I zprotivil se Onan plánu Božímu...

Masturbace je už po staletí v rámci katolické morálky chápána jako hřích, to je prakticky neměnné, ale i pohled na hřích a jeho klasifikace se může, byť nepatrně měnit. Cesta po lince času by mohla být zajímavá a možná odhalí něco nečekaného. Pouť začíná.

Kdesi v dávnu věků se stal pro tehdejší dobu celkem běžný příběh. Dospělému muži zemřel bratr a on se tedy podle švagrovského práva měl oženit s jeho manželkou. Ale věc měla háček, potomstvo by bylo přisuzováno zemřelému ne jemu. Proto tento muž volí prastarou antikoncepční metodu coitus interruptus (přerušovaná soulož), čímž se zprotiví Božímu plánu. Za to je stižen tvrdým trestem, zemře. Ten muž byl Onan syn Judův. Měl v historii trochu smůlu, podle něj nelogicky nese jméno tak příliš tajemná činnost jako sex sám se sebou. "Onan těžce zhřešil tím, že promrhal semeno, místo toho, aby je přivedl k přirozenému určení. Proto je sebeuspokojování často nazýváno onanií, ovšem nevhodně, neboť Onanův přestupek nespočíval v první řadě, že by mrhal semenem, nýbrž v zanedbání povinné péče vůči svému bratrovi."

(1)

Čas plyne, tak jak plyne. Ale o skutečné masturbaci ani zmínka. Kristus konkrétně k tomuto tématu mlčí. "Neexistuje," shrnul Herbert Haag zjištění Nového zákona, "žádný Ježíšův výrok proti prostituci, ani slovo o homosexualitě, ani slovo o smilstvu, masturbaci, předmanželském a mimomanželském styku, ani slovo o očišťovacích předpisech v souvislosti s pohlavním životem anebo jen o právním postavení ženy." (1) Pavel se již otázkám sexuality a manželství věnuje podrobněji, jeho postoje se mohou zdát dost radikální. " Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe svými vášněmi a sklony." (1 Kor 1,2). Či ještě ostřeji. "Copak nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových uničit údy nevěstky? Rozhodně ne!" (1 Kor 6,15) Ale tato slova je třeba chápat v historických souvislostech. Pavel odmítá promiskuitu a těmito výroky reaguje na tehdejší morálku, situaci v Korintě - vyhlášeném městě prostituce, a na názory tzn. pmeumatiků, že tělo je bezcenné. On naopak chápe smysl sexuality, tělo vidí pozitivně a ovládané duchem.

Quintus Septiminus Florens Tertullián, , byl vlivným církevním spisovatelem na přelomu druhého a třetího století našeho letopočtu, i když se ke konci svého života od katolické nauky odklonil a stal se členem montanistů, sekty velmi přísných mravů. Tertullián pokládá základní otázku, která bude hýbat pojetím sexuality ještě několik staletí. "Je nějaká větší slast, než odpor k slasti samé?" Sexualita je vnímána jako nutné zlo, povolen je jen manželský styk pouze za úkolem plození a i to byl hřích, stupeň jeho vážnosti se však měnil. Z těchto poznatků je jasné, že rozkoš je jednoznačně hříšná a tudíž cokoli, co by ji mohlo vyvolat je opět těžký hřích, tedy i masturbace. Přesto mocná síla sexu obchází jako řvoucí lev mnohé teology. Sice po čase přiznají, že plození dětí hřích není, ale touha po pitvání intimností zůstala a když už se na něco přišlo, trest byl tvrdý.

Papež Lev IX. prohlásil: "Kdo se provinil masturbací, nesmí být přijat mezi klérus, anebo když už klerikem je, musí být přeložen do laického stavu." (1) Až do krajnosti šel učenec Benedicti při psaní těchto slov. "Když se někdo dopouští tohoto hříchu a myslí přitom na nějakou provdanou ženu nebo po nějaké touží, pak je to vedle masturbace cizoložství; pokud dychtí po panně, je to zneuctění; když touží po své příbuzné, je to incest; dychtí-li po řeholnici, je to znesvěcení; když touží po muži, je to anální styk; tak také u žen ve vztahu k mužům." (1)

V 18. století je masturbace označena za tělesnou nemoc, způsobující mimo jiné šílenství. Tehdejší psychiatrie v ní viděla původce snad toho všeho nejhoršího, schizofrenie, naprosté degradace osobnosti člověka a hlavně se ze svéprávného a rozumně uvažujícího jedince stane nezřízené zvíře. Této představy se církev v oficiální linii držela zhruba do začátku 20. století, ale v té méně oficiální bohužel dodnes. Samozřejmě, že docházelo k drobným obměnám chorob, které masturbace údajně způsobuje. Ale základní postoj se nemění, masturbace je těžký hřích. "Ochabnutí na těle i na duši, bezcharakternost, zmalátnělost, souchotiny - nemocnice. To jsou tresty za nemravnost mládí." (2)

Církevní nauka však jakýmsi kouzlem spojila masturbaci a coitus interruptus prakticky v tentýž prohřešek. Naprosto ignoruje celkem jasný fakt, že mezi masturbací a sexuálním aktem s partnerem je jaksi rozdíl. "Protože pohlavní síla směla být používána pouze v manželství, platil onanistický akt svobodného za právě tak hříšný jako coitus interruptus při manželském styku, posuzovaný rovněž jako onanie." (1) Řešení viděli církevní otcové jednoduché: oddělené ložnice. Ale kde je důvod tak ostrého odsouzení? "Vědomé užívání pohlavních schopností z jakýchkoli důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu (zaměření). Vyhledává se v něm pohlavní rozkoš mimo pohlavní vztah požadovaný mravním řádem, totiž takovým který v souvislosti pravé lásky uskutečňuje plný smysl sebedarování a lidského plození." (3)

Zakopaný pes je vykopán! Zdánlivě nelogické jest spojeno. Církev chápe pohlavní akt celistvě, nejen tělesná rozkoš nebo jen výraz vzájemného vztahu, jde dál, k sexu patří možnost zplození nového života a to neoddělitelně. Přesto se dnešní pohled na masturbaci trochu zlidštil. Sice je stále vnímána jako hřích, ale již jsou připouštěny vyjímky. Leč poněkud svérázně. " ... Magisterium připouští řadu omluvných důvodů, snižující mravní závažnost jednání. Ani dlouhodobé opakování masturbace nelze paušálně hodnotit jako nepoučitelnou recidivu. Třeba proti ní postupovat pozitivně s poukazem na krásu čistoty, na mravní rezervy v člověku, upozorněním na to, že není ideál vyhovět si ve všem, co si tělo žádá, a na zdroje nadpřirozené pomoci." (4)

Co se vlastně změnilo za dobu trvání církve? Vlastně nic podstatného, masturbace je stále odsuzována a hodná trestu. "Avšak nedbajíc na to, obhajuje katolická církev stanovisko, které odmítají i mnozí věřící, hlavně proto, že by byl zpochybněn fundament jejího konceptu sexuality, který se omezuje na manželství." (1) Škoda, realita a představa církve se minuly.

(1) Zakázaná slast - dva tisíce křesťanské sexuální morálky, Denzler (2) Hra o duši, Pelikán (3) Katechismus katolické církve (4) Prof. Skoblík

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:

Diskuze k článku

Zobrazit komentáře