Vytváření vlastních kauz je projevem žurnalistického úpadku. Náboženskou pracovněprávní kauzu z minulého týdne jsem však vytvořil zcela nechtěně. Moje firma byla totiž obviněna z diskriminace nevěřících při výběrovém řízení.

Na Magazínu ChristNet.eu jste si zatím mohli přečíst spíše o diskriminaci věřících z pera Kateřiny Tetivové. I z toho co vím, vyplývá, že vírou se v našich končinách člověk při přijímacím řízení spíše nechlubí.

Na druhou stranu je možné si při přijímacích řízeních do nejrůznějších církevních nebo náboženských organizací přečíst, že se vyžaduje „aktivní víra“, „osobitý vztah ke křesťanství“ nebo dokonce „doporučení duchovního správce“.

Moje firma, RobertNemec.com, v rámci komplexní zakázky vybírá také vedoucího a prodejce do internetového obchodu. V rámci tohoto shánění se na čtyřech největších křesťanských sitech u nás objevil banner, na kterém bylo napsáno:

Jste věřící?
Chcete pracovat mezi křesťany?
Hledáme vedoucího a prodejce do internetového obchodu.

V popisu požadavků, které jsou uvedeny na stránce, na kterou se dostanete po kliknutí na uvedený banner, je také uvedena – dle přání klienta – „pravdivá víra“. A to ještě tučně.

Netrvalo dlouho a dostal jsem následující e-mail:

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na Váš názor ohledně inzerátu, jako je například tento:

"Jste věřící? Hledáme vedoucího a prodejce do internetového obchodu."

Nejedná se o stejnou diskriminaci (žádat, aby uchazeč o zaměstnání byl věřící), jako když se nabízí místa pouze například mužům (tyto inzeráty jsou dnes myslím zakázané)?

Nejdříve jsem myslel, že se jedna pouze o nešťastnou formulaci, ale po přechodu stránky, kam tento inzerát odkazuje (http://robertnemec.com/kariera/), jsem zjistil, že je to jedna z velmi důležitých podmínek přijetí. Za odpověď předem děkuji.

Má odpověď byla tato:

Na otázku diskriminace jsem velmi citlivý. Při přijímacích pohovorech se nikdy neptám na otázky typu "kdy plánujete děti?" nebo "a kdo vám bude hlídat děti, když budou nemocné?". To bych skutečně považoval za diskriminaci.

Můj klient, pro kterého tuto kampaň vedeme, si přál, aby hledaný člověk byl věřící, z několika důvodů:

a) majitel sám je silné věřící a podle jeho vlastních slov "by to s ním nevěřící člověk nevydržel". Má jistý svůj styl a mohu potvrdit, že nevěřícím by mohly některé jeho náboženské projevy vadit. Proto je omezení na věřící i chráněním nevěřících, kterým se by daně prostředí nemuselo líbit (vím, o čem mluvím).

b) klient si přeje věřícího, protože s věřícími lépe vychází. Je to jako když se do inzerátu napíše, že se požaduje "dynamická osobnost". Do určitého prostředí se prostě jiná než dynamická osobnost nehodí.

Dovedeno ad absurdum bychom právě zde mohli hovořit o diskriminaci: nemůžu se rozhodnout, zda budu dynamický, nebo ne. To je z velké části dáno. Naproti tomu v otázce víry se mohu rozhodnout (i když jistě, i víra je milost :-)).

c) "věřící" také znamená osobní charakteristiku, stejně jako "komunikativní", ne?

d) internetový obchod bude výrazně zaměřen humanitárním směrem, ba dokonce na podporu jistého náboženského cíle. Vzniká odůvodněné oprávnění, že by věřící o toto neměli zájem, proto jim i sobě šetříme čas tím, že stanovujeme tuto podmínku.

Na závěr bych si dovolil uvést jeden příklad z právní praxe: Nejvyšší soud USA, velice háklivý na diskriminaci, nedávno rozhodl, že Asociace skautů USA má právo odmítat homosexuálně orientované osoby na posty vedoucích. Odůvodnění znělo, že se jedna o SOUKROMOU organizací, která si může klást ideály jaké chce a podle nich se také chovat.

Stejně tak firma je také soukromou organizací, která si může klást ideály jaké chce a podle nich se také chovat, pokud neporušuje zákon.

Abych si však byl jist podíval jsem se do zákoníku práce. Paragraf první, odstavec čtvrtý mě však zřejmě usvědčil z diskriminace:

V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno i takové jednání zaměstnavatele, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích. Za diskriminaci se nepovažují případy, které stanoví tento zákoník nebo zvláštní právní předpis nebo kdy je pro to věcný důvod spočívající v povaze práce, kterou zaměstnanec vykonává a který je pro výkon této práce nezbytný.

Z uvedené formulace nejsem zrovna nejšťastnější. Je totiž otázka, nakolik se poslední věta výše uvedeného odstavce vztahuje na dotyčný internetový obchod. Pokud by se totiž uvedená věta („Za diskriminaci se nepovažuje...“) dala vztáhnout na církve, pak by to byla diskriminace firem, které si podle náboženství uchazeče vybírat nemohou.

Naštěstí jsme navíc zvolili dobrou formulaci. „Pravdivá víra“ totiž vůbec nehovoří o tom, jakého náboženství by měl uchazeč být. Ostatně i sám klient mi říkal: „Je mi jedno zda to bude křesťan nebo buddhista, ale musí mít opravdovou víru.“ Je toto také diskriminace? Vždyť víru má i nihilista, tak jaká pak diskriminace.

Stejně mi uvedený odstavec přijde trochu jako pokrytectví. Do inzerátů se požadavek nenapíše („chci muže, protože u žen mi hrozí, že bych byl obviněn ze sexuálního obtěžování“ – takový požadavek jsem skutečně zažil!), ale v řízení to pak stejně hraje vliv. Uchazeč i personalista pak zbytečně ztrácí čas.

Jaká východiska z toho vyvodím? Jedna poopravím uvedený text, požadující „pravdivou víru“. A jednak zadám do připravovaného dotazníku pro uchazeče několik otázek týkajících se víry. Stejně jsem je tam chtěl zařadit. Snad se mi nestane to, co před několika lety.

Tehdy jsem pracoval v západních Čechách. Do náplně mé práce také patřilo přijímání nových pracovníků. Také jsem pro ně vytvořil dotazník, kde byla jedna kolonka určena pro náboženskou orientaci uchazeče. Ani jeden uchazeč kolonku nevyplnil, případně ji proškrtl. Nevím, zda to bylo způsobeno ateističností západních Čech, nebo tím, že uvedenou otázku považoval za nepřístojnou.

Jak je mým zvykem, otevírám i u tohoto článku diskusní skupinu na Diskuzích ChristNet.eu pro případné postřehy i vás ostatních. Pokud budete mít nějaké problémy s přihlášením (klasicky s heslem), obraťte se prosím na správkyni Diskuzí Evu Svobodobou (svobodova@christnet.eu). Ráda vám pomůže.