"Jsem služebnice Páně
ať se mi stane podle tvého slova " (modlitba Anděl Páně)

Vaše Blaženosti
Bratři biskupové,
Otče Správce
Drazí bratři a setry

1. 25. březen roku 2000 o slavnosti Zvěstování Páně v roce Velkého Jubilea jsou oči celé církve obráceny k Nazaretu. Toužil jsem po návratu do Ježíšova města, znovu pocítit kontakt s títmot místem a přítomností ženy o níž svatý Augustin napsal: "Vyvolil matku, kterou stvořil; stvořil matku, již vyvolil" (Sermo 69, 3-4). Právě zde obzvlášť snadno chápeme, proč všechna pokolení nazývají Marii blahoslavenou (Lk 1, 48).

Srdečně zdravím Vaši Blaženost, patriarchu Michela Sabbaha a děkuji mu za laskavá úvodní slova. Spolu s arcibiskupem Buotrusem Mouallem a vámi všemi-biskupy, kněžími, ženami a muži zasvěceného života a s laiky-se těším z milosti této slavností bohoslužby. Těší mě, že mohu při této příležitosti pozdravit generálního ministra řádu františkánu otce Giacoma Biniho, který mě uvítal při mém příchodu a také vyjádřit obdiv celé církve Správci otci Giovanni Battistellimu a řeholníkům ze Správy, nad oddaností s níž plní své jedinečné poslání. Vděčně skládám hold vaší věrnosti úkolu, který vám svěřil sám sv. František a potvrzovali papežové během staletí.

2. Shromáždili jsme se zde k oslavě velkého tajemství, jež se zde uskutečnilo přede dvěma tisíci let. Evangelista Lukáš vroucně umisťuje událost v místě i čase. " V šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef,… jméno té panny bylo Maria." (1, 26-7). Abychom však pochopili, co se přede dvěma tisíci lety stalo v Nazaretu musíme se vrátit k čtení z Listu Židům. Tento text nám dovoluje naslouchat rozhovoru mezi Otcem a Synem o Božím záměru trvajícím od věčnosti ." Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli " (10, 5-7). List Židům nám sděluje, že v poslušnosti Otcově vůli, přišlo Věčné Slovo mezi nás, aby podalo oběť, která překoná všechny oběti předložené pod předešlou Úmluvou. Jeho věčná a dokonalá oběť vykoupila svět.

Boží plán je postupně zjevován ve Starém Zákoně, zvláště ve slovech proroka Izaiáše, které jsme právě slyšeli: " Znamení vám dá sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel" (7, 14). Immanuel--Bůh s námi. V těchto slovech je předpověděna jedinečná událost, jež se odehrála v plnosti času v Nazaretu a právě tuto událost tu dnes s velkou radostí a štěstím slavíme.

3. Naše Jubilejní pouť byla cestou v duchu, vyšli jsme na ve stopách Abrahama, "našeho otce ve víře" (Římský kánon srov. 4, 11-12). Tato cesta nás dnes zavedla do Nazareta, kde se setkáváme s Marií, nejpravější dcerou Abrahamovou. Přede všemi ostatními je to právě Maria, kdo nás může učit, co to znamená žít víru "našeho otce". Marie se v mnohém od Abrahama liší, ale v hlubších ohledech jsou si "Boží přítel" (srov Iz 41, 8) a mladá žena z Nazareta velmi podobní.

Oba přijali podivuhodné Boží zaslíbení. Abraham se měl stát otcem syna, z něhož vzejde velký národ. Maria má být Matkou Syna, který se má stát Mesiášem, Božím Pomazaným. "Hle," říká Gabriel, "počneš a porodíš syna… Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida… jeho království nebude konce" (Lk 1, 31-33)

K Abrahamovi i Marii přišlo Boží zaslíbení jako něco naprosto neočekávaného. Bůh přerušil běžný běh jejich každodenních životů, převrátil jejich zaběhnutý rytmus a běžná očekávání. Abrahamovi i Marii se zaslíbení zdála nemožná. Abrahamova žena Sára byla neplodná a Marie dosud nebyla vdaná: " Jak se to může stát, " ptala se, " vždyť nežiji s mužem?" (Lk 1, 34).

4. Podobně jako Abraham i Marie má vyslovit souhlas s něčím, co se dosud nestalo. Sára je první z řady neplodných žen v Bibli, které počaly Boží mocí, tak jako byla poslední z nich Alžběta. Gabriel se zmiňuje o Alžbětě, aby dodal Marii jistotu: " Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, " (Lk 1, 36).

Jako Abraham i Marie musí projít temnotou, když musí prostě důvěřovat Tomu, který ji povolal. Přece však i její otázka "Jak se to může stát ?", naznačuje, že Marie je připravena říci ano, navzdory obavám a nejistotám. Marie se neptá, zda je možné, aby se zaslíbení naplnilo, ale pouze jak bude naplněno. Není proto žádným překvapením, že nakonec vysloví své fiat: " Jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova" (Lk 1, 38). V těchto slovech se Marie ukazuje jako pravá dcera Abrahámova a stává se Matkou Krista a Matkou všech věřících.

5. Abychom pronikli do tajemství hlouběji, pohleďme zpět k tomu okamžiku Abrahamovy pouti, kdy obdržel zaslíbení on. Stalo se to, když ve svém domě uvítal tři tajemné hosty (srov. Gn 18, 1-5) a poklonil se jim, jak se přísluší klanět Bohu: tres vidit et unum adoravit. Tajemné setkání předvídá Zvěstování, v němž je Marie mocně přitahována do společenství s Otcem, Synem a Duchem Svatým. Skrze fiat, které Marie vyslovila v Nazaretu došlo ve Vtělené podivuhodného naplnění Boží setkání s Abrahamem. Tak jsem v Abrahamových stopách došli do Nazaretu, abychom zapěli chválu ženě, skrze niž "zaplavilo zemi světlo" (hymnus Ave Regina Caelorum).

6. Přišli jsme ale i proto, abychom spolu s ní prosili. Co máme my, poutníci na cestě do třetího křesťanského tisíciletí, žádat od Matky Boží ? Zde ve městě, které papež Pavel VI. při své návštěvě Nazaretu nazval "školou radostné zvěsti", v níž se " učíme nahlížet, poslouchat, zvažovat a pronikat hluboký a tajemný smysl velmi prostého, velmi pokorného a překrásného vystoupení Božího Syna" (Řeč v Nazaretu, 5, ledna 1964). Modlím se, v první řadě, o velkou obnovu víry všech dětí církve. O hlubokou obnovu víry, nejen obecného přístupu k životu, ale vědomé a statečné vyznávání Kréda: " Et incarnatus est de Spiritu Sancto ex Maria Virgine, et homo factus est " (1)

V Nazaretu, kde Ježíš " prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem " (Lk 2, 52) prosím Svatou rodinu, aby inspirovala všechny křesťany k obraně rodiny proti všem dnešním tak početným ohrožením její podstaty, stability a jejího poslání. Svaté rodině svěřuji úsilí křesťanů a všech lidí dobré vůle při obraně života a podpoře úcty k důstojnosti každé lidské bytosti.

Marii, Theotókos, velké Matce Boží, zasvěcuji rodiny Svaté země, rodiny celého světa.

V Nazaretu, kde Ježíš začal své veřejné působení, prosím Marii, aby pomohla církvi všude hlásat "radostnou zvěst" chudým, jak to činil on (srov. Lk 4, 18). V tomto roce "Pánovy přízně" ji prosím, aby nás učila pokorné a radostné poslušnosti evangeliu při službě našim bratřím a sestrám bez preferování a předsudků.

"Ó Matko Vtěleného Slova, neopovrhni mými prosbami, ale ve svém milosrdenství mě slyš a vyslyš. Amen". (Memorare)

(1) Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. (Pozn, překl.)