Co kdybychom i u nás měli skutečně všelidovou a občanskou masovou stranu pravého středu spojující umírněné liberály, rozumné konzervativce a humanitní a křesťanské demokraty, která by prosazovala zájmy naprosto každého člověka a všech vrstev společnosti? Zní to utopicky, naivně a populisticky? 

Co to vlastně znamená, že žijeme v sekularizované společnosti, o které se tak často mluví? Společnost sestává z lidí, takže jde o sekulární lidi. Co jsou jejich vlastnosti? Sekulární znamená prostě nenáboženský, takže je třeba si definovat, co myslíme tím „náboženským“.

Kdybych byl nezdvořilý, nazval bych svoji reakci „Dialog podle Škroba“, nicméně dobré vychování mi v tom brání, snad bude lepší dodržovat tradici a napsat křestní jméno, nebo „podle pana Škroba“. Celá reakce na příspěvek M. Badala v Echu svědčí o jediném: pan Škrob o dialogu možná četl, mluví o něm, ale dokáže napsat jen reakci v duchu bojových svazáků z ČSM, které nemohl zažít vzhledem ke svému věku.

Miloš Zeman v době vážné vládní krize odjel ze země k čínským soudruhům a k Putinovi, aby nám všem názorně ukázal, kam ho srdce táhne a kam by chtěl táhnout naši zemi. Pokus představit sebe jako Trumpova miláčka, stavícího mosty mezi Východem a Západem, se ukázal jako další Zemanův trapný megalomanský výmysl.

Milan Badal z Arcibiskupství pražského se v textu pro Echo24 rozhodl vyjádřit k protestní akci proti Národnímu pochodu pro život a rodinu. Byl jsem jedním z účastníků tohoto protestu a jsem jedním z nemnoha, o které se Badal jmenovitě otírá. Ve svém textu nás kárá za příliš ostrá hesla a vyzývá k věcné diskuzi v přátelském duchu. Nejprve bychom se ale měli jít omluvit Dominiku Dukovi, kterého naše akce podle všeho rozrušila. Badal je zároveň připraven u takového setkání asistovat.