Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com
Vatikán – Papež Lev XIV. vydal v pátek nový základní zákon Městského státu Vatikán, který plní obdobnou funkci jako ústava. Dokument nahrazuje zákon vydaný papežem Františkem v roce 2023 a podle Vatikánu reaguje na nové potřeby řízení státu a významné legislativní změny posledních let. V platnost vstoupil okamžitě.
Základní povahu vatikánského státu nový zákon nemění. Jeho první článek potvrzuje, že papeži jako panovníkovi náleží plnost vládní moci zahrnující moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Vatikán tak nadále zůstává volenou absolutní monarchií teokratického charakteru, přestože samotný zákon tento politologický pojem nepoužívá.
Zákon současně potvrzuje změnu ve vedení Papežské komise pro Městský stát Vatikán, která vykonává zákonodárnou funkci. Komisi nově tvoří kardinálové a další členové včetně předsedy, které papež jmenuje na pět let. Její vedení už tedy není vyhrazeno kardinálovi.
Předsedkyní komise je od března 2025 italská řeholnice Raffaella Petriniová, kterou do funkce jmenoval papež František. Stala se první ženou v čele tohoto zákonodárného orgánu i Governatorátu Městského státu Vatikán.
Předseda papežské komise je totiž současně předsedou governatorátu a vykonává výkonnou funkci. Governatorát je správním orgánem městského státu a odpovídá za jeho každodenní chod.
Do jeho působnosti patří mimo jiné bezpečnost, veřejný pořádek, civilní ochrana, zdravotnictví, hygiena, ochrana životního prostředí, hospodářské, poštovní, filatelistické a celní služby, infrastruktura a správa Vatikánských muzeí a dalšího kulturního dědictví.
Nový zákon také podrobněji vymezuje postavení generálního sekretáře a případného náměstka generálního sekretáře. Generálního sekretáře jmenuje papež na návrh předsedy governatorátu na pět let.
Generální sekretář pomáhá předsedovi při výkonu jeho funkcí, provádí jeho rozhodnutí a v době nepřítomnosti jej zastupuje. Nemůže jej však zastoupit při vydávání předpisů se silou zákona ani dalších normativních aktů.
Dokument také přímo vyjmenovává orgány vatikánské soudní soustavy. Soudní moc vykonávají jménem papeže tribunál, odvolací soud a kasační soud. Vyšetřování a zastupování obžaloby zajišťuje Úřad promotora spravedlnosti, který ve vatikánském systému plní obdobnou úlohu jako státní zastupitelství.
Nejde však o vytvoření nové soudní soustavy. Vatikánské soudy existovaly už dříve a jejich fungování upravuje samostatný zákon o soudním uspořádání. Nový základní zákon je nyní poprvé přímo vyjmenovává.
Zákon zaručuje nestrannost soudce, právo na obhajobu a možnost obou stran vyjádřit se k projednávané věci. Soudce má při rozhodování vycházet také z principu spravedlnosti, usilovat o obnovení spravedlivého stavu a podporovat smír mezi stranami.
V trestních věcech má trest podle dokumentu směřovat k nápravě pachatele, jeho opětovnému začlenění a obnovení porušeného právního řádu.
Papež si však zachovává mimořádné pravomoci vůči soudnímu systému. V kterékoli fázi občanského nebo trestního řízení může svěřit vyšetření a rozhodnutí případu zvláštní instanci a současně vyloučit možnost dalšího opravného prostředku.
Výhradně papeži také náleží právo udělovat amnestii, indult, prominutí trestu a milost nebo rozhodnout o změně trestu.
Zákonodárnou funkci zpravidla vykonává papežská komise. Papež si ji ale může v konkrétním případě vyhradit nebo ji výjimečně svěřit jinému orgánu. Zákony přijaté komisí mu musí být před vyhlášením předloženy k přímému posouzení.
V naléhavých případech může předseda komise vydat dekret se silou zákona. Pokud jej komise do 90 dnů od zveřejnění nepřevede na zákon, dekret pozbývá účinnosti.
Papeže volí kardinálové v konkláve a jeho úřad není omezen pevným funkčním obdobím. Zpravidla jej zastává doživotně, podle kanonického práva se ho však může vzdát.
Nový základní zákon má 25 článků. Nahrazuje předchozí zákon ze 13. května 2023. První základní zákon Vatikánu pocházel z roku 1929, kdy Městský stát Vatikán vznikl na základě Lateránských smluv uzavřených mezi Svatým stolcem a Itálií.
