Freska svatého Petra a svatého Marka v kryptě patriarchální baziliky v Aquileii
Autor: Courtesy Fondazione So.Co.Ba. / V. Makovac
Aquileia (Itálie) – V severoitalské Aquileii byla v sobotu slavnostně zahájena výstava, která po téměř sedmi stoletích na jednom místě představuje dochované části raně středověkého kodexu spojeného s Markovým evangeliem. Mezi hlavní exponáty patří také pražský zlomek, který v roce 1354 získal Karel IV. pro katedrálu sv. Víta. Vzácný rukopis kvůli výstavě poprvé od té doby opustil české území. Veřejnosti se expozice otevřela v neděli 13. září.
Výstava nazvaná Markovo evangelium. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh se koná v Palazzo Meizlik a potrvá do 25. dubna 2027. Pražský originál a rukopis uložený v Cividale del Friuli však budou kvůli citlivosti pergamenu vystaveny pouze během prvních šesti týdnů. Poté je nahradí digitální reprodukce. Benátská část zůstane na výstavě po celou dobu.
Původní Codex Forojuliensis vznikl v 6. století a obsahoval čtyři evangelia v latinském překladu. Ve středověku začala být jeho část s Markovým evangeliem uctívána jako rukopis, který měl podle tehdejší tradice napsat přímo evangelista Marek. Moderní výzkum toto přesvědčení vyvrátil, protože rukopis vznikl několik století po Markově smrti.
Markova část byla z kodexu pravděpodobně vyňata mezi 12. a počátkem 13. století. V roce 1354 získal její část český král Karel IV., když při cestě do Říma za císařskou korunovací projížděl Furlanskem. Zlomek mu předal jeho nevlastní bratr Mikuláš Lucemburský, tehdejší aquilejský patriarcha. Karel jej určil pro pražskou katedrálu sv. Víta a na rukopisu také zaznamenal okolnosti jeho získání.
Další část Markova evangelia získala po ovládnutí Aquileie v roce 1420 Benátská republika a nechala ji převézt do baziliky sv. Marka. V Cividale del Friuli zůstala hlavní část původního kodexu, která dnes obsahuje Matoušovo a Lukášovo evangelium, většinu Janova evangelia a také několik listů Markovy části. Výstava tak po staletích znovu spojuje pražský a benátský fragment Markova evangelia s hlavní částí kodexu uchovávanou v Cividale.
Pražský fragment je ve vlastnictví Metropolitní kapituly u sv. Víta a uchovává jej Archiv Pražského hradu. Patří k nejstarším rukopisným památkám uchovávaným v České republice. Kvůli převozu do Itálie museli pořadatelé splnit přísné bezpečnostní a klimatické podmínky. Rukopis cestoval ve speciálních transportních obalech a jeho převoz zajišťovala specializovaná firma s policejní ochranou. Podle archivářky Lenky Klukové vyžaduje jemný pergamen přesně stanovenou teplotu a vlhkost.
Slavnostního zahájení se zúčastnili také čeští představitelé. Pomocný pražský biskup Zdenek Wasserbauer označil výstavu za symbol spojení českého a italského národa a jejich historických vazeb. Český velvyslanec v Itálii Radek Rubeš ji podle ČTK označil za „především nádherný příběh, který spojuje Evropu a naše dvě země, Českou republiku a Itálii“.
Předseda regionu Furlansko-Julské Benátsko Massimiliano Fedriga při zahájení hovořil o historickém významu projektu a o připomínce „společných evropských kořenů“. Výstavu pořádá Fondazione Aquileia za podpory italského ministerstva kultury a regionu Furlansko-Julské Benátsko ve spolupráci s českými a italskými církevními, státními a muzejními institucemi. Záštitu jí poskytl český prezident Petr Pavel a pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Projekt získal také čestnou medaili italského prezidenta Sergia Mattarelly.
Expozice vedle rukopisů představuje také dokumenty z roku 1354 vztahující se k získání pražského fragmentu, slonovinové destičky ze souboru tradičně spojovaného se svatým Markem a další raně křesťanské a středověké památky. Součástí výstavy je rovněž digitální instalace, která umožňuje rukopisy virtuálně procházet.
Významným historickým pramenem je Codex Forojuliensis také díky zápisům na okrajích jeho stránek. Od druhé poloviny 9. do počátku 10. století na nich vznikal takzvaný Liber vitae se jmény více než 1500 lidí, za které se měla místní křesťanská komunita modlit. Podle odborné literatury je mezi nimi přibližně 300 jmen slovanského původu. Mezi zapsanými jsou například velkomoravský kníže Svatopluk nebo panonská knížata Pribina a Kocel.
Kodex je tak významným pramenem také pro poznání vztahů mezi raně středověkou Itálií a slovanskými oblastmi střední Evropy. Aquileia patřila v pozdní antice a středověku k významným centrům křesťanství na severním Jadranu. Místní tradice spojovala počátky zdejší církve se svatým Markem a později přispěla k mimořádné prestiži rukopisu, který byl po staletí pokládán za jeho autograf. Právě přesvědčení o jeho charakteru relikvie výrazně ovlivnilo i jeho rozdělení a další osudy.
