Generalní synod Anglikánské církve
Autor: Church of England / Geoff Crawford
Londýn – Generální synod Anglikánské církve přijal 12. února usnesení, v němž se církev znovu zavazuje usilovat o ukončení chudoby ve všech jejích formách a projevech. Zasedání národního shromáždění probíhalo od 9. do 13. února v Londýně, informuje o tom The Tablet.
Usnesení připomíná čtyřicet let od zveřejnění dokumentu Faith in the City (Víra ve městě) z roku 1985, který inicioval tehdejší arcibiskup z Canterbury Robert Runcie. Text reagoval na nepokoje v anglických městech v roce 1981. Události v Brixtonu a dalších městech, vyvolané mimo jiné spornými policejními zásahy, poukázaly na strukturální problémy, například nezaměstnanost, rasovou diskriminaci a oslabenou důvěru ve státní instituce.
Dokument vypracovala zvláštní komise, která měla analyzovat život a poslání církve v sociálně slabších čtvrtích a reflektovat odpovědnost církve i národa za chudobu. Obsahoval 61 doporučení, z toho 38 adresovaných samotné církvi a 23 vládě a širší společnosti. Zabýval se otázkami nezaměstnanosti, bydlení, školství, sociální práce i policejních postupů. Jedním z trvalých výsledků dokumentu bylo založení celostátní charitativní organizace Church Urban Fund, která dodnes podporuje sbory a projekty ve znevýhodněných oblastech.
Podle údajů prezentovaných na synodu se míra chudoby v Anglii posledních dvacet let pohybuje mezi 20 a 23 procenty obyvatel. Výrazně však vzrostl počet lidí žijících ve velmi hluboké chudobě.
V britských statistikách se hranice chudoby obvykle stanovuje jako 60 procent mediánového příjmu domácností po započtení nákladů na bydlení. Pokud má domácnost méně než tuto částku, je považována za chudou. U skupiny označované jako velmi hluboká chudoba je situace podstatně závažnější. Průměrný příjem těchto lidí je dnes o 57 procent nižší než samotná hranice chudoby. To znamená, že nejchudší domácnosti nedosahují ani poloviny příjmu, který je již sám o sobě považován za hranici chudoby. V polovině devadesátých let činil tento rozdíl přibližně 23 procent.
V rozpravě 12. února zazněla svědectví ze sborů, kde je očekávaná délka života až o 13 let nižší než celostátní průměr. Duchovní James McCluskey z Chelmsfordu uvedl: „Chudoba zabíjí. Bere život. Je to fyziologický útok, realita prostoupená kortizolem [stresový hormon, pozn. red.], v níž tato toxicita skutečně ničí lidské tělo.“
Arcibiskup z Yorku Stephen Cottrell prohlásil: „Znovu se jasně a bez jakýchkoli omluv zavazujeme k ukončení chudoby ve všech jejích formách, protože, jak víme, chudoba přetrvává. I když se dobře míněná politická opatření a vlády mohou měnit, jestliže nemůžete nakrmit své děti a uživit svou domácnost, nic se nemění.“
Mark Sheard z organizace Christians Against Poverty (Křesťané proti chudobě) zdůraznil: „Nejsme povoláni být pasivními diváky. Naším posláním je proměňovat nespravedlivé struktury společnosti při vytváření společného života tak, jak jej Bůh zamýšlí, života v celé jeho plnosti. Vyzývám nás, abychom před Bohem zpytovali sami sebe.“
Synod zároveň potvrdil podporu práce celostátní charitativní organizace Church Urban Fund a vyzval k proměně struktur a rozhodnutí, která chudobu způsobují či prohlubují.
