Přeskočit na obsah
Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet
Uzly 4.díl

„Jednota není kompromisem za každou cenu.“ Lev XIV. mezi Františkovým odkazem a novými výzvami

Podcast Uzly / Vít Luštinec, Martin Strašák /
„Jednota není kompromisem za každou cenu.“ Lev XIV. mezi Františkovým odkazem a novými výzvami

Podcast Uzly, 4. díl
Autor: Christnet.eu

Dokáže papež Lev XIV. udržet jednotu katolické církve a zároveň pokračovat v reformách svého předchůdce Františka? Nová debata podcastu Uzly bilancuje první rok a půl Lvova pontifikátu a přibližuje jeho návštěvu Francie i plánovanou cestu do Latinské Ameriky. Věnuje se také papežovu úsilí o mír, sporům s lefebvristy i nástupu nové generace slovenských biskupů. Hosty Martina Strašáka jsou historik a teolog Martin Vaňáč z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a církevní analytik Imrich Gazda, zástupce šéfredaktora slovenského Konzervativního deníku Postoj.

Poslechněte si čtvrtý díl podcastu Uzly:

Po roce a půl pontifikátu už je možné sledovat, jakým směrem se Lev XIV. vydává. Výrazný odklon od Františka se nekonal. Oba hosté Uzlů se shodují, že nový papež na svého předchůdce v důležitých tématech navazuje, i když volí jiný styl.

Imrich Gazda vnímá Lva XIV. jako papeže, který Františkův odkaz rozvíjí a snaží se ho pevněji ukotvit v životě církve. Navazuje na důraz na synodalitu, sociální témata i reformy uvnitř Vatikánu. Zároveň působí institucionálněji a více využívá tradiční struktury církve. Gazda tento vztah přirovnává ke dveřím, které František v řadě oblastí otevřel. „Pápež František vykopol dvere v mnohých oblastiach a pápež Lev sa snaží, aby sa tie dvere naspäť nezabuchli,“ říká.

Martin Vaňáč upozorňuje, že Lvův styl není pro média tak vděčný jako Františkův. Méně stojí na výrazných gestech a snadno citovatelných větách, více na promyšlených textech a způsobu rozhodování. Podstatné podle něj bude, zda se Františkovy podněty skutečně promítnou do života místních církví.

Francie mezi sekularizací a novým zájmem o víru

Jednou z výrazných událostí dosavadního pontifikátu byla návštěva Francie. Země přitom nabízí zdánlivě rozporný obraz. Na pravidelné nedělní bohoslužby chodí jen malá část katolíků, zároveň ale v posledních letech roste počet křtů dospělých. Gazda mluví o určitém duchovním probuzení, zároveň ale varuje před přehnaným optimismem. Francie se podle něj nestává znovu katolickou zemí. Vedle pokračující sekularizace však sílí skupina lidí, pro které se křesťanství stává vědomou životní volbou.

Vaňáč je v hodnocení opatrnější. Připomíná průzkum francouzské biskupské konference, podle něhož lidi ke křtu často přivádějí konkrétní životní zkušenosti, například nemoc, smrt blízkého člověka nebo osamělost. „Nejde tak úplně o hledání identity, ale spíš o odpověď na nějakou osobní otázku,“ shrnuje.

Oba se shodují, že samotný růst počtu křtů nestačí. Rozhodující bude, zda francouzská církev dokáže nově příchozí začlenit do farností a dalších společenství a nabídnout jim prostor i po prvotním nadšení.

„Jednota není kompromisem za každou cenu.“ Lev XIV. mezi Františkovým odkazem a novými výzvami

Papež Lev XIV.
Autor: Cbcew.org.uk / M. Mazur

Má smysl, aby papež mluvil o míru?

Lev XIV. se opakovaně vyjadřuje k válce a míru. Připomněl například, že žádná válka nemůže být svatá a svatý může být pouze mír. Jakou váhu ale podobná slova mají, když papež nemůže války sám zastavit?

Vaňáč připomíná, že Lev navazuje na dlouhodobou snahu předchozích papežů odmítat náboženské ospravedlňování násilí. Takové výzvy mohou tváří v tvář skutečným konfliktům působit bezmocně, podle něj ale smysl neztrácejí. Mír navíc není jen nepřítomností války. Musí stát také na spravedlnosti, pravdě a svobodě.

Gazda odmítá představu, že by měl papež kvůli omezenému politickému vlivu raději mlčet. „Je tu taká tichá sila, ako je pápež, ako je hlava katolíckej cirkvi. Je tu takýto hlas rozumu a hlas pokoja,“ říká. Připomíná také, že diplomacie Svatého stolce nekončí u veřejných apelů. Vatikán udržuje diplomatické kontakty, zapojuje se do humanitárních jednání, snaží se pomáhat při výměnách zajatců a při návratu ukrajinských dětí odvlečených do Ruska.

Co ukáže Latinská Amerika

Dalším důležitým momentem pontifikátu bude cesta Lva XIV. do Latinské Ameriky. Peru má pro papeže osobní význam. Dlouhá léta tam působil jako misionář a později jako biskup. Právě tuto část návštěvy Gazda očekává jako emocionálně nejsilnější.

Argentina bude podle něj nejsledovanější. Je rodnou zemí papeže Františka, který ji během svého pontifikátu nenavštívil, a v jejím čele dnes stojí Javier Milei. Za možná nejzajímavější zastávku ale Gazda považuje Uruguay, jednu z nejsekulárnějších zemí Latinské Ameriky. Chce sledovat především to, jak dokáže papež mluvit o víře ke společnosti, která už křesťanství nepovažuje za samozřejmou součást života.

„Pre mňa ako najzaujímavejšia bude návšteva Uruguaja,“ říká Gazda. Právě způsob, jakým papež osloví sekulární společnost, podle něj může být inspirací i pro běžné věřící, kteří řeší, jak o víře mluvit bez nátlaku a obranného postoje.

Vaňáč připomíná, že právě z Latinské Ameriky přišla řada podnětů, které František během svého pontifikátu přenesl do celé katolické církve. Především důraz na evangelizaci a proměnu církevních struktur. Cesta tak může ukázat, jak s tímto dědictvím naloží jeho nástupce.

Kde končí jednota

Jedním z vážných sporů, kterým Lev XIV. čelí, je vztah k tradicionalistickému Kněžskému bratrstvu svatého Pia X. Lefebvristé se rozhodli vysvětit nové biskupy bez papežského souhlasu. Spor tím podle Gazdy přestal být jen otázkou liturgie nebo rozdílných teologických pohledů a stal se otevřeným odmítnutím papežské autority.

„Jednota nie je kompromisom za každú cenu,“ říká Gazda. Papež je podle něj garantem jednoty katolické církve, nemůže ale přehlížet situaci, kdy část církve jeho autoritu otevřeně odmítne. Gazda zároveň připomíná, že v tomto případě exkomunikace nastala samotným uskutečněním nepovoleného biskupského svěcení.

Vaňáč v konfliktu vidí širší problém. Katolická církev působí po celém světě a zahrnuje velmi rozdílné kultury, společnosti i teologické proudy. Přesto chce zůstat jednou univerzální církví.

„Katolická církev je dlouhodobě vystavená otázce jednoty a plurality,“ upozorňuje Vaňáč. Jiná témata se podle něj řeší v Africe a jiná v Evropě, přesto církev stále hledá způsob, jak rozdílnost spojit s představou jedné univerzální církve. Část tradicionalistického a konzervativního prostředí navíc po Lvově zvolení očekávala, že nový papež Františkův kurz změní. Podle Vaňáče se tato očekávání nenaplňují. Lev dál zdůrazňuje synodalitu, pokračuje v mezináboženském dialogu a kroky svého předchůdce neruší.

Na Slovensku přicházejí „biskupové ohlašovatelé“

Jmenování Marka Forgáče košickým arcibiskupem zasazuje Gazda do širší generační proměny slovenských biskupů. První generaci po pádu komunismu označuje za „stavitele“. Obnovovali kostely, školy a další církevní struktury. Po nich přišla generace „udržovatelů“, která se starala o to, co se v devadesátých letech vybudovalo.

Nyní podle Gazdy nastupují „biskupové ohlašovatelé“. Jejich hlavním úkolem už nemá být správa majetku a institucí, ale schopnost nově oslovit lidi ve společnosti, která se i na Slovensku postupně sekularizuje. Vedle Forgáče do této generace řadí například spišského biskupa Františka Trstenského nebo řeckokatolického arcibiskupa Jonáše Maxima.

U Forgáče Gazda oceňuje, že už při svém jmenování mluvil o tom, že nechce být pouze biskupem věřících, ale také lidí hledajících. Schopnost vystoupit z vlastní katolické bubliny podle něj patří k hlavním úkolům nové generace slovenských biskupů.

František otevřel dveře. Lev je nechce nechat zavřít

Rok a půl je na konečné hodnocení pontifikátu stále krátká doba. Z dosavadních kroků je ale patrné, že Lev XIV. nechce Františkovo dědictví rušit. Gazda ho vidí jako papeže, který se snaží pokračovat v nastoupeném směru, ale vlastním způsobem. František podle něj otevřel řadu dveří a Lev se nyní snaží, aby se znovu nezavřely.

Vaňáč připomíná historickou paralelu s Janem XXIII. a Pavlem VI. První zahájil zásadní změnu svoláním Druhého vatikánského koncilu, druhý musel jeho impulzy převést do běžného života církve. Podobný úkol může nyní stát před Lvem XIV. Rozhodující proto nemusí být, zda bude nový papež stejně výraznou osobností jako František. Důležitější bude, zda dokáže změny, které jeho předchůdce otevřel, proměnit v trvalou součást života katolické církve.

 

Líbí se Vám podcast? Podpořte tvorbu jeho dalších dílů.

Podcast Uzly přináší magazín Christnet.eu dvakrát měsíčně. Poslouchat ho můžete na Christnet.eu, Spotify a Apple Podcasts a sledovat také na YouTube.

 

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?