Seznamka
Detail obálky knihy
Autor: www.samuelcz.com
Hospodin Mojžíšovi řekl: „Podívej, dal jsem tě faraónovi za boha a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem. Všechno, co ti přikážu, budeš mluvit ty. Ale k faraonovi bude mluvit Áron, tvůj bratr. A faraón pak syny Izraele ze své země propustí.“ (Exodus 7,1–2; pracovní překlad P. Sláma)
Již od roku 2016 péčí Centra biblických studií Akademie věd ČR postupně vycházejí jednotlivé svazky nové české komentářové řady ke Starému zákonu, a to v rámci projektu Českého ekumenického komentáře ke Starému Zákonu. Nejen v protestantském prostředí (autory komentářů jsou učitelé teologie jak z evangelické, tak i z katolických fakult) má tato řada více než důstojně nahradit již dosluhující komplet výkladů k Ekumenickému překladu Písma, který vznikal mezi lety 1968–1985 pod vedením prof. M. Biče. V loňském roce spatřila světlo světa první část komentáře ke knize Exodus (kap. Ex 1–15). Autorem je učitel Starého zákona na Evangelické teologické fakultě UK, doc. Petr Sláma.
Zvláštností této řady starozákonních komentářů je, že (oproti novozákonním komentářům vydávaným stejným centrem) autoři jednotlivých komentářů nevycházejí z Českého ekumenického překladu Bible, nýbrž čtenářům předkládají překlad vlastní.
Jelikož se jedná o „pracovní překlad“, který není určen liturgickým účelům, mohou si autoři dovolit akcentovat a aktualizovat zvláštnosti původního hebrejského textu. Proto například ve známé scéně s hořícím keřem Bůh sděluje Mojžíšovi své jméno jinak, než jsme běžně zvyklí: „Bůh Mojžíšovi řekl: Budu, který budu. A řekl: Synům Izraele řekneš toto: Posílá mě za vámi Budu“. Sám autor v předmluvě uvádí předpoklad, „že základní jednotkou významu je v jazyce věta, nikoli slovo.“ Všechna běžně známá osobní jména, jak je do českého povědomí zavedl kdysi Český ekumenický překlad (1977), ovšem zůstávají zachována: Mojžíš, Áron, Jitro, Mirjam, Sipora.
Komentář obsahuje celou řadu hutných a poutavě zpracovaných exkursů, například: Mojžíšovy midjánské konexe a božstvo Jhvh, Zeměpis zotročení, El Šaddaj nebo Cihly a Egypt. V těchto exkursech nechybí přehled vědeckého bádání k danému tématu a stručné uvedení do současné teologické či historické diskuse.
Historicitu exodu lze samozřejmě nahlížet různě. Podle Slámy je rozhodující, aby čtenář neztrácel ze zřetele literární povahu celého vyprávění, tedy biblickou zvěst, která je důležitější než důmyslně poskládané výsledky archeologických výzkumů a meteorologických dat z konce druhého tisíciletí před Kristem. „Někteří autoři přírodovědeckých vysvětlení Bible ovšem literární charakter biblického vyprávění ignorují. V této absenci hermeneutické reflexe jsou čistě empiricky postupující badatelé často na jedné lodi s židovskými a křesťanskými fundamentalisty, nutkavě lpějícími na fakticitě popisovaných událostí (…). Jestliže tito autoři nabízejí přirozená vysvětlení egyptských ran či přechodu Rákosového moře, pak postupují opačně než bibličtí autoři. Ti si totiž dávají záležet na tom, aby jednotlivé epizody představili jako mocné činy a zázraky Hospodinovy.“
Kniha Exodus nabízí svérázný výklad Božího jména Hospodin při setkání Mojžíše s hořícím keřem na hoře Choréb. Kde se však tajemný hebrejský tetragram jhvh vzal a do jaké míry je ryze izraelský? Sláma upozorňuje na tzv. kénijsko-midjánskou hypotézu J. Wellhausena z konce 19. století. Podle ní samotná Bible odkazuje na převzetí známosti Boha Hospodina z oblasti mimo Kenán. Pátrání za podezřelého považuje midjánského kněze Jitra, tchána Mojžíšova. Negevští Midjánci byli ti, kdo tuto známost předali Mojžíšovi, a tím i lidu Izraele.
Sláma hned v úvodu odhaluje svůj úhel pohledu, a tedy i záměr své práce. Jde mu o to, aby se čtenář dozvídal nejen to, jak text působil v době svého vzniku, tedy kdesi v hlubinách starověku, ale aby pomocí trpělivé četby (komentář k prvním patnácti kapitolám knihy čítá úctyhodných 416 stran!) mohl přijmout biblické svědectví tak, aby byl osloven a zasažen ve své dnešní situaci a ve svém vlastním vztahu k Bohu Staré smlouvy.
Vlastní komentář je rozdělen do velkých šesti bloků opatřených samostatnými krátkými literárně kritickými úvody. Jednotlivé bloky se pak uvnitř dělí na vykládané textové úseky, přičemž každá tato perikopa obsahuje vstupní souhrn obsahu a významu, vlastní autorský překlad hebrejského textu (tučným písmem), textové a překladatelské poznámky. Následuje podrobný výklad jednotlivých veršů. Perikopa je zakončena odstavcem označeným jako „Význam“, kde autor ještě jednou vystihuje, oč v daném biblickém oddílu jde v dnešním kontextu. Jakkoli je tato struktura členění komentáře pečlivě a jistě smysluplně promyšlená, může zprvu činit čtenáři potíže v orientaci a klade na něj značný nárok.
Tím se dostáváme k tomu, komu je komentář určen. Adresátem jsou především čtenáři vzdělaní v teologii Starého zákona i v jazyce starověkého Izraele: kněží, faráři, ordinovaní kazatelé; nejen v textových a překladatelských poznámkách, ale i ve výkladu se používá hebrejština i řečtina. Sláma ovšem cílí i na ty zájemce o studium Bible, kteří hebrejštinu neovládají a Starý zákon univerzitně nestudovali – výklad na ně bere ohled a také oni budou mít z četby užitek.
Nový biblický komentář nepostrádající „šťávu“ a zápal interpreta, který bere současného církevního i sekularizovaného člověka velmi vážně, nelze než s radostí uvítat a doporučit.
• autor: doc. Petr Sláma, Ph.D., starozákoník na ETF UK
• vydalo Centrum biblických studií AV ČR
• rok vydání: 2020
• součást Českého ekumenického komentáře k Starému zákonu
• rozsah: 416 s. včetně rejstříků
Autor recenze je farářem Českobratrské církve evangelické
