Křesťanství již od svého vzniku bylo někomu trnem v oku. První jeho šíření v Římské říši se setkalo s velmi tvrdou a zamítavou reakcí. Přineslo do té doby revoluční myšlenky jako úcta k životu (proti možnosti otce rozhodnout o životě či smrti dítěte), manželství mezi mužem a ženou a jejich vzájemná oddanost a věrnost či bratrství mezi lidmi.

Jak již píše sv.Augustin v díle DE CIVITAS DEI (O obci boží), právě respektovaní těchto zásad křesťanství bylo tehdejšímu římskému impériu zatěžko. Tehdy se velmi těžko zříkalo různých společensky uznávaných neřestí jako "erotické" divadlo.

Takovou paralelou v dnešní době jsou interrupce. Běžná praxe 20.stolení byla, že nechtěné dítě, které mělo za sebou již určitý vývoj mnohdy i několikaměsíční, se během několika minut stalo nehybným kusem masa.

Ano, zde to přece není vražda dítěte jako v případě již zmiňované římské možnosti, kdy nežádoucí narozené dítě bylo hozeno ze skály. "Zde je to jen nějaký zárodek., který ještě není člověkem," argumentují zastánci interrupcí.

Vždy mě při této argumentaci napadá, co kdyby takto uvažovali všechny matky na celém světě. Kolik by nás tu ještě bylo?

Možná ale spíše by byla aktuálnější otázka, co kdyby takto uvažovaly matky zastánců interrupcí.

Zakopaný pes je podle mě v tom, že mladí lidé většinou přistupují k sexualitě z pohledu těch, kteří chtějí pouze prožít ty nejkrásnější pocity v lidském životě. Mnohdy nemyslí na to, že by měl mezi nimi existovat nějaký vztah., který by mohl či měl vyústit v manželství.

Početí dítěte je tak bráno jejich vrstevníky jako neschopnost bránit se antikoncepčními prostředky tomuto "nežádoucímu" jevu. A společnost pak nabízí řešení v podobě interrupčního zákroku.

Poslední sčítání lidu přineslo zjištění, že je nás "zase" méně. Možná se není čemu divit, když necháme přes třicet tisíc budoucích Čechů ročně prolétnout komínem spalovny.