"Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost." Tyto biblické verše si zvolil za své krédo čerstvý kazatel Církve Bratrské Ing. Petr Kučera. O první zářijové neděli proběhla jeho ordinace, tedy byl oddělen ke službě slova a svátostí.
 
Pro běžného laika, který zažil nejspíše kněžské svěcení v katolické církvi, je tento obřad něčím zvláštním a do jisté míry i překvapením. Sice má určité společné rysy, ale vlastní průběh se liší. Vikář, v Církvi Bratrské je duchovní po ukončení teologického studia nejdříve vikářem - pomocníkem kazatele, a teprve po ordinaci se stává plnoprávným kazatelem. Během slavnosti podepisuje listinu, jenž obsahuje základní body křesťanské nauky, vyznání víry a například slib k udržení zpovědního tajemství.
 
K přiblížení takto významné události je dobré si představit nějakou skutečně velikou, ale přesto velmi srdečnou rodinnou sešlost. Právě prvek vzájemnosti a lidské blízkosti hraje v Církvi Bratrské velkou roli. Nikdo se nedivil, když při slavnosti mluvil strýček nového kazatele či jeho blízcí přátelé kazatelé a ti většinou opustili hluboké a složité myšlenky, ale sdělovali svá drobná poselství radosti a naděje. I když i v rodině se sem tam najde nějaký rýpal, proto i zde se vypluli na povrch informace ne zcela kladné, avšak pojaté takovým způsobem, že i záporná vlastnost se stala vlastně docela milou.
 
Běžný člověk snadno získal dojem, že v modlitebně je doslova "přefarářováno". Což byl fakt, protože se slavnosti účastnilo 19 kazatelů a ještě duchovní místních církví. Kteří decentně naznačili, že ekumena funguje i na základě společných farářských výletu s dobrým obědem. V těchto okamžicích se téměř stíraly rozdíly mezi jednotlivými církvemi. Zde byli lidé, kteří společně vnímali radost a vzájemnou lásku.
 
Takt, jemnost, decentní chování - asi tak by se dalo charakterizovat působení Mgr. Pavla Černého, nejvyšší představitel Církve Bratrské u nás, který celé shromáždění vedl. Usměvavý, upravený muž i estetické cítění přítomných si přišlo na své. Jenže i na slavnosti, která byla do jisté míry společenskou událostí se objevil mladý muž v tričku a kraťasech, vypadal na čerstvě vyoraného studenta gymnázia. Ale to by byl značný omyl, z toho mladíka se vyklubal velmi vzdělaný a příjemný člověk PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí.
 
Po skončení vlastní ordinace bylo na zahradě přichystáno pohoštění, za které patří veliké díky ženám. Bylo vidět, či spíše chutnat, že do své práce vložily hodně citu a lásky. Ta ovšem byla cítit i z dárků, které Petr dostal, třeba pohádky o mašinkách. To ovšem chce drobné vysvětlení, Petrova přezdívka je totiž Zababa, což byl černokněžník právě ve zmiňovaných železničních pohádkách.
 
Existuje jistě mnoho pohledů na takto významné události. Tohle je jen jeden z nich, ale dobré ho vidět. Právě zde byl prostor pro malé radosti a potěšení ze života.

odpovědný redaktor: Milan Kovář