Na druhou neděli velikonoční doby se čte známá scéna z evangelia podle Jana: „Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! 

Církev je Boží lid kráčející dějinami. Středobodem dějin je pro nás „událost Kristus“ - osoba, učení a život Ježíše Nazaretského, zejména velikonoční příběh, který si liturgicky zpřítomňujeme v těchto dnech. Vyvrcholení Ježíšova života nastalo ve dnech svátku pascha, který připomíná vyjití Izraelců z egyptského otroctví na strastiplnou cestu do zaslíbené země svobody. 

Vstupujeme do předvelikonoční doby pokání, čtyřicetidenní cesty k liturgické účasti na velikonočním dramatu utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Naše současné dějiny, které se dějí před našima očima v těchto dnech, nás vtahují do dramatu ukřižování nám blízkého národa, utrpení ohromného množství mužů a žen, starců i dětí, kteří zločinnou agresí vražedného režimu přicházejí o životy a zdraví, o své nejbližší i o své domovy.

Řada společenství utvořila „synodní kroužky“. Společné diskuse, provázené modlitbou, nesmějí skončit vyplněním dotazníků – už proto, že zaslané otázky a témata se většinou míjejí s životem a problémy křesťanů v našich zemích. Synodální cesta je dlouhodobý úkol, který postupně vyústí buď v příští reformní koncil, nebo v sérii plenárních synod. Jedna oblast, která aktuálně vyžaduje reformu, je praxe pokání. 

Často se vracím k onomu stručnému příběhu o uzdravení skrze víru, protože ho považuji za jakési „evangelium v kostce“. Je to příběh, který leckterý čtenář evangelií snadno přehlédne, neboť je evangelistou vkomponován do rámce vyprávění o „velkém zázraku“, vzkříšení dcery Jairovy. Jde o vyprávění o ženě, která dvanáct let trpěla krvotokem, mnoho zkusila u mnoha lékařů, vynaložila na léčení celý svůj majetek, ale nic jí to nepomohlo.