Palestinský předák Jásir Arafat je bledý, chodí strnule a rty se mu třesou čím dál víc. Nehovoří vždy souvisle a dělá nepochopitelná rozhodnutí, jak řekl izraelskému listu Haarec nejmenovaný palestinský představitel. Není divu, když je nepřetržitě uvězněn ve svém polozbořeném sídle v Ramalláhu, kde se ho Izraelci snaží izolovat. Stejně jako loni ho i letos odmítají pustit na Vánoce do Betléma, kde se Arafat v minulosti pravidelně účastnil vánočních modliteb.

Arafat, známý častými cestami do světových metropolí, v uplynulém roce Ramalláh opustil jen jednou - v květnu, kdy krátce objel města západního břehu Jordánu, uvádí agentura AP. V této těžké době se radí s ultraortodoxním rabínem Mošem Hirshem, jehož názor na existenci Izraele je mnohem radikálnější než Arafatův. Hirsh stejně jako jeho souvěrci tvrdí, že židovský stát neměl vzniknout před příchodem mesiáše. A ten podle židů ještě nepřišel.

"Chtěl bych na vánoční mši do Betléma, chci za lidmi v Gaze, Nábulusu, Hebronu," říká Arafat, když Hirshe doprovází k jeho mercedesu. Izraelci ale o víkendu znovu zopakovali, že Arafata do Betléma nepustí a že v Kristově rodišti armáda zůstane i o Vánocích. Arafat se tedy bude muset spokojit se solidárním gestem americké herečky Jane Fondové, která za ním míří do Ramalláhu. Kromě toho chce přimět Izraelce, aby zastavili stavbu zátarasů.

Důvod, proč se Arafat tak drží Ramalláhu, nejsou jen izraelská omezení. Židovský stát, který Arafata přestal považovat za partnera mírových jednání, protože nezastavil atentáty, pohrozil, že jakmile palestinský vůdce budovu samosprávy opustí, budou strženy i její zbytky, které zůstaly stát po izraelských operacích. Izraelci chtějí zatknout hledané osoby, které se uvnitř údajně skrývají.

Arafat tedy trpělivě zůstává, kde je. Vstává ve čtyři ráno, čte verše koránu a pak výběr z palestinského a anglického tisku. Zacvičí na rotopedu a v půl sedmé posnídá vejce, med a sýr. Následují schůzky, telefonáty, vyřizování písemností. Ve dne ho hlídá 300 a v noci 170 strážců. Všichni z jeho okolí trvají na tom, že se 73letý muž těší výbornému zdraví. Přiznávají však, že v době izraelského obléhání sídla byly dovnitř dopraveny kyslíkové bomby. Jako prevence.

Palestinští křesťané přestali doufat, že se k nim Arafat o Vánocích připojí v Betlémě. V kostele vedle baziliky Narození Páně se konají předvánoční mše a dostat se na ně je mnohem obtížnější než loni, píše Reuters. V betlémských uličkách hlídkují vojáci a platí zákaz vycházení. Ti, kdo směřují do kostela, nejdřív situaci obhlížejí z rohu ulice, a když vidí vojáka, mizí v okolních uličkách, aby ho obešli.

Dělá to i George Slajbí, když jde na mši s manželkou Hildou. Betlém - místo narození Ježíše Krista, které bude za čtyři dny slavit celý svět, je pustý. O tom, že jsou Vánoce, zde nic nesvědčí. Ulice jsou pusté a vánoční výzdobu nahrazují fotografie místních lidí, kteří padli za dvouletého povstání proti Izraeli.

Betlém a přilehlé vesničky, tedy 150.000 lidí, je odříznuto od okolí. Silnice vedoucí ven jsou hlídány. Izraelci to považují za nezbytné bezpečnostní opatření a prevenci atentátů. Odvážní se hlídkám vyhýbají tak, že přelézají zátarasy nebo se za šera kradou okolními lesíky.

Izraelci zůstanou v Betlémě i o vánočním týdnu, ale podle diplomatických zdrojů do něj umožní vstup křesťanům ze západního břehu i z Izraele.

Hilda ani její manžel tomu ale nevěří. Letos ani nekoupili stromeček a nebudou slavnostně zdobit dům, jak to vždy dělávali. "Nevíme, zda se sem naše děti, které studují v Ramalláhu, dostanou. Vyzdobíme si to tady jen, jestli přijdou," říká Hilda.

Není divu, že v takovém ovzduší zní o mších v římskokatolickém kostele vedle baziliky kázání prosycená politickými výzvami. "Odmítáme izraelskou okupaci. Budeme nadále vzdorovat snahám vzít nám svobodu," říká kněz davu, který zaplnil skoro všechny kostelní lavice.

Kamennými uličkami města ale dál drkotají izraelské džípy; vojáci tlampači připomínají zákaz vycházení a tlačí do domů všechny, koho přistihnout venku. Z centra města se ozývají výbuchy. Jsou to ale jen bombičky, s nimiž si tu hrají děti. Když se blíží Izraelci, běží ke vchodu baziliky, dokud je odtud nevyženou nerudní ortodoxní kněží. V sousedním kostele končí mše a Ibá Hazbúnová pomáhá matce nastoupit do auta. "Přijeli jsme sem postranními uličkami, kde jsme neslyšeli izraelské sirény. Chtěli jsme, aby tu letos zavládl mír. Třeba se to mé generaci podaří," říká Ibá, které je jen čtrnáct let.