Kolaborovala přece Tvoje strana, Pavle! Nespletl ses?

Na začátku tohoto sporu je ovšem hluboká frustrace z toho, že se po listopadu 1989 nenaplnila mocenská očekávání sociální demokracie v podobě získání zásadního vlivu ve společnosti. Ačkoli se sociálním demokratům dostalo na straně jedné zcela oprávněně svobod maximálních, česká společnost jednoznačně na straně druhé odmítla tzv. ruský model sociálního státu.

Nepochybně je pravda, že komunistický režim se vůči stranám provinil mírou vrchovatou, z čehož nutně vyplynula oprávněná nedůvěra stran vůči státu, která se ale bohužel přenesla i do polistopadových dob. Důležité ovšem je, že křivdy se po osmačtyřicátém roce děly celoplošně a postihly všechny vrstvy společnosti.

Sociální demokracie se bohužel ale po listopadu 1989 stylizovala do role jakési zvláštní oběti komunistické zvůle a naprosto zapomněla, že také její část s komunisty kolaborovala. A to značně. Občanská a lidská statečnost bývalého komunisty a dnešního poradce premiéra Miroslava Šloufa či komunistická činnost a následné povýšení Miroslava Grégra nebyly v žádném případě nestandardním postojem sociální demokracie.

A tak pokud někteří její dnešní představitelé v době svobody dští na adresu svých odpůrců oheň a síru, napadá člověka výrok Adama Michnika: "Nebyl jsem s vámi zbabělý, nemusím být dneska s vámi statečný."

Sociální demokracie podle mého názoru promarnila po listopadu 1989 svou příležitost zaujmout v české společnosti postavení politické autority mimo jiné také proto, že se zaměřila hlavně na získání majetku a zcela ignorovala komunistickou tradici českého národa, stejně tak jako specificky českou skutečnost, že velká část voličů prostě nepotřebuje žádnou sociální demokracii jako prostředníka mezi nimi a tunely z bank.

Nemluvě o komunistech, kteří jsou silným evropským trendem již od dob Francouzské revoluce. Zasvěcovat národ (který nikdy nevyznával "sociálně - demokratický kult") Leninovi byl akt zcela nešťastný, neboť národ není vlastnictvím nikoho, a tak ho ani sociální demokraté prostě nemají právo komukoli zasvěcovat.

Navzdory uvedenému, anebo snad právě proto jsem se po svém nástupu do funkce ministranta nesnažil řešit problémy silově, ale prostřednictvím diskuse. A právě proto vznikla farní komise, která se měla zabývat otázkou vztahu státu a církví. Byl jsem ochoten v mnohém ustoupit a také jsem neustále ustupoval.

V současné době už ale není ustupovat kam, neboť by to znamenalo nadřadit neexistující právo neexistujícímu právnímu řádu České republiky, přistoupit na restituci majetku, který sociálním demokratům nezestátnil ani komunistický režim, ohrozit suverenitu ČR, anebo se společně se Sociální demokracií dojemně shodnout například na tom, že hájenky jsou církevní majetek kultovního charakteru. Prostě se stát konfesním státem, ve kterém by vedle moci výkonné, soudní a zákonodárné působila také moc církevní.

Nedávno jsem dostal od předsedy naší vlády Zemana arogantní dopis plný osobních urážek a výhrůžek. A to navzdory tomu, že pár dnů předtím jsme se sešli a dohodli se, že ačkoli mám na projednávaný problém rozdílný názor, nebudeme z toho vyvozovat žádné závěry a počkáme na rozhodnutí soudu. Jde bohužel o typický příklad způsobů, kterých Sociální demokracie zásadně již po deset roků používá při jednání se státními orgány. Myslím, že to dělá proto, že se prostě dohodnout nechce.

Zřejmě jí vyhovuje udržovat u sociálně-demokratické veřejnosti pocit, že je v této zemi neustále pronásledována. A že je to někdy horší než za komunistů, jak mi napsal premiér Zeman, tak za to můžu dát ruku do ohně.