Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons
Čtení z evangelia Matoušova ( 25. kap., verše 1-10)
1.Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
2. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
3. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.
4. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.
5. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.
6. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘
7. Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.
8. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘
9. Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘
10. Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
I ve zlomových chvílích, plných upřímných citů, jako je třeba svatba, je stejně třeba mít i plán B. I to můžeme slyšet v tomto podobenství.
Překvapuje, že to říká zrovna Kristus Pán, který přišel se srdcem na dlani a byl prost záludnosti. Ježíš Nazaretský objímá nemluvňátka a žehná jim, srdečnost z něj září. Nemá tajný plán. Ale jeho srdečnost není založena na náhlém pohnutí, na atmosféře okamžiku. Není založena jen v citu, ale i v moudrosti a vytrvalosti v dobrém, v ctnosti.
Nastala noc před slavným dnem. Nadšení, euforie má kupodivu velmi blízko k úzkosti. Ženich a nevěsta pociťují trému. Ta trocha nedůvěry k dobrotě Boží, která je v nás ve všedních dnech rozptýlena, takže ji ani necítíme, se najednou natlakuje, zhmotní, když se již dobré tlačí k nám. Asi jako když neviditelný vzduch zhoustne před nadzvukovým letadlem a pak slyšíme ránu. Nebo když rukou zavadíme o téměř nehmotnou pavučinu - přece najednou cítíme docela silný tah zpět.
Na první pohled ty pošetilé družičky vypadají upřímnější. Tak se těšily na ženicha, že popadly lampy, jak jsou, a vyrazily. Jako milovanému člověku vyběhnete ze dveří vstříc klidně v županu a pantoflích. Ano, ale to už ho vidíte. Ony ženicha ještě nevidí.
Ve skutečnosti se ty pošetilé družičky snaží rázným činem přesvědčit samy sebe. Prorazit tu náhle natlakovanou nejistotu, zda se na Ženicha a Krále skutečně těší. Jako když se vám nechce do studené vody, a tak tam raději skočíte po hlavě. Ty pošetilé družičky nejvíce zaujalo vlastní nitro, vlastní vzrušení.
Ty rozumné vypadají na první pohled chladně. Chystají se jako na severní pól. Ale rozumným družičkám ani tak nejde o ten vzrušený okamžik, ale spíše o toho, kdo přichází. Čekaly jsme dlouho, říkají si ty rozumné. Vsadili jsme na Ženicha svůj život. Víme, že by nám nelhal. Že přijde jistě, a tak si na něj klidně ještě chvíli počkáme. Čekaly jsme dlouho, klidně počkáme ještě chvilku.
Jistě jsou také rozrušené, nadšené i nervózní. Ale je tu víc než jejich nitro - Ženich, který skutečně přijde. Který by přišel, i kdyby jich nebylo. Dobro, které je mimo jejich nitro, mimo jejich srdce. Protože teprve přichází shůry.
Vše, co konáme, bylo vždy z podstaty dočasné, před tváří věčnosti. Sto let před koncem světa jsou věci stejně dočasné jako hodinu před koncem světa. Spíše před Bohem konáme své povinnosti, než že bychom něco trvalého budovali. Voják hlídá na stráži a obvykle se "během jeho služby nic zvláštního nestane". Ale že tam přece celou dobu stál, z něj dělá věrného vojáka. Nečekáme Krista kvůli vzrušení z pohrom apokalypsy. Hrůzy dějin tu byly vždy; ty nejsou pohonem Kristova příchodu. Ty jsou motorem našeho dodýchávajícího světa, do něhož Kristus podruhé přijde rázně a nečekaně.
Cit k víře patří neoddělitelně. Je nutné, aby člověkem jednou cloumal soucit, stejně je jindy nutné se hněvat kvůli lži a nespravedlnosti. Skutečně platí, že je čas milovat a je čas nenávidět. I v našem příběhu, co jiného než rozrušení srdce hnalo ty družičky do noci? Ale kromě onoho hořícího kahanu, jímž je srdce, potřebuje ten, kdo cele věří, že Mesijáš přijde, ještě jednu nádobu. Nádobu oleje, který zatím nehoří. Ale z kterého vzejde světlo, až se první plamen vyčerpá. Jsou vypjaté chvíle v životě, kdy se činí velká rozhodnutí. Ale ta rozhodnutí pak mají následky třeba na dašlích dvacet let. kdy je třeba vytrvat.
Pohasne vzrušení. A pokud nemá v tu chvíli člověk zůstat ve tmě, potřebuje také poznání. Především poznání pravd víry, které nejsou nikdy jednoduché. Proto se sestavují do katechismů a vyznání víry, aby se jim člověk po pořadě učil a postupně poznával cesty Boží. Poznání dějin, které jsou také složité - ovšem stále se opakují. Nakonec i poznání na pohled chladné. Poznání přírodních věd, řádu, jenž Bůh světu vtiskl. Namísto zoufání totiž někdy zcela stačí spočítat, že je možné to a to řešení.
Do třetice, krom citu a poznání potřebujeme ctnost. Ctnost je dobrý čin, který má člověk častým konáním již nacvičen, taže už jej může konat bez velkého přemýšlení. Kdo se naučí denně modlit, po čase již na modlitbu nezapomíná. Kdo se naučí štědrosti, toho už časem dávat nebolí. Kdo se naučí ovládat hněv a netrpělivost, časem již snáší i lidi maličko otravné. Ctnost je to, co odlišuje dospělého od dítěte.
Cit, rozum a dobrý návyk. To jsou tři nádoby duchovního oleje. Mějte u sebe všechny tři. Noc se bude zdát ještě dlouhá. Až pohasne cit, povede vás rozum. Až budete s rozumem v koncích, povede vás srdce planoucí. A i tehdy, když si rozum rady neví a v srdci je jen chlad, dobrý návyk dovede člověka nést temnotou času překvapivě dlouho. Noc se bude zdát dlouhá, ale naše místa na svatbě Beránkově jsou již připravena a nikdo nám je nevezme. Buďme rozumní a vytrvalí!
Amen.
Tomáš Pavelka je farářem Českobratrské církve evangelické v Lounech.
