Velkopáteční dohoda ukončila desetiletí sektářského násilí v Irsku

Tři desítky let trvající sektářské násilí mezi probritskými protestanty a katolickými republikány ukončila před 20 lety takzvaná Velkopáteční dohoda. Tuto smlouvu o budoucím mírovém uspořádání v Severním Irsku uzavřelo 10. dubna 1998 na zámku Stormont osm unionistických a republikánských stran.

Dohodu tvořily dva vzájemně propojené dokumenty, schválené na Velký pátek - byla to pluralitní dohoda většiny severoirských politických stran, a dále mezinárodní dohoda mezi vládami Británie a Irska.

Dvacet let od mírové dohody v Irsku

Dohoda definovala status a systém vládnutí Severního Irska v rámci Británie, a dále upravovala vztahy mezi Severním Irskem a Irskem, a rovněž vztahy mezi Irskem a Británií.

Dohodu posléze schválili voliči napříč Irskem ve dvou referendech, která se uskutečnila 22. května 1998. V Severním Irsku byli voliči tázáni také na podporu dohody mezi severoirskými stranami. V Irsku zase voliči schvalovali nezbytné změny ústavy, které jejich státu umožnily podílet se na dojednané dohodě. Dokument nabyl platnosti 2. prosince 1999.

Skončila tak desetiletí krvavého násilí, které zaplatilo životem na 3500 osob. Dohodě ovšem předcházela složitá jednání zástupců znesvářených stran, jež vzájemně musely učinit mnohé ústupky. Vzniklá smlouva obsahovala několik zásadních bodů, které se začaly postupně naplňovat.

Ilustrační foto: typické "politické" malby na zdech domů v Belfastu. Tato zobrazuje výjevy z irského hladomoru v 19. století.
Autor: Wikipedie / Creative Commons

Na základě toho byl v červnu 1998 vytvořen ulsterský parlament a na konci listopadu 1999 ulsterská vláda - koaliční kabinet se zastoupením všech čtyř hlavních stran Severního Irska v čele s šéfem Ulsterské unionistické strany (UUP) Davidem Trimblem.

Se začátkem platnosti dohody v prosinci 1999 zároveň v Ulsteru vstoupil v platnost poprvé po 25 letech režim částečné samostatnosti. O rok později byli na základě další podmínky dohody propuštěni na svobodu teroristé - k září 2000 byla podle dohody vyprázdněna a zrušena nechvalně proslulá ulsterská věznice Maze. Toto opatření nelibě nesly rodiny obětí násilí.

Nesnadná cesta odzbrojení 

Splnění další z podmínek uzavřených na zámku Stormont - odzbrojení všech polovojenských ilegálních organizací - se ukázalo být největším problémem a nejvíce komplikovalo severoirský mírový proces. Původně mělo být uskutečněno do dvou let, Irská republikánská armáda (IRA) však začala s likvidací zbraní až v říjnu 2001, kdy hrozil úplný rozpad ulsterské vládní koalice poté, co vládu opustili protestantští ministři ve snaze přimět IRA k odzbrojení.

Následně IRA skutečně zničila část svých zbrojních arzenálů, ale úplné odzbrojení odmítala, čímž stále komplikovala uskutečnění klíčových částí dohody. Až v červenci 2005 IRA oznámila, že formálně zastavuje své ozbrojené aktivity proti britské vládě v Severním Irsku a nadále bude používat k dosažení svých cílů pouze diplomatické prostředky.

Společná vláda unionistů a republikánů, zakotvená v dohodě, nastoupila do úřadu se vstupem dohody v platnost od 2. prosince 1999. Kvůli odporu IRA vůči odzbrojení ale britský parlament na začátku roku 2000 odsouhlasil převzetí přímé správy Ulsteru z Londýna, která začala fungovat od února 2000. Ulsterská vláda se znovu ujala svých pravomocí na konci května 2000.

Severní Irsko a Brexit

Nyní Ulsteru opět hrozí přímá správa, neboť zástupci severoirských politických stran se už víc jak rok po volbách neúspěšně snaží sestavit vládu a dvě největší strany dosud nedokázaly krom sporů o práva irsky hovořících obyvatel překonat ani rozpory týkající se chystaného odchodu Británie z EU. V srpnu letošního roku pak Irsko navštíví papež František, který zvažuje i návštěvu Severního Irska.

Související články o Severním Irsku publikované v magazínu Christnet: 

Zdi rozdělení nedosahují nebes

"Mírová mise" do Belfastu