Olomoucký arcibiskup a předseda České biskupské konference Josef Nuzík poskytl záštitu pro Pouť na půli cesty, která se měla konat 19. září v Olomouci. Záštitu lze chápat jako metaforu: použití štítu proti útokům nepřátel a odpůrců. Jakmile takové útoky přišly, vzal Josef Nuzík svou záštitu zpět a druhý ročník setkání LGBTQ+ věřících byl zrušen.

Tématem letošního Celostátního setkání mládeže v Ostravě byla Odvaha. Dobře se o ní mluví a káže, pokud nedojde na lámání chleba. 19. září se měla na olomouckém arcibiskupství konat pouť LGBTQ+ osob (Pouť na půli cesty). Na půdu arcibiskupského paláce pozval queer věřící a asistenty z olomoucké arcidiecéze a z brněnské a ostravské diecéze sám otec arcibiskup Josef Nuzík.

Celostátní setkání mládeže v Ostravě nabízí desítky přednášek, workshopů, modliteb, koncertů i dalších aktivit. Zaměřila jsem se především na odpolední přednášky a workshopy – tedy na tu část programu, kde si mladí sami vybírají témata, která je zajímají.

Před několika dny zveřejnil magazín Christnet článek, jehož autor se pod záminkou reflexe historických případů zneužívání v církvi pokouší vykreslit současné představitele olomouckého arcibiskupství – které ovšem sám přímo nejmenuje – jako cynické, netečné a nepřátelské vůči obětem. Arcibiskupství olomoucké na tento text v následujících odstavcích reaguje a ohrazuje se proti vzneseným obviněním i celkovému tónu zmíněného příspěvku.

Následující reflexe neobsahuje konkrétní jména, přestože všechny popsané skutečnosti vycházejí z přímé osobní zkušenosti. Mé zamyšlení je pokusem o shrnutí jedné z mnoha neúspěšných snah pojmenovat a připomenout tragické případy sexuálního zneužívání, kterého se dopouštěl jeden kněz katolické církve v několika moravských farnostech před přibližně 70 lety. Domnívám se však, že popsaný přístup se příliš neliší od toho, s nímž se setkávají oběti podobných zločinů z doby nedávné či současné.