Kázání svatého Marka, slonovinový reliéf ze 7. století
Autor: Comune di Milano
Praha – Pražský fragment raně středověkého rukopisu Markova evangelia se po 672 letech vrátí do italské Aquileie. Od 12. září 2026 bude vystaven společně s dalšími dochovanými částmi původního evangeliáře, které jsou dnes uchovávány v Cividale del Friuli a Benátkách. Výstava v Palazzo Meizlik potrvá do 25. dubna 2027.
Podle italské tiskové agentury ANSA se dochované části rukopisu setkají na jednom místě poprvé po téměř sedmi stoletích. Pražský fragment při této příležitosti vůbec poprvé opustí území České republiky.
Původní latinský evangeliář, označovaný jako Forojulský evangeliář, vznikl pravděpodobně v okolí Ravenny v první polovině 6. století. Obsahoval úplné znění čtyř evangelií a do oblasti dnešního Furlanska se dostal zřejmě ve druhé polovině 9. století.
Část obsahující Markovo evangelium byla později z rukopisu vyňata, protože byla uctívána jako vlastnoruční zápis evangelisty Marka. Současný historický výzkum však rukopis datuje do 6. století.
Pražskou část získal Karel IV. během své cesty do Itálie v letech 1354 a 1355. O několik listů požádal svého nevlastního bratra Mikuláše Lucemburského, který byl v té době aquilejským patriarchou. Rukopis byl následně převezen do Prahy a uložen u katedrály svatého Víta.
Jednotlivé části evangeliáře měly odlišný osud. Hlavní část kodexu, která již neobsahuje Markovo evangelium, je dnes uložena v Národním archeologickém muzeu v Cividale del Friuli. Dochované listy Markova evangelia jsou rozděleny mezi katedrálu svatého Víta v Praze a poklad baziliky svatého Marka v Benátkách.
Výstava ponese název „Markovo evangelium. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“. Pořádá ji Nadace Aquileia za podpory italského ministerstva kultury a regionu Friuli Venezia Giulia. Na přípravě se podílejí české a italské církevní, muzejní a státní instituce včetně Metropolitní kapituly u svatého Víta, Archivu Pražského hradu, pražského arcibiskupství, baziliky svatého Marka v Benátkách a Národního archeologického muzea v Cividale del Friuli.
Aquileia patřila v pozdní antice a raném středověku k nejvýznamnějším duchovním a kulturním centrům severní Itálie. Tamní patriarchát propojoval římské, byzantské, germánské a slovanské prostředí. Výstava se tak vrací na místo, s nímž jsou počátky dochovaného rukopisu a tradice jeho uctívání úzce spojeny.
