Opět se šíří dezinformace o Medžugorji I.

Panna Maria se modlí růženec
Foto: archiv

Když publikace biskupa Žaniće v ĽOsservatore Romano a v La Croix v listopadu a zejména prosinci 1984 přesáhly únosnou míru, podal arcibiskup Franić, předseda teologické komise při Jugoslávské biskupské konferenci, na biskupa Žaniće dne 29. 1. 1985 stížnost do Vatikánu. Kongregace kardinála Ratzingera zjistila, že stížnost je oprávněná, a odňala v dubnu 1985 biskupu Žanićovi právo o událostech dále rozhodovat a požádala ho o předání dokumentace, což se uskutečnilo ve Vatikánu 15. 5. 1985.
Na podnět Vatikánu vytvořil kardinál Kuharić, předseda Jugoslávské biskupské konference, novou komisi při biskupské konferenci, v níž byl biskup Žanić pouze členem.
Tato komise zkoumala námitky a tvrdá obvinění biskupa Žaniće a vydala dne 10. dubna 1991 prohlášení, že události v Medžugorji zatím není možno uzavřít (negativně nebo pozitivně) a že se budou dále zkoumat. Biskupská konference dále prohlásila Medžugorje místem modlitby a biskupové byli pověřeni, aby do farnosti přijížděli vypomáhat v pastoraci.
Nepravdy biskupa Žaniće jsou občas dále šířeny a to buďto z neznalosti nebo i ze zaujetí proti zjevením. Nicméně dění v Medžugorji tím není nijak ovlivněno a vše tam pokračuje dále s velkým duchovním užitkem. Nynější biskup Perić, kterého biskup Žanić na své místo prosadil a který zjevením nevěří (což je třeba považovat za jeho soukromý názor) a nikdy se s vizionáři nesetkal, je však s pastorací v Medžugorji zcela spokojen, jak prohlásil 14. června 2001.

Nyní uvedeme k závažným obviněním několik objasnění, i když předcházející informace je dostatečně vyčerpávající.

1. „Proč jsou zjevení v Medžugorji falešná. Názor Katolické církve“
Komentář: Katolická církev se k tomuto fenoménu vyjádřila pouze jednou, a to 10. dubna 1991 na biskupské konferenci v Zadaru. Ke zjevením bylo možno zaujmout tři následující stanoviska:
a.) zjevení jsou určitě nadpřirozeného charakteru
b.) dosud nelze prokázat, zda jsou nadpřirozeného charakteru
c.) zjevení jsou nepravá
Biskupská konference konstatovala druhou alternativu. Předpokládalo se, že v další práci komise bude studován nadpřirozený charakter těchto zjevení.
Toto jediné církevní stanovisko o Medžugorji není negativní. Kdyby katolická církev zjistila, jak prohlašoval biskup Žanić, že zjevení jsou nepravá, ihned by to oficiálně prohlásila a zakázala by jakoukoli publikaci a poutě věřících na toto místo, jak to např. učinila před několika lety v Olawě.

2. „Stanovisko jugoslávských biskupů je záporné“
Komentář: Není to pravda, jak plyne z jediného vyjádření Jugoslávské biskupské konference z 10. 4. 1991.

3. „Biskup Žanić si pořídil kopie deníku a nahrávek“
Komentář: Kopie deníku biskup Žanić nezískal (jen cituje to, co se doslechl od lidí), protože tento deník neexistoval. (Viz kniha profesora Rupčiće: Medžugorje – Brána nebeská a počátek lepšího světa, strana 113-117, VÉRITÉ 2001). Pouze Zdenka Ivanković (není vizionářka) předala až v roce 1987 svoje poznámky o zjeveních jednomu biskupovi.
Nahrávky tehdejšího faráře Zovka z prvních dnů zjevení získal biskup Žanić od tajné policie, která je farářovi zabavila 17. srpna 1981. Kromě určitých nepřesností v nich však nejsou žádné výpovědi, které by měly vliv na pravost zjevení. Přepisy téměř všech těchto nahrávek byly uvedeny v časopisu REGINA.

4. „Dne 3. srpna 1982 chtěl biskup Žanić, aby mu vizionáři popsali zázrak, který prokáže nadpřirozenost zjevení.“ (Jedná se o třetí medžugorské tajemství).
Komentář: Vizionáři kromě Ivana to odmítli, protože je to obsahem tajemství, které má být zveřejněno 3 dny před uskutečněním. Ivan, který byl na studiích v semináři, popsal pod nátlakem papír a uzavřel ho do obálky. Ale napsal tam pouze slova: nic, nic, nic (ve smyslu, že nemůže nic zveřejnit). Kněží z Medžugorje to dodatečně biskupovi řekli a ten se rozzlobil.

5. „Konflikt mezi biskupem a dvěma františkány“
Komentář: Tito dva kněží nebyli z Medžugorje, ale z Mostaru a dostali se do určitého rozporu s biskupem. Prostřednictvím vizionářky Vicky se ptali Panny Marie, zda jednali chybně. Panna Maria řekla, že se nedopustili chyby, biskup se pouze unáhlil v jednání s nimi. Když se to biskup Žanić dozvěděl, rozzlobil se, že Panna Maria jedná proti němu. Biskup nařídil (7. 2. 1983) provinciálovi františkánů, aby jim odňal souhlas ke kněžské činnosti.
Spor byl řešen soudem Apoštolského stolce v Římě, který dne 27. 3. 1993 konstatoval, že františkáni se nedopustili provinění, ale biskup Žanić jednal v rozporu s kanonickým právem.

6. „V listopadu 1984 v La Croix zakázali jugoslávští biskupové rovněž poutě do Medžugorje“.
Komentář: Arcibiskup Franić, předseda teologické komise při Jugoslávské biskupské konferenci, vysvětlil (12. 11. 1984), že zákaz se týká pouze oficiálních poutí, tj. slavnostních, vedených biskupem, které se mohou konat po uznání zjevení. Ale takové poutě se do Medžugorje nekonaly a nekonají. Normální poutě věřících, kněží, biskupů a kardinálů se do Medžugorje konají a jsou nutné pro uznání pravosti zjevení.
Pro informaci uvádíme výňatek z medžugorské statistiky za rok 2001: Medžugorje navštívil 1 kardinál, 14 arcibiskupů a biskupů. Při mších svatých koncelebrovalo 27 322 kněží a v průběhu celého roku bylo podáno 1 164 000 svatých přijímání.
Měsíčník „Glas koncila“, který spadá pod kardinála Kuhariće, dementoval v prosinci 1984, že Řím je proti zjevením.

7. …a Řím k tomu dodává, že kdokoli by již vydaných 8 knih šířil…, dopouští se smrtelného hříchu.“
Komentář: Řím naopak dříve vydal uvolňující směrnice o šíření nových zjevení. V Oficiálních aktech Svatého Stolce (A.A.S./58/16 z 29. 12. 1966) byl zveřejněn dekret, kterým jsou zrušeny články 1399 (zákaz publikace knih o zjeveních) a 2318 (tresty za porušení cenzury) kanonického práva.
V publikacích o Medžugorji nejsou rozpory s věroukou a mravoukou Katolické církve.

8. „…nebýt papežem, byl bych v Medžugorji.“
Komentář: Tak to neřekl (viz níže).

9. „…dvanácti italským biskupům řekl: Ať lidé jezdí do Medžugorje.“
Komentář: V seriózních informacích se tento výrok neuvádí. Spíše se uvádějí následující výroky Jana Pavla II., které ukazují na jeho sympatie k Medžugorji, přičemž neovlivňují církevní šetření. V soukromém rozhovoru s vizionářkou Mirjanou Soldo papež řekl: “Kdybych nebyl papežem, už bych zpovídal v Medžugorji.” (1987)
Mons. Maurillo Kreiger, bývalý florianopolský biskup (Brazílie), navštívil Medžugorje čtyřikrát, poprvé v roce 1986. Píše toto: “V roce 1988 jsem byl s osmi dalšími bratry a 33 kněžími na duchovním cvičení ve Vatikánu. Svatý Otec věděl, že mnozí z nás potom pojedou do Medžugorje. Po soukromé mši s papežem a před tím, než jsme opustili Řím, sám od sebe řekl: “Modlete se za mne v Medžugorji”. Při jiné příležitosti jsem papeži řekl: “Jedu do Medžugorje počtvrté”. Soustředil své myšlenky a řekl: “Medžugorje, Medžugorje, to je duchovní srdce světa”. Ve stejný den jsem při obědě mluvil s dalšími brazilskými biskupy a papežem a zeptal jsem se ho: “Vaše svatosti, mohu říci vizionářům, že jim posíláte své požehnání?” A on odpověděl: “Ano, ano” a objal mne.
Skupině doktorů, kteří pracovali na obhajobě a ochraně života nenarozených, řekl papež 1. srpna roku 1989: “Ano, dnešní svět ztratil smysl pro nadpřirozené. V Medžugorji mnozí znovu hledají tento smysl v modlitbě, půstu a zpovědi.”
V korejském katolickém týdeníku “Katolické noviny” z 11. listopadu 1990 bylo otištěno interview s mons. Angelem Kim Nam Soo, prezidentem BK Korea. Spolu s dalšími šesti biskupy byl 15. října toho roku na audienčním obědě u papeže Jana Pavla II. Mons. Kim si vzpomíná, že: “papeži byla adresována slova chvály ohledně změn vyvolaných ve východní Evropě. Papež odpověděl úsměvem a řekl, že on neudělal mnoho, spíše to byla práce prozřetelnosti shora vykonaná v souladu s příslibem Panny Marie fatimské. Papež pokračoval tím, že účast Panny Marie fatimské spočívala v soukromém zjevení a řekl, že toto zjevení se zásadně lišilo od zjevení, která byla tlumočena veřejnosti. Také uvedl příklad zjevení Panny Marie medžugorské a zmínil, jak je krásné, že toto místo přes nesouhlas některých biskupů navštěvuje mnoho lidí, kteří jsou obráceni a privilegováni Boží milostí. Potom se usmál.”
Arcibiskup Kwangju papežovi řekl: “V Korei, ve městě Nadju, Panna Maria pláče…” Papež odpověděl: “Jsou tam biskupové, jako například i v Jugoslávii, kteří jsou proti …, ale je důležité pohledět na to množství lidí, kteří odpovídají na její pozvání, a na množství obrácení … toto vše je podloženo Evangeliem, všechna tato fakta musí být seriózně prozkoumána.” (L’Homme Nouveau, 3. února 1991)
Papež řekl Fra Jozo Zovkovi 20. července 1992: “Zabývejte se Medžugorjem, starejte se o Medžugorje, neunavte se. Vytrvejte, buďte silný, jsem s Vámi. Opatrujte, sledujte Medžugorje.”
Paraguayský arcibiskup mons. Felipe Santiago Bentez se v listopadu 1994 zeptal Svatého otce, zda postupoval správně, když povolil věřícím, aby se shromažďovali v duchu Medžugorje, zejména s kněžími z Medžugorje. Svatý Otec odpověděl: “Povolte vše, co se vztahuje k Medžugorje.”
V neoficiální části setkání papeže Jana Pavla II. s chorvatskou Delegací za Církev a stát, konaném v Římě 7. dubna 1995, řekl Svatý Otec mimo jiné to, že existuje určitá možnost opakování jeho návštěvy v Chorvatsku. Spolu s tím zmínil možnost příjezdu do Splitu a odtud potom do svatyně “Marija Bistrica” a Medžugorje. (“Slobodna Dalmacia”, 8. dubna 1995, strana 3).

10. „…že Svatý otec a další významní činitelé Svatého stolce podpořili Medžugorje, nezakládají se na pravdě…“
Komentář: Kardinál Ratzinger a Jan Pavel II. zasahují do událostí a podporují Medžugorje, když je to nezbytně potřeba. Např. když biskup Žanić sdělil Janu Pavlu II. v červnu 1982, že zjevení prohlásí za nepravá, papež mu to rozmluvil a vyzval ho k dalšímu zkoumání.
Když koncem roku 1984 biskup Žanić začal šířit do světa svoje doměnky a nepravdivá hodnocení, Vatikán v dubnu 1985 zbavil biskupa Žaniće rozhodování o těchto událostech a pověřil tím Jugoslávskou biskupskou konferenci.

11. Poznámky k výzvě biskupa Žaniće.
„…aby humbuk kolem Medžugorje utichl…“
Komentář: V prvních letech zjevení farní úřad nedělal zjevením žádnou propagaci. Teprve v posledních letech má vlastní časopis, vydává knihy, uveřejňuje zprávy na internetu, má vlastní vysílačku a místní biskup Perić nemá námitky.
„…Vizionáři se nebudou objevovat na veřejnosti…“
Komentář: Tím je zřejmě míněn kostel, což je dodržováno s tím, že třeba jednou za rok někdo z vizionářů po mši svaté předříkává modlitby např. magnifikat, nebo pobožnost sedmi otčenášů.
„Zjevení v budově kostela skončí“
Komentář: To je respektováno.
„O zjeveních se přestane mluvit a nová poselství se nebudou rozšiřovat.“
Komentář: Během bohoslužeb se to dodržuje, ale jinak se poselství šíří, protože jsou v souladu s učením katolické církve a jejich šíření je též nutné pro uznání pravosti zjevení.
„Ve farnosti nesmějí sloužit mši kněží zvenčí“
Komentář: Je to v rozporu s církevním právem. Navíc Zadarská biskupská konference uložila jugoslávským biskupům, ať chodí do Medžugorje a vypomáhají s pastorační činností.

12. „…kněží z Medžugorje … odmítli se podřídit biskupovi a jeho nařízením.“
Komentář: Kněží z Medžugorje vždy respektovali a podřizovali se nařízení biskupa Žaniće a provinciála svého řádu. Nikdy nejednali svévolně.

13. „…v bývalém klášteře zřídili školu bojových umění“
Komentář: Žádní františkáni z Medžugorje ani nikdo jiný školu bojových umění v Medžugorji nezřídil. V samotné Medžugorji nebyl ani klášter, ale pouze domek, ve kterém žilo několik řeholních sester, a ten komunistický režim nechal zničit ještě před začátkem zjevení.

Autor je ředitelem Centra Verité

Související články:

Dezinformace o Medžugorji na českém internetu
Oficiální poutě do Medjugorje zakázány
Kdo v Medjugorje dává poselství?
Podivná poselství "Panny Marie"
Adresář odkazů – stránky, jež pochybují o autenticitě Medjugorje
Proč jsou zjevení v Medjugorje falešná II.
Proč jsou zjevení v Medjugorje falešná I.