo k novému období vztahů po roce 1965,“ dodal Job.
Druhý vatikánský koncil dal zelenou zrušení klatby, přičemž svou roli hrálo i to, že oba lídři byli silné osobnosti. „Papež Pavel VI. upřímně věřil v jednotu a patriarcha Atenagoras měl ve své kanceláři fotografii římského biskupa a jednou řekl: „Mám rád tohoto muže,“ sdělil publiku metropolita Job.




