Vaše Svatosti,
Vaše Blaženosti,
Vaše Eminence,
Bratři biskupové

1. Dnes mě, drazí bratři, přivádí má pouť ve stopách sv. Pavla do Sýrie, do Damašku a jsem velmi rád, že mohu být s vámi. Děkuji vám za vaše vřelé uvítání a zvláště jsem vděčný Jeho Blaženosti patriarchovi Řehoři III. za laskavá slova na uvítanou v jeho patriarchální residenci.

Každá pouť je příležitostí vrátit se ke zdrojům naší víry, posílit naši lásku ke Kristu a k církvi a získat schopnost pokračovat dál v poslání, které nám Ježíš svěřil. Zde, v zemi, kterou Bůh žehnal po staletí přítomností vynikajících svědků, kteří svými životy a spisy zaujali místo v tradici celé církve, můžeme posvátné dějiny číst jako v krajině otevřenou knihu i na biblických místech a v křesťanských svatyních. Ale smyslem této poutě je jednoznačně i setkání s muži a ženami žijícími v této zemi, zvláště s bratřími a sestrami sdílejícími víru v jednoho Pána, který sám žil na Blízkém východě a který nám zjevil Otcovu tvář se vší laskavostí. Což to nebylo v této zemi, v městě Antiochii, která je jedním z paprsků Východu, kde byli učedníci Ježíše z Nazaretu poprvé nazvání „křesťany“ (Sk11, 26), tedy lidmi, kteří vyznali Krista jako Spasitele, Mesiáše a kteří jsou údy jeho Těla? Proto vás s hlubokou radostí zdravím Ježíšovými slovy po jeho Vzkříšení. „Pokoj vám“ (J 20,19).

2. Katolická církev v Sýrii existuje v situaci velké různosti, za současné přítomnosti několika církví sui iuris, z nichž každá representuje velké a bohaté tradice křesťanského Východu. Vaše obce a vaši věřící se trpělivě otevíraly sobě navzájem, postupně překonávaly dlouhodobou isolaci zaviněnou historickými zvraty. I když zůstáváte zakořeněni ve svých duchovních dědictvích, ke kterým se i hlásíte a stvrzujete je, přesto jste se naučili spojovat své síly. Shromáždění katolické hierarchie v Sýrii a v širším měřítku Rada patriarchů Blízkého východu symbolisují nezastupitelnou spolupráci. Vyzývám vás, abyste, nehledě na potíže, které třeba nastanou, v této spolupráci pokračovali, rozšiřovali ji a zintenzivňovali ji za tím účelem, abyste poskytovali lepší pastorační služby věřícím svěřeným do vaší péče a skutečně sdíleli duchovní poklady vašich jednotlivých tradic. Je-li pravda, že společenství je první z Božích darů církvi, pak je stejně jisté, že na naší straně má být odpovídající rozlišování, respekt, vzájemná úcta a trpělivost. Tyto náročné prvky zajišťují, že různost přispívá jednotě. Svědčí o katolicitě církve a zejména oslavují Boží jméno a slouží hlásání evangelia tím, že činí slovo bratří sjednocených ve víře a lásce ještě věrohodnějším.

Toto společenství na různých úrovních vašich jednotlivých církví v ničem neumenšuje vaše biskupská společenství existující ve vašich jednotlivých synodech. Spíše jde o projev, který musí být stále uváděn do praxe a dostávat čerstvé podněty.

3. S ohledem na velmi konkrétní okolnosti v nichž žijí vaše obce vás vyzývám, abyste znovu pohlédli ke Kristu a založili celý svůj život na něm. Církev nachází svou sílu v tom, že se k němu vrací, denně čerpá z živého pramene jeho slova a svátostí. Tato síla jí dává její život a podporuje je ji v jejím svědectví. Pavel napsal Galatským: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (2,20). Jeho příklad nám pomáhá stále plněji chápat tajemství Kristovy přítomnosti v našich životech: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt28, 20). Kristus je s námi, jeho utěšující přítomnost nám dává pokoj a ujištění na naší cestě. Je to náročná přítomnost, která od nás vyžaduje, abychom si nenechávali pro sebe poklad, který jsme přiajli: „Běda mně, kdybych nekázal“ (1 Kor 9, 16)

V něm, bratři, nacházíme cestu vedoucí v silnému duchovnímu životu, cestu svatosti, kterou máme předkládat všem pokřtěným v našich obcích. Ve věrném a radostném slavení eucharistie, která konstituuje a shromažďuje křesťanské obce od Pánova vzkříšení naleznou věřící občerstvení a posilu pro svou víru. Když se shromažďuji kolem stolu slova a Chleba Života překonávají zmatky každodenního života a nacházejí sílu. Více si uvědomují svou identitu Božích dětí a upevňují si ji, aby byli pravými svědky v církvi i ve světě. Zakotvením v modlitbě a skrze bedlivé naslouchání slovu a lásce k liturgii se stáváme otevřenějšími pro volání Ducha svatého, který nám říká, abychom šli a odvážně hlásali evangelium pokoje ( Ef 6,15) a byli jeho svědky v rodinách, kultuře a společnosti. Sv. Pavel překonán milostí Kristova povolání, byl víc než kdo jiný svědkem novosti křesťanství a důkladně ji vyučoval. Nechal se vést zcela novou životní cestou, zcela zasvěcenou Kristu a hlásání evangelia.

4. Znovu chci vyjádřit svůj obdiv nad harmonií existující mezi křesťany v Sýrii. Přítomnost Jeho Svatosti Morana Mora Ignatia Zakka I Iwase a jeho Blaženosti patriarchy Ignatia IV je toho výmluvným znamením. Vaše Blaženosti, zasáhlo mne vaše nedávné prohlášení o hloubce bratrského společenství, jež existuje mezi křesťanskými církvemi ve vaší zemi, společenství jež chcete dále posilovat. Využívám této příležitosti, abych bratrsky pozdravil Jeho Blaženost kardinála Ignáce Moussa Daoudu, prefekta Kongregace pro východní církve, kterého jsem povolal do Říma jako důstojného zástupce celého křesťanského východu. Zdravím rovněž Jeho Blaženost syrského katolického patriarchu Ignáce Pierre VIII., stejně jako všechny ostatní přítomné patriarchy, kardinály a biskupy. Pravé porozumění, jež existuje mezi patriarchy, biskupy a dalšími hodnostáři církví a náboženských společností je krásným svědectvím křesťanské lásky v zemi, kde většina občanů je muslimského vyznání.

Pamatujeme si, že to bylo právě v Sýrii, kde Kristova církev objevila svůj pravý katolický charakter a chopila se svého universálního poslání. Apoštolé Petr a Pavel, každý podle milosti, kterou přijal, pracovali zde na tom, aby shromáždili jednu rodinu Kristovu, vítali věřící pocházející z různých kultur a národů. S uspokojením sledujeme rozvoj spolupráce mezi církvemi a náboženskými společnostmi. Tato spolupráce nemůže než přispět ke smíření a snaze o jednotu. Kéž vám toto sbližování pomůže být stále věrohodnějšími svědky Ježíše Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, aby „rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno“ ( J 11, 52). Kéž tato spolupráce učiní Kristovu církev nádhernější a autentičtější v očích vyznavačů jiných náboženství.

Ze své stran věřící hluboce oceňují příležitosti k účasti na společných ekumenických modlitbách. Tato otevřenost by měla být dále posilována spolu s podporou iniciativ na nichž mohou církve spolupracovat ve všech oblastech.

Rozdělí mezi křesťany brzdí šíření evangelia. Navíc „ekumenismus není jen vnitřní věcí křesťanských obcí. Je to věc lásky, kterou má Bůh v Ježíši Kristu k celému lidstvu, stavět se této lásce do cesty je provinění vůči němu a jeho plánu shromáždit všechny národy v Kristu“ (Ut Unum Sint, 99). Žijíce po staletí tak blízko věřícím muslimům syrští křesťané bezprostředně chápou těsné spojení mezi jednotou společenství a svědectvím odvozeným z bratrského společenství.

I v této oblasti vás povzbuzuji k vedení autentického dialogu ve všedním životě, k dialogu charakteristickému vzájemným respektem a pohostinností. Což Abrahám a Sára, podle básnické tradice opakované sv. Efrémem Syrským, nepřijali dar zaslíbeného dítěte, protože pojedli to co z bylo z jídla, které nachystali třem andělům?

5. Pastýři jistě mají dost problémů, kterým musí čelit. Nepochybě nejnaléhavějším je emigrace tolika křesťanských rodin a mnoha mladých lidí. Ti všichni doufají, že najdou někde jinde pohodlnější budoucnost. Jsem si jist, že si každý z vás položil ztrápenou otázku: Co mám dělat? Můžete dělat mnoho věcí. Především můžete svým dílem přispět k tomu, aby vaše země ekonomicky prosperovala. Můžete se přičinit o to, aby ve vaší zemi měli všichni občané stejná práva a povinnosti před zákonem a to, aby každému záleželo na tom, aby žil v v pokoji a poctivosti jak uvnitř hranic, tak se všemi sousedními zeměmi. Přispění k větší důvěře v budoucnost vaší země je jedna z největších služeb, které může církev společnosti poskytnout. Dalším praktickým krokem je povzbuzení křesťanů k šíření solidarity cestou sdílení potíží a utrpení lidí. Máte velký vliv na mladé lidi: promlouvejte k jejich velkorysým srdcím ve vysvětlování, napravování a povzbuzování a zvláště jim svým osobním příkladem dokazujte, že křesťanské hodnoty myšlení a srdce jsou lépe schopné činit lidi šťastnějšími, než jakékoliv materiální vlastnictví. Dejte jim lidský a křesťanský ideál a pomozte jim objevit, jak píše autor listu Diogétovi, že: „ že místo, které jim Bůh určil je tak vznešené, že je nesmí opustit“ (VI, 10).

V tomto duchu je mezináboženský dialog a vzájemná spolupráce, zejména mezi křesťany a muslimy, významným příspěvkem k míru a porozumění mezi národy a komunitami. Může rovněž vést ke společnému svědectví k podpoře plného uznání důstojnosti lidské osoby.

6. Drazí milovaní bratři v Kristu! Nemohu tato slova bratrské podpory zakončit lépe než tím, že si přisvojím doporučení sv. Pavla starším církve v Efesu: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. (Sk 20,28).

Kéž týž Pán vám k tomu dá sílu, skrze smrt s vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, Syna Božího a syna člověka, ke slávě Boha Otce! Svěřuji vás Panně Marii Theokotos, k níž liturgie bez ustání zpívá, té, jež je „naší sestrou naplněnou moudrostí…pokladnicí našeho štěstí“ (sv. Efrém Syrský Opera. II, 318).

Kéž vám k tomu týž Pán dá sílu, skrze smrt a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, Syna Božího a syna člověka, ke slávě Boha našeho Otce! Svěřuji vás Panně Marii, Theotokos (Bohorodičce, pozn. překl.), k níž liturgie bez ustání zpívá, té, která je „naší sestrou naplněnou moudrostí…pokladnicí našeho štěstí“ (sv. Efrém Syrský, Opera II, 31) a která z Horní místnosti s mateřskou péči hledí na církev.

Amen.