Známý evangelický kazatel a teolog se zamýšlí nad protestantským a katolickým pohledem na Pannu Marii nejen v kontextu plánované obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V chápání Boží rodičky došlo k velkému ekumenickému sblížení. Ne však ohledně Mariánského sloupu, kde podle Černého  Maria doznala tvrdou reinterpretaci své role.

Shrneme-li výše zmíněné, konstatujeme pro plošný kněžský celibát dobré a rozumné důvody. Církev samozřejmě může toto opatření změnit, ale rozhodně se nezmýlíme, budeme-li nastíněný dějinný vývoj pokládat za logický. Říci, že katolická církev k povinnému celibátu již od poměrně raných dob směřovala, je legitimní interpretací, kterou není třeba vidět jako zpětné odůvodňování „neudržitelného“.

Budiž řečeno na začátku a jasně, že rozdíl celibátu žitého bez ženy a „celibátu“ po ženině boku musí být rozdílný právě tak, jako se od sebe liší Slunce a Měsíc.

Několik vybraných ukázek výše uvedených výroků, které jsou jen zlomkem toho, čím kardinál Duka a někteří jeho spolupracovníci dlouhodobě zaplavují veřejný prostor, podle mne dokládá, že situace je vážná. Je třeba důrazně odmítnout zjevné zneužívání církevních struktur k šíření osobních názorů a vedení osobních sporů.

Víte, jaký je rozdíl mezi katolickým a protestantským duchovním? Katolický duchovní drží celibát sám – tedy je neženatý, svobodný pro službu. U protestantů drží celibát oba dva – muž i jeho žena. Taková je skutečnost v mnoha farářských manželstvích v nekatolických církvích.