Uvedené téma není zrovna lehké. Hned se mi v hlavě rojí množství protichůdných myšlenek, před očima vidím puberťáky, stydlivé katolické dívenky, slyším pokřikování v parném létě, naříkání právoplatných manželek a k tomu všemu mám před sebou spis morální teologie.

Podle některých socio-biologických teorií již od pravěku v sobě máme zakódované určité představy o ideálním partnerovi. Proto se údajně podvědomě podíváme nejdříve po určitých partií. Zatímco žena se dívá spíše globálně a větší pozornost věnuje zpravidla jen ramenům, očím nebo obličeji potencionálního samce, muž prohlíží samici po částech a podrobněji než žena. Prsa a boky, popřípadě zadeček, podle těchto teorií v tom není nic jiného než hodnocení schopnosti být matkou. Lesklé vlasy a oči ukazují zdraví. Rty jsou jen jakýmsi vizuálním zástupcem stydkých pysků.

Jenže od letmého pohledu, kdy hodnotíme jen trochu a objekt pozorování necháme odkráčet, není příliš daleko k hodnocení komplexnějšímu. Najednou nás mohou zaujmout i určité detaily. Co by se stalo, kdyby si ta žena rozepnula blůzku ještě o jeden knoflíček nebo si ten mladík odložil triko, je přece takové parno…

A jsme u toho, fantazie pracuje. Tedy spíše ta mužská, přece se říká, že žena se rozpaluje sluchem a muž zrakem. Ale je tu „ale“. Tím „ale“, které může nastat, je hřích. Hřích, který nemá jasnou hranici, i když se ji mnoho lidí snaží nalézt, viz. debaty na Katolik.cz

Opět se střetávají dva protichůdné názory. „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní cizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5,28).  A je to tu, vůbec žádné pohledy, ještě by mohly být chtivé, žádné, nedej Bože, letmé dotyky. Tak se „pravé nefalšované“ katoličky brání, dokonce velmi úspěšně, na nich opravdu žádný chtivý pohled nespočine.

Pak existuje určitý protiklad, dal by se charakterizovat slovy: „Když už jsi jednou ženská, tak koukej být pěkná.“ Určitou shodou okolností tato slova pronesl kněz a poté si prohlédl přítomné ženy, zhodnotil míru jejich vkusu, krásu těla a usmál se. Nevím, co se mu tenkrát honilo hlavou, ale zdálo se, že měl radost v srdci, radost z ženské krásy.
 
Asi tady někde je ta pomyslná hranice, všichni muži si asi těžko přehrávají v hlavě vášnivé postelové scény s vychrtlou modelkou, ale asi skoro všichni muži se na ní podívají, třeba ani nechtějí, ale podívají se. Avšak pokud láska k té „jejich“ ještě nevychladla, tak ji doma poplácají po třeba i trochu rozložitějším pozadí a vlastně jsou rádi. Ona „máma“ umí totiž vařit, vyprat, postará se o ně a  hlavně je to jejich pěkná ženská. Tak koukejme být pěkné :-)