Seznamka
Celostátních setkání mládeže se bude konat 9. - 14. 8. 2022 v Hradci Králové
Autor: CSM2022
Animátoři jednotlivých děkanátů, pracovníci center pro mládež na biskupstvích, zaměstnanci Sekce pro mládež České biskupské konference, ale také pořadatelé soukromých víkendových i letních akcí pro katolickou (křesťanskou) mládež stojí v zásadě pořád dokola před jedním a tím stejným úkolem – připravit účastníkům program, který bude ctít tradici víry a předávat ji nové generaci, ale který zároveň nebude ustrašený a postaví se čelem výzvám moderního světa a církve 21. století.
Bezpochyby největší akcí tohoto druhu je v tuzemsku Celostátní setkání mládeže, které pořádá přímo ČBK (prostřednictvím své Sekce pro mládež). Letos se má odehrát v termínu 9. – 14. srpna v Hradci Králové. Organizátoři zatím nezveřejnili počty přihlášených, ambice jsou ale zcela určitě vysoké – vždyť před pěti lety (při posledním CSM, koná se totiž jednou za pět let) se v prostorách olomoucké Korunní pevnůstky sešlo více než 6000 mladých lidí z celé republiky.
Na setkání už víc než rok a půl láká pěkná grafika, pochválit by zasloužila také celá komunikační strategie na sociálních sítích. Jenže líbivá fasáda není všechno a obléknout slušivé triko nebo mikinu s potiskem v barvách setkání sice potěší, ale nenaplní. Od toho je program, který se (vedle mší a společných večerních vystoupení a komponovaných pořadů) skládá především z přednášek a workshopů.
Při jejich procházení pozornému oku neunikne několik postav výstředních přednášejících nebo názvů, u kterých ani po poctivém zamyšlení není lehké rozklíčovat, co je jejich podstatou. Problémem letošního Celostátního setkání mládeže ale zcela zřejmě není to, co v programu zařazeno je, ale co v něm chybí.
V programu například není ani pokus o navázání na nedávný synodální proces, papežem Františkem silně kritizovaný klerikalismus, snaha na setkání dostat a povzbudit „pohovkovou“ mládež nebo třeba zvednout rukavici v podobě tématu žen v církvi, kterou do veřejného prostoru vhodili svými knihami postupně Zdeněk Jančařík (Žena ať v církvi promluví) a Kateřina Tučková (Bílá Voda).
Ale i naplnění těchto témat by podle mého bylo málo. Celostátní setkání mládeže by nemělo hledět jen dovnitř církve, ale i na svět okolo ní – ten přitom právě prochází jednou z největších krizí za poslední desítky let. Vzpamatovává se z dvouleté pandemie, zpracovává šok z války jen pár stovek kilometrů daleko nebo v důsledku obojího řeší, jak se s rodinnými rozpočty nedostat do červených čísel. Reflexe těchto témat v programu CSM 2022? Nulová.
Některé z výše zmíněných témat snad dokáže pokrýt diskuzní panel Katolického týdeníku, otevírat oči směrem k ostatním křesťanským církvím by mohla ekumenická diskuze Tomáše Holuba, Karla Müllera (Pastoral Brothers) a Sandry Silné. To je jistě dobrý začátek, ale zároveň to myslím nestačí.
Setkání mládeže by nemělo hladit po srsti spokojeného katolicismu a církevní tradice. Mám za to, že takové setkání má burcovat, má bořit ledy, má být jasným ukazatelem pro biskupy a jejich sekretariáty, kam směřovat církev v příštích letech. Kluci a holky, mladé ženy a mladí muži by se měli učit poslouchat a inspirovat se. Zároveň ale nutnou druhou součástí musí být možnost mladých otevřeně mluvit o tom, co si sami myslí, a cítit, že tentokrát zase starší naslouchají jim.
Čeští i moravští biskupové pravidelně mluví o katolické mládeži jako o skupině, kterou tzv. nosí ve svém srdci. S lidmi, které nosím ve svém srdci já, chci mluvit o svých starostech, zajímají mě jejich názory na problémy mé i mého okolí a chci s nimi sdílet radost, každodennost i plány do budoucna.
Ještě pořád chci věřit, že se shodneme v církvi aspoň na tom, co to znamená nosit někoho ve svém srdci.
