Seznamka
Já jsem ve Spojených státech byl jako jeden ze zhruba dvěstěšedesáti milionů obyvatel, žil jsem na jednom místě nebo většinu času na jednom místě, takže srovnání celé církve je na mě možná trochu moc. Ale podle toho, co jsem viděl, nebo tak, jak jsem to v tom jednom místě zažíval, tak se mi zdála tamní církev taková už hodně rozvinutá a otevřená a na druhou stranu i hodně klasická. Není rozhodně záležitostí malé části lidí. Věřit v Boha se považuje téměř za samozřejmost.
Ve farnosti, kde jsem bydlem já, chodilo mnoho lidí na nedělní bohoslužby. Dokonce tam nestačila velikost kostela, takže se musely tyto bohoslužby dělat paralelně na dvou místech – v tělocvičně a v kostele.
Viděl jsem tam i hodně lidí, kteří tam přicházeli jako by si přišli splnit svou nedělní povinnost a pak zase odejdou a jdou si za svým. Na druhou stranu jsem tam viděl i hodně rozvinutých společenství a skupin, které se staraly o různé potřeby druhých.
Rozhodně je americká katolická církev v současné době jednou z nejdůležitějších. Má i přes současné problémy a určitě i pokles počtu věřících, v životě lidí daleko větší vážnost než u nás.
Z čeho je financovaná církev ve Spojených státech?
Z darů věřících. Věřící sami cítí odpovědnost i sami za financování své farnosti, své místní církve a to znamená, že je tam zvykem vybírat peníze. Lidé to neberou jako něco mimořádného. Uvědomují si svoji finanční spoluodpovědnost za církev asi daleko víc než u nás. Farnosti se ale také snaží vyvíjet aktivity, aby získaly peníze, pomocí tzv. fundraising activities. Zažil jsem to, že do farnosti byly pozváni profesionálové, kteří vytvořili program k získání peněz potřebných na provoz farnosti nebo na potřebné opravy. Nevím, jak by takový program fungoval u nás, ale tam ano.
Stačí církvi peníze, které se vyberou od lidí nebo je ještě nějak dotovaná od státu?
Pokud já vím, není nijak od státu dotovaná, je tam odluka církve od státu. Vybrané peníze jí musí stačit. Pokud by nestačily, církev ve Spojených státech je natolik pružná, že by dokázala třeba jednu farnost zavřít právě proto, že nebyla ekonomicky soběstačná. To se právě dělá až potom, kdy se tam vymění kněz, aby se zjistilo, zda to není jenom osobou kněze. Potom jsou schopní zavřít jednu farnost a farníci dojíždějí do jiné farnosti, což není až takový problém, protože do kostelů se stejně většinou dojíždí autem. Vesnice nevypadají jako u nás, že by kostel byl někde uprostřed a dalo by se tam dojít pěšky...
Má tamní církev dostatek kněží?
Sama americká církev mluví o nedostatku kněží. Zvláště v některých územích. Já jsem byl ve městě. Tam to ještě není tolik vidět, ale i tam mluvili o nedostatku. Zvali a byli otevření vůči kněžím, kteří tam přicházeli z různých jiných zemí a angažovali je ve svých farnostech.
Jak vypadá ve Spojených státech zapojení laiků do života církve?
Je samozřejmé a počítá se s ním. Lidé mají hodně možností zapojit se do života církve, ale i společnosti, je tam hodně rozvinutá dobrovolná pomoc. Takže i společnost sama podporuje a uznává pomoc druhým. Křesťanství je tam hluboce v krvi lidí, takže se tam vlastně ani neptá otázkou, zda jsem či nejsem, nebo je ten či onen věřící nebo ne.
Další dva roky svého života jsi byl v Austrálii. Tam je co se týká církve, podobná situace jako ve Spojených státech?
Pohledem člověka odjinud se ta situace zdála podobná, ale oni sami ale by určitě vnímali mezi sebou rozdíly. Na obou místech se katolická církev šířila díky Irům, a ti si museli těžce vydobývat svoje práva, protože byli chudí a většinová církev byla anglikánská. Katolík měl daleko těžší situaci.
Myslím, že například v oblasti financování, dostávají v Austrálii příspěvky na školství. Je tam časté, že má farnost na svém území farní školu. Rozhodně je ale opět největší část podpory na věřících.
Druhá část rozhovoru vyjde příští týden
