Diecézní fáze katolického synodálního procesu začíná už v neděli 17. října. Nezvyklá šíře biskupské synody oznámená letos na jaře překvapuje délkou svého trvání, formou účasti i tématem – je to synoda o synodalitě, o společenství a možnostech spoluúčasti Božího lidu na poslání církve. Papež František dovede překvapovat znovu a znovu jako žádný z jeho předchůdců.

Každoročně se na tuřanském hřbitově u Brna schází kolem 15. srpna odpoledne skupinka věrných, kteří si připomínají život a dílo biskupa brněnské odnože skryté církve (Koinótés) Felixe Marii Davídka. Letos to bylo v roce stého jubilea od jeho narození.

V první části eseje jsme se pokusili nastínit jistou strukturu církve, poněkud uměle dělenou na oficiální a podzemní, jejíž dělení vlastně tvořila aktivita církevních tajemníků udělujících a odebírajících státní souhlas. Nyní se přeneseme k problému, který je vytyčený v názvu eseje – jak k setkání po roce 1989 vlastně došlo a proč se nikdy úplně nepodařilo, respektive proč i nyní po třiceti letech toto nesetkání stále můžeme pozorovat.

„Musíme trpělivě vysvětlovat, že pravda a láska je výzva platná pro všechny časy,“ říká biskup Václav Malý, někdejší signatář Charty 77, který se stal jednou z tváří listopadových událostí roku 1989, když moderoval velké demonstrace na pražské Letné.

Pražský arcibiskup zveřejnil na svých webových stránkách v den slavnosti sv. Petra a Pavla dopis kněžím. O obsahu dopisu referovala už v den jeho zveřejnění některá média i zpravodajství Christnetu.