Mladí francouzští muslimové žijící na lyonském předměstí Les Minguettes, kde před dvaceti lety rozhořčení muslimové pořádali protestní akce za uznání francouzského občanství, se znovu bouří proti tomu, co považují za vylučování ze společnosti. Jejich frustraci z chudoby a z toho, co pociťují jako diskriminaci, nyní přiživil francouzský parlament, který schválil zákon zakazující okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách. K nim patří i muslimské šátky. Někteří lidé varují, že by to mohlo vést francouzské muslimy k životu ve svém vlastním "státě ve státě", píše zpravodajský server BBC News.

"Francouzská společnost nás musí přijmout, protože pokud to neudělá, povede to k tomu, že si muslimové otevřou svoje vlastní školy," říká dvaadvacetiletý student Lokman.

"Budou se potom držet stranou. Už nyní tyto dvě skupiny příliš nekomunikují. A potom to přestane úplně. Na jedné straně budou muslimové a na druhé všichni ostatní. Bude to jako stát ve státě," vysvětluje.

V Les Minguettes žije až 21.000 lidí původem ze severní Afriky. Právě tady v roce 1981 zahájila druhá generace francouzských imigrantů protestní pochody. Do roku 1984 zde demonstrovalo hodně lidí v naději, že se nakonec stanou občany rovnocennými s Francouzi. Ale potom jich mnoho Francii přece jen opustilo s odůvodněním, že jejich domovem je islám.

"Když mladí lidé hledají práci, chtějí pracovat v podniku s muslimy. A tak se už občas vytvoří jakýsi stát ve státě," říká Lokman. "Vědí tak, že budou mít čas na pravidelné modlitby, že během ramadánu budou moci jít domů o trochu dříve, protože jejich šéf je muslim, a tak jim rozumí. Pokud mají na výběr, chtějí pracovat u muslima," vysvětluje.

Další z frustrovaných mladých muslimů v Les Minguettes je Sami Hamacloufová, dvaadvacetiletá studentka arabské literatury na univerzitě v Lyonu. Tvrdí, že ji muslimský šátek připravil o řadu pracovních příležitostí.

"Ani jsem nikdy nehledala práci, protože se bojím, že mě kvůli šátku stejně odmítnou. Prostě zahalenou dívku nepřijmou," říká a dodává, že proto pracuje u muslimů. "Tato diskriminace mě donutila držet se jen v naší komunitě, i když jsou muslimové za to hodně kritizováni. Přizpůsobím se všemu ve Francii, nevzdám se však islámu," zdůrazňuje Sami.

"Když půjdu na pohovor a můj potenciální nový zaměstnavatel uvidí moje vousy, hned se mě zeptá, jestli patřím k nějaké islámské skupině," vysvětluje. "Lidé nerozumějí mnoha islámským praktikám. Pro nás jsou vousy součástí islámského způsobu odívání, je to základ koránu. Je to způsob jak zakrýt tělo, stejně jako závoj nebo šátek u žen."

Sami říká, že začala nosit šátek ve čtrnácti letech a byla to "duchovní a náboženská volba", k níž ji inspiroval její starší bratr. Dodává, že pochopila, že nošení šátku je boží příkaz. Nicméně první rok, když ho začala nosit, si ji zavolal ředitel školy a řekl jí, aby si odhalila vlasy. Potom ji začal poučovat o Talibanu a o utlačování žen v Alžírsku.

Mnoho muslimů v Les Minguettes si myslí, že se za dvacet let příliš nezměnilo. Jejich rodiče, kteří před dvaceti lety pochodovali městem a žádali svá práva, zpívali hodně ironickou verzi francouzské písničky Sladká Francie. Dnes tu vládnou zřejmě stejné obavy, protože podle Sami politici "stále považují muslimy za idioty".

"Zbavili se odpovědnosti tím, že tvrdí, že mají mezi muslimy přátele. Vypadá to pěkně a navozuje dojem, že nám rozumějí," říká. "Ale žádám je, aby nám naslouchali. Skutečně nám rozumíte? Ne!" odpovídá si důrazně.

Připouští ale, že pochody v Les Minguettes měly přeci jen určitý pozitivní dopad. Zatímco příslušníci první generace muslimů se báli, že budou vyloučeni ze společnosti, a drželi se stranou ve své muslimské komunitě, mladí francouzští muslimové nyní cítí, že jejich boj je už více "zakotvený".

"Můžeme být Francouzi, uvědomovat si svoje občanství, být šťastní v této zemi a přitom praktikovat svoje náboženství a kulturu, která patří naši rodičům," soudí Sami a dodává: "Myslím si, že to, co skutečně lidi tady štve, je to, že jsem nejen muslimka, ale také úplná Francouzka."