Jak poučovat mládež o bezpečném sexu bez byť šeptem proneseného slova "kondom", je jedním z ožehavých problémů, s nimiž se potýká Írán, čelící růstu onemocnění AIDS. Vezměme si například brožurku určenou adolescentům, kterou vydalo íránské Středisko pro kontrolu chorob. "Nejlepším způsobem předcházení AIDS je oddanost morálce a rodinným závazkům a vyvarování se volných sexuálních vztahů," praví se v ní. "Věřte v Boha, pomůže vám odolat ďábelským pokušením." O kondomech ani zmínka, napsal list New York Times.

Boj proti AIDS bez popření některých základních islámských zásad se může stát dilematem v zemi, kde je homosexualita nezákonná a sex mimo manželství považován za těžký hřích. Ještě více ho ztěžuje předpoklad, že islámská revoluce eliminuje veškeré společenské kazy. "Jako oficiální představitelé nemůžeme hovořit o věcech, které jsou v rozporu s naší kulturou, v rozporu s naším náboženským přesvědčením," vysvětluje specialista na infekční choroby, doktor Muhammad Mehdí, jenž stojí v čele Střediska pro kontrolu chorob, snažícího se držet pod kontrolou malý, nicméně rychle rostoucí počet případu onemocnění AIDS.

"Předmanželský sex je nepatřičný a neislámský. Nemůžeme tudíž mládeži říkat věci jako: Používejte kondom." Muhammad Mehdí nicméně patří k nepočetné skupině lékařů odhodlaných porušit tabu obklopující AIDS.

Během ledna zaregistroval Írán 3438 osob nakažených virem HIV, který způsobuje AIDS. Většinu tvoří muži-narkomani. 350 pacientů doposud zemřelo a u dalších 35 se choroba plně rozvinula. Podle odhadu Střediska pro kontrolu chorob se skutečný počet HIV pozitivních Íránců pohybuje kolem 19.000; jiné zdroje udávají vyšší číselné údaje. Přestože v zemi se 70 milióny obyvatel to není závratná cifra, potenciální katastrofa hrozí mimo jiné vzhledem k široce rozšířenému sdílení injekčních jehel mezi 1,2 milióny registrovanými narkomany.

Před třemi lety věděl Írán o pouhých 300 osobách nakažených HIV. Někteří jsou ve vězení, jiní žijí v pohraničních provinciích, daleko od programů vytvářených v Teheránu a mnozí vedou stěhovavý život. Osvětové programy bojující proti narkomanii narážejí na obdobné překážky, nicméně postupně se šíří po celém Íránu. AIDS však představuje mnohem spletitější problém.

Vzhledem k náboženským tradicím a hluboce zakořeněnému "machismu" - domnění mužské, samčí nadřazenosti - zůstává homosexuální styk natolik skrývanou záležitostí, že jen málokterý pacient se odváží svěřit se lékaři, že by mohl být zdrojem choroby. Obdobně je utajován i mimomanželský sex. Ačkoliv narkomanie je nyní všeobecně přiznávána, tolerance má v Íránu své meze.

Na oddělení infekčních chorob v nemocnici imáma Chomejního, kde se léčí nemocní AIDS, vzpomíná 30letý propuštěný vězeň, jak se stal během devíti let za mřížemi závislý na injekčně aplikovaném heroinu. "Nepamatuji se, že by kdokoliv o té nemoci něco konkrétnějšího věděl," vysvětluje.

"Měli jsme jen matné ponětí o tom, že je to cosi jako jaderná bomba, že nemocný AIDS je nebezpečnější než jaderná bomba. Vůbec mě nenapadlo, že by AIDS mohla do Íránu proniknout, ta představa se zdála být směšná. Říkal jsem si, že Afrika je hrozně daleko, takže nemoc se sem nedostane."

Tento problém do velké míry souvisí s faktem, že politikové jsou proti jakékoliv upřímné diskusi. Ještě před několika měsíci, přestože se slovo kondom objevilo v brožurách o AIDS pro dospělé, bylo zakázáno v rozhlasových a televizních talk show. Prezervativy jsou k mání v lékárnách. Vláda však tvrdošíjně zaujímá stanovisko, že pokud by se na ně upozorňovali mladiství, byl by to pro ně návod k započetí sexuálního života.

Ačkoliv se sexuálnímu životu oddává jen menšina teenagerů, ti, kteří jím už žijí, mají velmi často nechráněný sex. "O sexu toho mnoho nevědí," říká jeden z předních íránských odborníků na AIDS doktor Minú Mohráz, zastánce názoru že jen lepší informovaností lze čelit šíření AIDS. Obdobný postoj podporují dokonce i někteří konzervativní duchovní, podle jejichž mínění musí Írán začít této chorobě účinně čelit.

Někteří experti jsou ale toho názoru, že než spoléhat výlučně na západní zkušenosti, měla by země v boji proti ní využít svých charakteristických tradic. Muhammad Abaí Chorasání, duchovní a poslanec parlamentu, se domnívá, že řešením by mohlo být podporování nábožensky schválené praxe dočasného manželství. Znamená to, že dvojice setrvává v manželském svazku po zpravidla krátkou dobu, specifikovanou dohodou.

"AIDS je důsledkem chtíče," dal se Chorasání slyšet v interview. "Stává se to, když dvojici nepojí svazek, a tak hledají jiné partnery. Dokonce i dočasný manželský svazek přináší pevnější oddanost páru a mladí muži se pak nehoní za prostitutkami."