Řeholní společenství katolické církve neexistují podle kardinála Miloslava Vlka jen sama pro sebe, ale pro svou církev i pro celou společnost. Český katolický primas v sobotu, v takzvaný Den zasvěceného života, ČTK řekl, že řeholníci zasvětili svůj život druhým - chudým a nemocným - a že jejich svědectví o ochotě k oběti je výzva, pro společnost potřebná.
Po sobotním setkání se členy řádů a kongregací v Praze na Strahově kardinál Vlk na otázku, zda je po 12 letech svobody již řeholní život plně obnoven, odpověděl záporně. "Obnova nespočívá v obydlení klášterů. Je to povolání; život řeholního společenství musí organicky vyrůst a trvá to léta," poznamenal. "Obnova jde u nás pomalu, ale perspektivu růstu má," dodal.
Do nového prostoru vstupovaly katolické řehole po listopadu 1989 oslabeny, jen málo jich totiž nepřerušeně pracovalo "v podzemí". Z 12.000 sester a 3000 bratří se po 40 letech od zrušení klášterů dočkalo svobody 3500 žen a méně než tisíc mužů.
"Začínalo se nyní na zelené louce. Byli tu starší, kteří měli zkušenosti s komunitním životem, ale přišli noví bez této zkušenosti. Když potom taková srůstající a zrající komunita má přijmout nové povolání, může to být i generační problém," řekl v sobotu katolický primas.
Řeholníci mohou podle něj dávat svědectví naděje. "Oni jakoby ztrácejí život pro normální běh - nemají rodinu, nebudují hospodářské věci. A přitom jsou plni naděje. Jejich poslání, život a charisma jsou tady pro církev. A světlo, radost a pokoj je jejich svědectví pro tuto společnost," řekl Vlk. Podle svých slov nabyl dnes dojmu, že řeholní společenství na tato jeho slova reagovalo pozitivně.
Řeholníci se zabývají výchovou mládeže a vyučováním, přednáškovou a publikační činností a pracují v duchovní správě. Řádové sestry mají hlavní pole působnosti v ošetřovatelské činnosti v nemocnicích a sociálních ústavech a při vyučování ve školách a farnostech.