Pamětní deska Oskara Brüsewitze na pamětním sloupu
Autor: Wikipedia.org / Dr. Benedikt Vallendar / Creative Commons
Halle (Německo)/Praha – Evangelický farář Oskar Brüsewitz patřil k nejvýraznějším jednotlivcům, kteří v komunistické NDR veřejně protestovali proti státní politice vůči církvím. Před 50 lety, 18. srpna 1976, se před kostelem svatého Michaela ve městě Zeitz polil benzinem a zapálil. Na svém automobilu předtím vystavil transparenty, jimiž obvinil komunistický režim z potlačování církví a náboženského působení mezi dětmi a mládeží. Na následky těžkých popálenin zemřel o čtyři dny později v nemocnici v Halle. Bylo mu 47 let.
Brüsewitz se narodil 30. května 1929 v Memellandu, v oblasti dnešní Litvy. Na konci druhé světové války byl jako mladík povolán do služby a krátce se dostal do válečného zajetí. Po válce se vyučil obuvníkem, nějaký čas žil v západním Německu a v roce 1954 se přestěhoval do NDR.
Ke křesťanské víře se intenzivněji přiklonil v 50. letech. Od roku 1964 studoval na evangelické kazatelské škole v Erfurtu, kterou dokončil v roce 1969. Dne 29. listopadu 1970 byl ve Wernigerode ordinován a od prosince téhož roku působil jako farář v Rippicha nedaleko Zeitzu.
Brüsewitz se dostával do konfliktů se státními orgány především kvůli práci s dětmi a mládeží a svým veřejným protestním akcím. Na kostelní věž například nechal umístit v noci viditelný světelný kříž a na propagandistická hesla SED odpovídal vlastními náboženskými hesly. Jeho aktivity sledovala také východoněmecká Státní bezpečnost.
Napětí existovalo i mezi Brüsewitzem a částí vedení evangelické církve. Farář požadoval otevřenější odpor proti diskriminaci křesťanů, zatímco církevní představitelé se snažili hájit prostor pro život církve především jednáním se státními orgány. Vedení církve zároveň kritizovalo Brüsewitzův konfrontační způsob vystupování a krátce před jeho smrtí se uvažovalo o jeho přeložení do jiné farnosti.
Dne 18. srpna 1976 přijel Brüsewitz v černém taláru před Michaeliskirche v centru Zeitzu. Na střeše automobilu vystavil dva transparenty obviňující komunistický režim z potlačování církví a náboženského působení mezi dětmi a mládeží. Poté se polil benzinem a zapálil. Kolemjdoucí požár po několika minutách uhasili. Brüsewitz byl nejprve převezen do nemocnice v Zeitzu a následně do Halle, kde 22. srpna zemřel.
Východoněmecké úřady se nejprve snažily šíření informací o události omezit. Když o ní začala informovat západoněmecká média, státní propaganda Brüsewitzův čin vykreslovala jako jednání psychicky nemocného člověka. Deník Neues Deutschland 31. srpna zveřejnil útočný článek „Du sollst nicht falsch Zeugnis reden“, tedy „Nevydáš křivé svědectví“, který Brüsewitze osobně diskreditoval. Podobně reagoval také deník Neue Zeit, spojený s východoněmeckou CDU.
Reakce režimu naopak posílila solidaritu části křesťanů s Brüsewitzem. Evangelická církev se od způsobu jeho protestu distancovala, odmítla však státní pokusy vysvětlovat jeho čin pouze duševní nemocí. Brüsewitzova smrt zároveň otevřela intenzivnější debatu o vztahu evangelických církví ke komunistickému státu a později byla vnímána jako jeden ze symbolických momentů formování opozice v NDR.
Jeho veřejné sebeupálení bývá v Německu označováno jako „Fanal von Zeitz“, tedy zhruba „signál“ či „výstražné znamení z Zeitzu“.
