Pro běžného laika, který zažil nejspíše kněžské svěcení v katolické církvi, je tento obřad něčím zvláštním a do jisté míry i překvapením. Sice má určité společné rysy, ale vlastní průběh se liší. Vikář, v Církvi Bratrské je duchovní po ukončení teologického studia nejdříve vikářem - pomocníkem kazatele, a teprve po ordinaci se stává plnoprávným kazatelem. Během slavnosti podepisuje listinu, jenž obsahuje základní body křesťanské nauky, vyznání víry a například slib k udržení zpovědního tajemství.
K přiblížení takto významné události je dobré si představit nějakou skutečně velikou, ale přesto velmi srdečnou rodinnou sešlost. Právě prvek vzájemnosti a lidské blízkosti hraje v Církvi Bratrské velkou roli. Nikdo se nedivil, když při slavnosti mluvil strýček nového kazatele či jeho blízcí přátelé kazatelé a ti většinou opustili hluboké a složité myšlenky, ale sdělovali svá drobná poselství radosti a naděje. I když i v rodině se sem tam najde nějaký rýpal, proto i zde se vypluli na povrch informace ne zcela kladné, avšak pojaté takovým způsobem, že i záporná vlastnost se stala vlastně docela milou.
Běžný člověk snadno získal dojem, že v modlitebně je doslova "přefarářováno". Což byl fakt, protože se slavnosti účastnilo 19 kazatelů a ještě duchovní místních církví. Kteří decentně naznačili, že ekumena funguje i na základě společných farářských výletu s dobrým obědem. V těchto okamžicích se téměř stíraly rozdíly mezi jednotlivými církvemi. Zde byli lidé, kteří společně vnímali radost a vzájemnou lásku.
Takt, jemnost, decentní chování - asi tak by se dalo charakterizovat působení Mgr. Pavla Černého, nejvyšší představitel Církve Bratrské u nás, který celé shromáždění vedl. Usměvavý, upravený muž i estetické cítění přítomných si přišlo na své. Jenže i na slavnosti, která byla do jisté míry společenskou událostí se objevil mladý muž v tričku a kraťasech, vypadal na čerstvě vyoraného studenta gymnázia. Ale to by byl značný omyl, z toho mladíka se vyklubal velmi vzdělaný a příjemný člověk PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí.
Po skončení vlastní ordinace bylo na zahradě přichystáno pohoštění, za které patří veliké díky ženám. Bylo vidět, či spíše chutnat, že do své práce vložily hodně citu a lásky. Ta ovšem byla cítit i z dárků, které Petr dostal, třeba pohádky o mašinkách. To ovšem chce drobné vysvětlení, Petrova přezdívka je totiž Zababa, což byl černokněžník právě ve zmiňovaných železničních pohádkách.
Existuje jistě mnoho pohledů na takto významné události. Tohle je jen jeden z nich, ale dobré ho vidět. Právě zde byl prostor pro malé radosti a potěšení ze života.