"Nezměřitelné škody!" Tak se vyjádřil předseda biskupské konference Spojených států k obrovskému skandálu, který koncem února vypukl v Bostonu a rozšířil se po celé zemi. Způsobilo jej téměř každodenní odhalování případů pedofilie přičítaných katolickému duchovenstvu.

Slovo "nezměřitelné" se především týká psychických dopadů na mladé oběti sexuálního zneužívání, ale také zhroucení věrohodnosti církve, jíž se podařilo získat čestné postavení v zemi, v níž byla tak dlouho cizí, a věrohodnosti kněze, výlučně svobodného muže, napsal francouzský deník Le Monde.

Ve Francii bylo od roku 1995 souzeno a odsouzeno třicet kněží. Ve Velké Británii v letech 1995 až 1999 došlo mezi kněžími k 21 případům pedofilie. Ve Spojených státech byly desítky kněží suspendovány nadřízenými a někteří stanuli před soudem.

Kardinál Bernard Law, arcibiskup z Bostonu, který si vzal poněkud pozdě ponaučení z odsouzení jednoho ze svých lidí k deseti letům žaláře, sám předal prokurátorovi svého města seznam s 90 jmény kněží. Někteří konzervativci se bouří, že to je hon na čarodějnice, ale episkopát Spojených států hodlá ve svých 194 diecézích uplatňovat politiku "nulové tolerance".

V americkém protestantském oceánu, stále více zabarvovaném netolerantním evangelismem, si katolická církev se 60 milióny věřících dobyla originální a vážené postavení díky svému boji proti trestu smrti, prosazování rodinných hodnot a příspěvku k integraci chudých a španělsky hovořících obyvatel. Jak konstatoval nedávno list International Herald Tribune, nyní věřící pochybují, kněžstvo je demoralizováno, hierarchie se stydí: veškerý kapitál sympatií, který se nahromadil od zvolení prvního katolického prezidenta Spojených států Johna Kennedyho se promrhává kvůli pedofilním kněžím, jejichž dlouho skrývaná zvrácenost je vydána všem na pospas.

Nejde o počty. Sexuální zločin je tím hnusnější, jestliže se jej dopustí muži zasvěcení Bohu. Je to druhá strana úcty, která je ještě vzdávána kněžím, i když ve společnostech se starobylou křesťanskou kulturou, jako je Francie, byl jejich prestižní status z dřívějška již poškozen. To nové tkví v tom, že od nynějška vznikl vztah mezi závazkem celibátu kněží a sexuálními výstřelky, jichž se dopustila nepatrná menšina z nich.

Kdyby byl celibát dobrovolný, bylo by mezi kněžími méně skandálů tohoto typu? Tabuizovanou otázku položil dokonce v Bostonu časopis diecéze, odkud skandál vzešel. Přestože katolická hierarchie dospěla k uvědomění pozdě, je odhodlána zlo energičtěji řešit.

Po období dosti velké tolerance při přijímání budoucích kněží jsou ve všech vzdělávacích institucích (seminářích, noviciátech) vydány instrukce, podle nichž se má zjistit pedofilní orientace kandidátů na kněžství či řeholní život. Každé perverzní osobě je však vlastní, aby se skrývala, a i přes přísná opatření je její odhalení při vstupu do semináře nebo noviciátu obtížné.

Je celibát zpochybněn? Odborníci ujišťují, že nic neumožňuje tvrdit, že zrušení tohoto absolutního pravidla sníží počet sexuálních přestupků kněžstva. Statistiky ukazují, že polovina z ročních 5000 žalob kvůli incestu a jiným sexuálním zločinům ve Francii připadá na rodinný kruh (pachateli jsou otcové či partner matky).

Kněz a psychiatr Tony Anatrella ujišťuje, že sňatek nikdy neměl terapeutickou funkci pokud jde o vyléčení sexuálních úchylek jednotlivce. Jinak řečeno, neexistuje vztah mezi pedofilií a normou celibátu. Kdyby bylo na knězi ponecháno rozhodnutí mezi celibátem a manželstvím, nebylo by to řešení, jež by znamenalo zázračnou prevenci. Neznamenalo by to ale konec jakéhosi pokrytectví, které stále více poškozuje obraz církve? Konkubinát a homosexualita kněží jsou jevy, které dnes více či méně rezignovaně církevní hierarchie uznává.

Ve Spojených státech se pouze každý druhý kněz plně podřizuje normám celibátu. V afrických zemích, jako je Zimbabwe, papežský nuncius nedávno prohlásil, že není schopen Římu navrhnout jména budoucích biskupů, a to vzhledem k nízkému počtu kněží žijících v celibátu.

Teolog Eugen Drewermann rozpoutal skandál, když ujišťoval, že v Německu žijí dvě třetiny kněží v konkubinátu.

Před několika lety se mravní přestupky dotkly dokonce biskupství v Irsku (Galway) a ve Švýcarsku (Basilej). Diskusi o celibátu kněží iniciovali kdysi ti, kdo se domnívali, že svobodná volba (manželství nebo celibát) jako zázrakem rozšíří řídnoucí řady duchovenstva.

Dnes se tato otázka objevuje znovu vzhledem k sexuálním zločinům a přetvářce některých z nich. Nemá však žádnou naději na řešení za nynějšího pontifikátu Jana Pavla II., který od prvního dne zarazil jakékoli diskuse na toto téma. Nemůže však již být ignorována, poněvadž na poplach bijí sami kněží a biskupové, kteří jsou někdy podrobeni odpornému podezření. Církev nemá ve zvyku měnit své právo, aby reagovala na nějakou zvláštní situaci. Jestliže obhajuje nynější disciplínu celibátu (který platí od 12. století), není to kvůli averzi vůči sexualitě.

Pravým důvodem je radikální způsob života vyžadovaný od kněze, jehož závazek má být znamením věrnosti a stálosti. Nelze ignorovat, že většina kněží slib čistoty dodržuje, ani to, jak přispívá k boji proti jakékoli podobě sexuálního zneužívání. Je však možno zachovávat tíživé mlčení a pravidlo, které není božským právem, když může být některými svévolně porušováno? Uzavírá svou úvahu deník Le Monde.