Utopie podle lichvářů a jiné eseje IV.

Válka o svátky

Překlady světové klasiky / G. K. Chesterton / 12. září 2000

Obecné tvrzení, jež nelze vždy zcela definovat, že vláda kapitalistů bude panstvím hulvátů - tedy oněch neotesanců, kteří nejsou ani občany ani gentlemany - lze velmi dobře sledovat na jejich postoji ke svátkům. Zvláště symbolický zaměstnavatel dneška, moderní zaměstnavatel (to je ta nejhorší sorta), chová ve svém hladovém a zlém srdci upřímnou nenávist ke svátkům.

Nemyslím, že by nutně chtěl, aby všichni jeho zaměstnanci pracovali do padnutí, to se stává jen tehdy, když je vedle pitomosti ještě i zkažený. Neříkám, že by byl nutně neochotný poskytnout to co nazývá "slušnou pracovní dobou". Můžete s lidmi zacházet jako se špínou, ale pokud chcete vydělat peníze, třeba i ze špíny, musíte ji dopřát nějaký odpočinek. Může s lidmi zacházet jako se psy, ale pokud není blázen, nechá spící psy ležet.

Ale lidská a rozumná pracovní doba nemá vůbec nic společného s idejí svátků. Není to ani otázka deseti či osmihodinové pracovní doby, ani otázka omezování volného času na dobu nezbytnou na jídlo, spaní a cvičení.

I kdyby moderní zaměstnavatel dospěl z nějakého důvodu k závěru, že ze svých lidí dostane nejvíc, když budou tvrdě pracovat jen dvě hodiny, přesto může mít ke svátkům zcela odcizený a nepřátelský postoj.

Veškeré jeho myšlení totiž vychází z toho, že pro jeho podnikání jsou podobně užiteční jak pracovní doba, tak volný čas. Jeho mlýny semelou jako obilí vše, i mlynáře. Jeho otroci mu slouží i v bezvědomí, jako psi lovící i ve spánku. Jeho obilí drtí nejen hlučná kola z oceli, ale i tichá kola krve a mozků. Jeho pytle se tiše plní, když dveře do ulice jsou zavřené a mletí je slyšet jen potichoučku.

Velký svátek

Svátky nemají žádnou spojitost s využíváním člověka, ať už k bití nebo krmení. Když dáte člověku svátek, dáte mu zpět jeho tělo a jeho duši. Dost možná se tím na něm dopouštíte nespravedlnosti (byť by si to on sotva pomyslel), to ale nic nemění na tom, jak se na věc dívají ti, po něž je svátek svatý.

Nesmrtelnost je velkým svátkem; a svátek je, stejně jako nesmrtelnost, podle starých theologií dvousečnými privilegiem. Kdekoliv je ale svátek autentický, vždy znamená obnovu a dovršení člověka. Kdyby se lidé ,dívali na tištěné slovo před svýma očima zaznělo by slovo "odpočinek" jako hlahol trub, jako "vzkříšení"(1).

Pokud je člověk pouze užíván je nutně neúplný, zejména pokud jde o moderního člověka a prospěšnost se hodnotí utilitárně. Při příchodu do moderního klubu člověk odkládá svůj klobouk; dělník moderní továrny v šatně odkládá hlavu. Pak jde a věrně pracuje pro svůj starý podnik, aby z něj vybudoval velkoprůmyslovou továrnu (k tomu není hlavy zapotřebí), když však svou práci skončí, jde jako člověk v klubu do šatny, a znovu si svou hlavu vezme.

A to je jádro svátku. Lze namítnout, že z klubu člověk často odchází s kloboukem někoho jiného a totéž může platit o továrních rukách, které odložily hlavu. Ruce, které ztratily hlavu mohou ovlivnit vybíravou a smíšenou metaforu, jenže - Bůh nám všem odpusť - jaká je to nesmíšená pravda.

Téměř bychom mohli dokázat celou naši věc zvykem nazývat pracující lidské bytosti pouhýma "rukama", jako by ty ruce byly strašlivě uřezány, jako ty jež pohoršovaly. Jakoby nešťastné ruce, poté co hříšník zmrzačen vešel do nebeské slávy, stále dřely a hromadily bohatství pro pekelné pány.

Ale vraťme se k člověku, který čeká v šatně na svou hlavu. Jak jsme již řekli, lze namítnout, že si možná vezme špatnou hlavu, jako by si vzal cizí klobouk. Zde však podobnosti končí. Jak si totiž všimli laskaví pozorovatelé dramatu života, omylem sebraný klobouk je často lepší než původní, kdežto klobouk nasazený po mnoha hodinách dřiny je určitě horší: lpí na něm pavučiny a prach z této popelnice všech staletí.

Nejvyšší dobrodružství

Všechna slova označující místa, kde se jí a pije jsou čistá a poetická. Dokonce i slovo hotel značí pohostinnost. A sv. Julián jehož klaret jsem pil o těchto Vánocích, byl patronem hostinských, protože (pokud jsem mohl zjistit) byl pohostinný k malomocným. Nechci tím říci, že by běžný hoteliér na Piccadilly nebo na Avenue de l Opera objal malomocného, poklepal mu na rameno a řekl mu, aby si objednal nač má chuť, ale tvrdím, že pohostinnost je ctnost jeho podnikání.

Tvrdím dále, že je dobré, abychom měli na očích nejvyšší dobrodružství ctnosti. Jste-li stateční, myslete na člověka, který byl statečnější než vy. Pokud jste laskaví, myslete na člověka, který byl laskavější.

Takový byl smysl svatých patronů. Jde o spojení mezi chudým světcem, který přijímal tělesně malomocné a majitelem velkého hotelu, který (obyčejně) přijímá malomocné na duchu. I slovo slabší než hotel ilustruje totéž - slovo restaurace. I zde se připouští, že existuje budova či stavení, jejichž konečným účelem je obnovit nesmazatelný obraz člověka, některými nazývaný obraz Boží. A to je svátek, restaurace či náprava věcí, jež jako by mávnutím kouzelného proutku promění člověka v něj samého.

Takto úplný a obnovený člověk je noční můrou moderního kapitalisty. Celý jeho záměr by popraskal po celé šíři jako Shallotské zrcadlo, kdyby byl prostý člověk připraven na své dvě prosté povinnosti - připraven na život a připraven na smrt.

Děs ze svátků, který je pro moderního kapitalistu tak příznačný, je především děsem z představy úplné lidské bytosti: něčeho co nejsou jen ruce, nebo jen "hlava na fugurínu". Nic než jakási hrozná příšera, jež se setkala sama se sebou v pustinách. Zaměstnavatel poskytne čas na jídlo, na spaní, ale má děs z času k myšlení.

Nikomu kdo trochu zná dějiny není nutné připomínat, že svátky byly zničeny. Jak nedávno podotkl pan Belloc, který zná dějiny lépe než vy nebo já, v Pall-Mall Magazine název Shakespearovy hry Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, prostě znamená, že divoký zimní karneval pro každého trval až do dvanácté noci po vánocích. Ti z mých čtenářů, kteří pracují pro moderní úřady nebo továrny můžou od svých zaměstnavatelů chtít po vánocích dvanáct dní svátků. A ať mi dají vědět, jakou dostali odpověď.

(1) ang. restore pozn. překl.

Přeložil Martin Moštěk

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Půjdete k volbám?
Ano
95%
 
Ne
5%
 
Ještě nevím
0%
 
(Počet hlasů celkem: 19)