"Čím jsem, tím jsem rád," říká v rozhovoru Tomáš Halík

ChN: Jednou jste se označil za angažovaného pozorovatele politiky. Máte tuto pozici ještě k něčemu jinému?

TH: Patřím k té sociální skupině, které se říká, někdy trochu ironicky, "public intelectuals" (angažovaní intelektuálové). Ti se neuzavírají do slonové věže své vědy, nýbrž sledují, komentují, interpretují veřejné dějí ve světle své odbornosti, podněcují veřejnou diskusi, a tak ovlivňují veřejné mínění, jeden z hlavních činitelů demokratické politiky. Hodně různých věcí jsem studoval, prošel svět, získal spoustu životních zkušeností, stálo mne to hodně energie a nedělal jsem to pro zábavu, ale abych se o plody toho všeho rozdělil s druhými. V tom vidím jednu z cest, jak prospět občanské společnosti a politické kultuře v naší zemi.

ChN: V knize Ptal jsem se cest, jste uvedl, že si dokážete představit přijetí některé veřejné funkce, pokud by k tomu nastal vhodný čas. Už nastal?

TH: Ne, ještě ne. Pokud nenastane ani v budoucnosti, vůbec se nebudu zlobit. Čím jsem, tím jsem rád.

ChN: Jaký je Váš postoj k tomu, že jste se v médiích objevil jako případný kandidát na prezidenta?

TH: Mé jméno se objevuje v této souvislosti v anketách, výzkumech veřejného mínění a i v ústech lidí, jako je prezident Havel, už pět let. Od té doby neminul týden, abych na podobné otázky nemusel odpovídat, ať zahraničním novinářům a diplomatům nebo spoluobčanům v mlékárně a metru. Už jsem si zvykl. Odpovídám různými slovy stále totéž.

Předně je třeba si ujasnit, chceme-li za prezidenta profesionálního stranického politika, nebo nezávislého nadstranického člověka s morální a intelektuální autoritou (nejspíš z akademického světa). V prvém případě nepřipadám v úvahu, v druhém ano. Nepůjdu do voleb, pokud by šlo o předem daný handl politických stran. Ale uvažoval bych o tom, jestliže by to byla férová soutěž osobností a idejí. V druhém případě, i kdyby protikatolické předsudky byly silnější a já bych nevyhrál, přesto mohl bych vnést do předvolební kampaně určitý tón, témata, myšlenky...

Z řady důvodů nechávám toto téma běžet jako námět k debatě. Víte, ono to má také svůj význam i pro vnímání církve a kněží ve společnosti. Sám fakt, že se vůbec o někom z této často vysmívané skupiny vážně uvažuje jako o možné hlavě státu a že to podporuje nemalé procento lidí mimo církve! Vidím ten posun během let: před pár lety mne bylo možno označovat ze nějakého potencionálního "nového Tisa" nebo velebného pána, který přece nemůže rozumět otázkám společnosti, dnes je třeba hodně hlouposti a zavilosti, aby mne člověk vnímal skrze tyto karikatury a nechal se takhle strašit. Jistě je to vhodná munice pro ten typ lidí, kteří mne nesnášejí, ať udělám cokoliv, ale obecně vzato, tyto spekulace mi otevřely spoustu příležitostí oslovit lidi, být přizván k mnoha diskuzím a jednáním, a říci tam mnohem podstatnější věci, než budu-li či nebudu-li kandidovat. Řekl jsem, že ke kandidatuře bych svolil jen za velmi vyjimečných okolností. Ty však nenastaly a velmi pravděpodobně během půl roku nenastanou. Čili ti poděšení katolíci v diskusi na Christnetu mohou být klidní, budou mít zřejmě svého ateistu.

TH: Ne, nedal.

ChN: Jak by vypadal poslanec hlasující pro Vaše jméno?

TH: Byl by to zřejmě člověk, který myslí dál než na stranický prospěch a nebojí se předsudků. Vždyť podle ústavy je kněz občan jako každý jiný a vyřazovat ho kvůli kněžství je stejně absurdní jako činit tak z důvodů rasové či třídní příslušnosti. Zodpovědně rozhodující poslanec se neptá, zda-li ten kandidát je lékař, kněz či hudebník, ale jaký má charakter, vzdělání, životní zkušenosti, čistou minulost, schopnost jednat s lidmi, vystupovat na veřejnosti, reprezentovat stát v zahraničí atd.

ChN: Má mít prezident charisma?

TH: Samozřejmě, jaký by mělo smysl platit si byrokrata navíc?

ChN: Nestřetává se ve Vás "revolucionář" z mládí a kněžské povolání služby?

TH: Kdybych byl revolucionář, vypadalo by to zcela jinak. Někdy jsem až příliš diplomat. Střetávají se ve mně úplně jiné věci. Co se kněžství týče, pak cítím napětí mezi kněžstvím jako duchovním posláním sloužit Bohu skrze obětavou službu bližním, to vnímám velmi silně, a kněžstvím jako sociální rolí, danou společenskými konvencemi minulých generací. Prostě nejsem a nikdy nebudu "důstojný pan farář". Mou občanskou identitu plně utváří profese univerzitního učitele. Jsem naprosto přesvědčen, že mne Pán povolal právě k tomuto typu kněžství, které prostupuje i civilním povoláním a znamená odpovědnost nejen za konkrétní farnost, ale i za tu obrovskou "neviditelnou diecézi" lidí duchovně hledajících, kteří víc než klasický farářský servis potřebují autentické svědectví duchovní existence v podmínkách sekulární společnosti.

ChN: Necítíte, podobně jako Čapek, potřebu vyjadřovat se k věcem veřejným a tím nepřímo zasahovat do politiky?

TH: Nejsem Čapek a není první republika. Ale vyrostl jsem v čapkovském prostředí, Čapek je opravdu mým vzorem a bylo by divné, kdyby mne neinspirovala jeho společenská role. Role člověka, který sledoval a komentoval politiku, v kruhu pátečníků inspiroval výměnu názorů, rytířsky věrně stál při demokratickém prezidentovi, procházel svět a plody svých cest se snažil překonávat ducha provincionalismu v Čechách. Nezapomenu na anonymní dopisy a články, jimiž ho jistý typ spodiny uštval po Mnichovu k smrti. Kolik tam bylo katolických hlasů! Když někdy pročítám příspěvky v diskusích na vašich stránkách, padá na mne hrůza. Jistí katolíci se nezměnili!

Prof. PhDr. ThDr. Tomáš Halík (1948) vystudoval sociologii a filosofii, působil jako psychoterapeut v protialkoholické léčebně, tajně vysvěcen na kněze. Patřil k iniciátorům Desetiletí duchovní obnovy a blízkým spolupracovníkům kardinála Tomáška. Po sametové revoluci krátce přednášel na Katolické teologické fakultě, od roku 1993 je profesorem Filosofické fakulty University Karlovy.