Biskupové se setkali s oběťmi zneužívání. Spolek Někdo ti uvěří kritizoval místa i formát setkání

Domácí zpravodajství / jklkt / Vlastní zpráva / 16. září 2023 21:33

Velehrad / Stará Boleslav - Na setkání duchovních s oběťmi zneužívání dorazila 15. září odpoledne do Velehradu na Uherskohradišťsku asi desítka lidí. Diskutoval s nimi biskup a administrátor olomoucké arcidiecéze Josef Nuzík, setkání byl přítomen i přerovský kaplan Jiří Zámečník. Besedě předcházela společná modlitba, navázala na ni bohoslužba, po které ještě diskuse pokračovala, uvádí ČTK.

Významné poutní místo na Uherskohradišťsku hostilo takové setkání poprvé. Určeno bylo všem, kdo se setkali s jakýmkoliv způsobem zneužívání v církvi, rodině nebo na pracovišti. "Nečekal jsem od tohoto setkání žádné velké zástupy, ale jsem rád za to, že jsme tento krok, pracovat s tím před tváří církve a farnosti, udělali. Jsem rád také za těch několik, kteří se setkali ve svém životě se zneužitím a dokázali o tom mluvit," řekl ČTK po setkání Nuzík.

Ukazuje se podle něj vůle vytvářet prevenci, aby se podobné věci neopakovaly. "A také těm, kteří to ještě neotevřeli, abychom hledali společně s odborníky a také my v rovině duchovní pomoc, jak těmto bratřím a sestrám vrátit to, co poztráceli," uvedl biskup, který byl i hlavním předsedajícím liturgie.

Ve svém dnešním kázání připomněl, že ve Velehradě věřící spolu se svými pastýři i v minulosti předkládali k odpuštění své viny i selhání. Zmínil například kající pouť v roce 1990, která se konala za všechny, kdo pochybili za komunismu, a s výzvou, aby odčinili své viny, napravili škody a omluvili se. "Také tato dnešní bohoslužba v sobě nese rozměr kajícnosti, výzvy i omluvy, aby se to, co je bolestivé, podařilo otevřít a také napravit," řekl Nuzík.

K modlitbě za lidi, kteří utrpěli újmu od členů církve, podle něj vybízí také papež František. "Vedle toho na jeho výzvu přijala církev mnoho opatření, aby se takové činy nemohly opakovat, a pokud se staly, nesmí být promlčeny a platí nulová tolerance, jak Svatý otec zdůrazňuje," uvedl biskup.

V rámci České biskupské konference (ČBK) i v některých diecézích podle něj existují místa (např. v Brně), kde pracovníci všechny oběti vyslechnou a poskytnou jim potřebnou odbornou pomoc a případně i právní radu. "Církev je zde, aby obětem pomohla nejen modlitbou, ale také konkrétními skutky. Nemůže je nechat samotné, ale chce jim nabídnout pomoc a duchovní doprovázení na cestě k nápravě škod a uzdravení bolesti," řekl Nuzík

Zhruba 15 lidí se účastnilo stejného setkání také na významném poutním místě nedaleko Prahy, v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Společnou modlitbu, besedu a liturgii tam vedl pražský biskup Zdenek Wasserbauer. "Církev si je vědoma, že mnohým lidem bylo krutě ublíženo," řekl na společné besedě. Řekl, že setkávání obětí a zástupců církve by se mohlo stát tradicí a rozšířit se i do dalších diecézí. Setkání se účastnili oběti zneužívání, zástupci pomáhající organizace Někdo ti uvěří i věřící z farnosti.

 

Spolek Někdo ti uvěří kritizoval místa i formát setkání. Církvi pak popřali, aby se vydala na dobrou cestu

K setkání vydali své stanovisko i zástupci spolku Někdo ti uvěří. Kritizovali místa i čas setkání mimo velká města a v pracovní den. „Formu setkání vnímáme jako potenciálně retraumatizující pro oběti. Říkám si, že pro oběť, která byla zneužita v církvi, může být prostředí v kostele opravdu náročné. Musí znovu vstoupit na místo, které je těsně spjaté s jejím zraněním,“ přemýšlí Jiří Kylar, předseda spolku. „Navíc začátek, tedy adorace v kostele, je pro lidi s traumatem násobně zatěžující,“ dodal Kylar.

„Pozvánka k setkání neobsahovala žádnou zmínku o lidech, kteří by přímo na místě mohli být oporou pro ty, kdo to budou potřebovat. Ani naše známé, psychoterapeuty, kteří mají lidi, zraněné v církvi, v péči, nikdo z arcibiskupství nekontaktoval. Starost o oběti by však měla být během podobných setkání na prvním místě,“ říká Jiří Kylar.

Podle spolku by pro lidi, kteří mají osobní zkušenost se zneužitím, bylo velkou hodnotou, pokud by mohli toto setkání vnímat jako projev autentické lítosti nad selháním ze strany církve, biskupů, kněží a všech věřících. “Zatím jsme třeba neslyšeli o žádné z obětí, které byly v kontaktu s biskupy a které by biskupové na setkání osobně pozvali. Přejeme církvi, ať se vydá na dobrou cestu a ať je dnešní den příležitostí k prosbě o dary Ducha svatého, které nám pomohou vypořádat se se zlem zneužívání,“ uzavírají ve svém stanovisku k setkání zástupci spolku Někdo ti uvěří. Toto stanovisko vydal spolek v předstihu, jeho zástupci se pak zůčastnili obou setkání a celkově hodnotili příznivěji to velehradské, i když měli také své výhrady, například k možné stigmatizaci obětí při veřejném setkání. Jedná z účastnic boleslavského setkání dokonce napsala, že se musí chránit před vlastní církví.

 

Stokilometrová pouť jako výraz úcty k obětem

Do Boleslavi dorazil na kole po více jak sto kilometrové cestě také katolický farář a salesián Michael Martinek z Teplic. Svojí cestou chtěl vzdát úctu těm, kteří museli trpět nebo ještě trpí zneužitím ze strany katolické církve a jejích představitelů. „Jejich bolest je nesrovnatelně větší než bolest mých stehenních svalů po té cestě,“ napsal Martinek na svém facebookovém profilu.

Michael Martinek poděkoval biskupovi Wasserbauerovi, že akci svolal a že měl odvahu jít do velmi otevřeného rozhovoru. „I když by se leccos dalo udělat líp, už sama tato snaha má velkou hodnotu a vytváří základ pro další komunikaci,“ uvedl.

Tak jako zástupci spolku Někdo ti uvěří se vyjádřil ale i kriticky. Podle něj měla být akce lépe propagována, měl být jasněji sdělen její smysl a cíl. Zalitoval, že účastníci na začátku nebyli přivítáni, a že byl zvolen nevhodný čas. Půlhodinovou diskuzi považuje pak za časově nedostačující.

Také kající litanie v rámci adorace se podle Martinka mohla bolestně dotknout přítomných obětí zneužívání a vzbudit v nich pocit, že právě oni se mají kát.

„Závěrečnou mši považuji za nevyužitou příležitost: v kázání bylo možné vyslovit úctu obětem, podpořit ty, kdo jim pomáhají, říct jasné slovo o pachatelích, vysvětlit účastníkům hloubku problému; přímluvy mohli formulovat sami účastníci; někde mohlo zaznít svědectví některé z obětí... - nic z toho se nestalo, jen v závěru vyslovil biskup omluvu a lítost jménem církve, za to díky,“ napsal Martinek.

Za nejcennější pak považuje to, že se mohl naživo setkat s lidmi, s nimiž běžně komunikuje virtuálně, že si mohli vzájemně sdělit zkušenosti ze života i pocity z této akce a podpořit se v další aktivitě ve prospěch těch, kdo byli zraněni církví. Svoji vděčnost za vzájemnou podporu pak vyjádřil především zástupcům spolku Někdo ti uvěří.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k zprávě

Zobrazit komentáře