Dominikánská 8 uspořádala dvě debaty na téma Církev a peníze. Mezi hlavními výtkami zaznělo, že české církvi chybí představa o bližších či vzdálenějších letech. Nelze se spokojit jen se všeobecným posláním církve, je třeba formulovat konkrétněji. Diskutující si ulehčovali situaci, protože střídavě hovořili o české církvi a pražském arcibiskupství, což není jedno a to samé.

Krátce po zvolení nového prezidenta se otevřela otázka, zda slavnostní inauguraci, při nichž se zvolený kandidát ujme úřadu, doprovodí nějaký náboženský rituál, duchovní obřad. Na jedné straně Petr Pavel v debatách nemlžil a označil se za ateistu, na straně druhé chtěl výslovně navazovat na prezidentství Václava Havla, který patří mezi ty československé prezidenty, kteří si nechali při nástupu sloužit pražským arcibiskupem slavnostní mši Te Deum, stejně jako nesourodá dvojice předchůdců Emil Hácha a Klement Gottwald.

Vydání knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli v roce 2012 vyvolalo obnovený zájem o životní osudy kněze královéhradecké diecéze úzce spojeného s Vysočinou P. Josefa Toufara (1902–1950). Díky ní  se ukázala jeho lidská a kněžská osobnost, která dosud stála ve stínu událostí závěru jeho života, kdy byl v důsledku mimořádných úkazů v kostele v Číhošti odvlečen komunistickou státní bezpečností a následkem čtyř týdnů výslechů v podzemí valdické kartouzy umírá ve svých 47 letech v sanatoriu v Praze při marném pokusu lékařů zachránit jeho život pro připravovaný politický monstrproces. 

Naším záměrem bylo přispět k diskuzi, po níž se i ze strany arcibiskupství volá. Naše debaty vzbudily zájem, což se projevilo jak účastí a zapojením těch, kdo přišli přímo k nám do sálu, tak i těch, kdo sledují záznamy debat na sociálních sítích. Byli mezi nimi i přímo zainteresovaní, kněží a členové farních rad. Účast na obou debatách, ovšem především na druhé z nich, mě vede k zamyšlení ani ne tak nad finančními ukazateli a ekonomickými strategie, jakkoli jsou velmi důležité, ale spíše nad východisky a celkovým rámcem nastolené problematiky. 

Zdá se mi, že skupina, která mezi zneužívanými zůstává stále nepovšimnuta, jsou křesťané, kteří uvnitř svých společenství čelí nevšímavosti a spiritualizaci fyzického a psychického násilí, ke kterému dochází kvůli stagnujícímu církevnímu učení, příp. jeho špatné interpretaci.