Jednoho dne otevřu lednové číslo Herder-Korespondenz , zaujal mě titul článku Zukunftslaboratorium Tschechien ( Laboratoř budoucnosti Česko). Jako ohnivý bod mě upoutala věta: „Ve věkové skupině 15-19 let se hlásí ke katolické církvi jen 6 % a 92 % je bez vyznání."

Na internetu 18. ledna jsem našel údaj , že ze 184 webových stránek je nejvíce navštěvovaná s jednoznačným označením Peklo a podtitulem Kniha hříchu (krádeže, vraždy, podvody, sex atd. ) porušující Desatero, rozumí se Božích přikázání.

Mezi těmi dvěma údaji je úzká souvislost. Fyzický zákon „horror vacui“, že hmota má děs před prázdnotou a hned ji musí něčím naplnit, platí stejně, ne-li dalekosáhleji ve světě ducha. Člověk, který odmítl Boha, nahrazuje ho idoly, stává se snadno kořistí vášní, rozkoší a toho co mu dodává webová stránka Peklo .

Jen jsem kroutil hlavou nad internetovou kampaní proti P. Františku Královi faráři v Uherském Brodu, který se před ohlášeným sletem čertů, „odvážil“ upozornit, že čert je symbol zla a že množství dětí převlečených za čerta může mít neblahý vliv na dětskou psychiku. Takovou lavinu spílání, nadávek, urážek a posměchu může vyvolat pedagogická  připomínka? Podle filosofické zásady: „Urážky nejsou argumenty, láska se zraňuje a pravda se neosvětlí“ by nad tím člověk měl mávnout rukou.

Avšak Miloslav Sviták také na internetu rozebírá tento „text plný hysterie, fanatismu, lži, nenávisti a demagogie, z něhož přímo vyzařuje zlo“, jak jej výstižně charakterizuje, a poukazuje na režiséry a promotory; píše „ Určité kruhy – anarchisté, levicoví aktivisté a liberálové (neboli anarcho-liberálové, to znamená ti, co liberální myšlení jen předstírají a jejich skutečným cílem je za všech okolností a všemi prostředky destabilizovat společnost, útočí zejména proti Římko-katolické církvi, a vzhledem k tomu, že jde o kruhy ateistické a v některých případech až bojovně ateisté útočí i proti víře jako takové, jdou proti Bohu a Kristu a snaží se věřící zesměšnit a tím také od víry odradit“. Konec citátu.

Když v roce 1950 komunisté během jedné noci odvlekli všechny řeholníky do koncentračních táborů – pardon – klášterů, dost se přetřásalo téma, jak strašnou moc má zlo. Nezapomenu na poznámku P. Blažeje Ráčka, autora dvou velkých děl Československé dějiny a druhého Církevní dějin. Dlouho jen naslouchal, pak ale lapidárně dodal: „Největším vítězstvím ďábla je, že obalamutil lidi, že neexistuje. A bojovat s neviditelným nepřítelem je téměř nemožné. To je tragika dnešní generace.“

Kardinál Ratzinger nedávno uváděl jeden svůj článek vzpomínkou: „Můj kolega, univerzitní profesor, agnostik mi říká: „Existenci Boha nelze ani dokázat ani popřít, ale že existuje satan, to je jisté. Stačí, když si ráno přečtu noviny nebo večer zapnu televizi. Chrlí tolik pádných důvodů, že nelze pochybovat!“

S pronikavostí prorocké vize formuloval na konci 19. století ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij pravdu, na kterou naši anarcho-liberálové s domýšlivou pošetilostí hází do koše na odpadky: „Jediným rozhodujícím bojištěm na této zemi je lidská duše, kde vedou neúprosný boj  o její závratnou cenu - Bůh a ďábel“.

Autor pracuje v české redakci Vatikánského rozhlasu