Přeskočit na obsah
Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet
Na hranici 2ep

Jeremiáš z Wishe

Politováníhodný pozdní podzim probošta Piťhy

Areopag / Tomáš Petráček /
Jeremiáš z Wishe

Petr Piťha
Autor: Člověk a víra / Lucie Horníková

Kýč nemusí mít podobu jen uměleckého „díla“, jaké odhalili premiéři Babiš a Fico v předvečer svátku republiky 28. října u sídla české vlády.

Kýčovitá může být i „Výzva k české společnosti, na prvním místě českým ženám a matkám, které nám rodí další generace“, kterou ve stejný den zveřejnil bývalý probošt Petr Piťha na Katolických novinách (neplést prosím se solidním Katolickým týdeníkem). Výzva je ovšem určena i českým mužům, kteří „ženy chrání a spolupracují s nimi na výchově, zejména chlapců“ (sic).

Piťhovy jeremiády jako emotivní, leč poněkud jalový žánr

Petr Piťha už celé dekády provozuje ve veřejném prostoru žánr jeremiády, zdlouhavého naříkání plného skepse a předpovědí nastávajícího úpadku, pesimistického projevu, který kritizuje mravní úpadek společnosti a varuje před hrozící katastrofou. Jméno je odvozeno od starozákonního proroka Jeremiáše, který ve svých proroctvích hořce oplakával hříšnost a nadcházející zkázu Jeruzaléma.

Před dvaceti lety, kdy například na půdě Pedagogické fakulty UHK burcoval k záchraně školství a vzdělanosti, to ještě mělo kritický půvab, výsostnou jazykovou formu a Piťha měl kredibilitu bývalého ministra a respektovaného vzdělance. Dokázal vyhmátnout a pojmenovat některé symptomy, ale už tehdy to mělo jednu zásadní slabinu. I když diagnóza mohla být v lecčems trefná, chyběly návrhy řešení, nějaká skutečná východiska či návod, jak z problémů ven. Omezil se zpravidla na moralizování, šířil deprese z toho, jak vše upadá, a snášel pro to více či méně přesvědčivé důkazy.

Nyní lamentuje opět.

Národní hrdost a úpadek jazyka a kultury

V textu z 27. října 2026 si Piťha, jak sám píše: dohnán „zoufalstvím“, stěžuje na nedostatek národní hrdosti. První, co mě napadlo, bylo, že je velmi zvláštní, že si vzpomenul bezprostředně po úžasném víkendovém vzedmutí občanské společnosti, které bylo mimo jiné právě autentickým projevem národní hrdosti a přihlášením se k živoucím tradicím. Ano, lidé přece vyšli spontánně před sněmovnu už během neslavného jednání v Poslanecké sněmovně zakončeného ve 4:36. Následně se sešli v neděli na mnoha místech republiky vyjádřit nesouhlas s pošlapáváním demokratické kultury a omezováním médií veřejné služby, protože k pokladům národní hrdosti a identity patří třeba obrana budovy Československého rozhlasu v květnu 1945 a srpnu 1968.

Piťha si stěžuje na úpadek jazyka a kultury, u politiků a ve veřejných projevech ho znepokojuje „nárůst vulgarismů“.

Zvláštní. Vždyť právě Piťha velmi manipulativně (v pátek těsně před druhým kolem) podpořil znovuzvolení Miloše Zemana, s přehledem dosud nejvulgárnějšího politika po roce 1989, na stránkách MF DNES.

Jak takový úpadek jazyka vypadá, v Echo24 sám Piťha předvedl ve svých útocích na prezidenta Pavla naposledy v souvislosti s cestou na summit NATO v textu, kde se zcela devalvují a převracejí po vzoru ruské či totalitní propagandy samotné základní významy pojmů. Podle Piťhy „prezident Pavel rozpíná své pravomoci dané ústavou tak daleko, jak se nikdo před ním neodvážil. … Jsme tedy v situaci, kdy prezident přebral absolutní moc ve státě, zrušil demokracii a nahradil ji diktaturou“. „Pohybuje se tak na hraně, že by mohl uklouznout do velezrady. Každopádně by dále neměl funkci prezidenta vykonávat.“

A to napsal stejný Piťha, který v roce 2018 podporoval Zemana poté, co ten v roce 2013 zcela proti ústavě jmenoval a udržoval svoji vládu, která dlouhé měsíce vládla bez jakéhokoliv mandátu. Je to stejný Piťha, který publikuje své texty výhradně na platformách, které nekriticky podporují Babišovu vládu, jejíž předseda osobně na tiskových konferencích vlády bezprecedentně útočí jmenovitě na novinářky, přičemž Babišovo osočení „vy jste aktivistická baba“ je jen jedním z mnoha vulgarismů.

Proč chybí autority?

Piťhovi v jeho manifestu chybí pozitivní vzory a autority.

Zvláštní, že zapomněl nejen na své výše zmíněné útoky na prezidenta, který pro velkou část občanů takovou autoritou a vzorem je, ale taky na své bulvární rozeštvávací „kázání“ v katedrále sv. Víta (sic!), kde obviňoval homosexuály z plánovaných únosů dětí a doslova řekl, že heterosexuálové budou „deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru. Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě“.

Strach a hněv. Jediné dvě emoce, které jeho promluva mohla vyvolat a vyvolala. Od té doby uplynulo celých osm let a nic z toho se ani náhodou nenaplnilo. Štvanice se v zemích, které ovládli jeho duchovní spřízněnci jako Donald Trump, pořádají na úplně jiné kategorie lidí. Omluvil se Piťha? Korigoval své temné „proroctví“?

Jak brát vážně člověka, který nyní straší „utonutím v moři evropanství“? Který podprahově budí strach z Romů, protože soužití s jinými kulturami vždy plodí potíže, či z německého souseda? Jako kdyby do skutečného pokladu dějin této země nepatřilo, že byla až válečné a poválečné destrukce domovem několika jazykových a náboženských kultur, které se plodně i konfliktně střetávaly a prolínaly. 

Fakt se diví, že ho, navíc často jen na oko, po tom všem berou vážně jen ti, kdo ho v pokročilém stáří zneužívají pro své kulturní války a mocenské zájmy?

Petr Piťha si zaslouží úctu za svoje životní dílo. Bohužel po roce 2015 už jenom devalvuje všechno to dobré, co v životě dokázal. Když nastoupil v roce 2012 do kapituly Všech svatých, žádal nás všechny, abychom mu dali včas zpětnou vazbu, až doslova „začne senilnět a blbnout“. Škoda, že podobně jako Dominik Duka v závěrečné fázi svého života ze svého okolí důsledně vyhnal všechny, kteří by mu byli schopni nabídnout zpětnou vazbu. O tom nedávno vydal svědectví Tomáš Holub v rozhovoru pro Český rozhlas.

Stařičký papež Jan XXIII. zahájil druhý vatikánský koncil kritikou těch, kteří „z nedávné minulosti až po současnost berou na vědomí pouze nešvary a případy chybného vývoje. Říkají, že se naše doba ve srovnání s minulostí vyvíjí jenom k horšímu. Počínají si tak, jako by se ničemu nenaučili z historie, která je přece učitelkou života… Musíme odporovat těmto prorokům neštěstí, kteří stále předpovídají jenom pohromy, jako by už už přicházel zánik světa“ (Gaudet Mater Ecclesia, čl. 8).

Ne, jen věkem to není. Je to volba. Volba s vážnými dopady. Bohužel jeho ideologický džihád poškozuje i církev a věc křesťanství.

Z Petra Piťhy se bohužel definitivně stal Jeremiáš z Wishe.

 

Autor je historik a římskokatolický kněz.

 

Související zprávy a články

11. 11. 2026 20:27

Několik poznámek k reakci A. Fleka na mou recenzi

6. 11. 2026 16:55

Flek. Re. Rückl

11. 3. 2023 12:10

Inaugurace a promarněná možnost

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?