Seznamka
Tři Němky a čtyři Rakušanky. Dvě z nich jsou doktorky teologie Iris Muller a Ida Raming z Munsteru, velmi bojovná dáma, která se nikdy nebála říkat nahlas své názory: (http://www.womenpriests.org/theology/raming4.htm) "Stručně řečeno, nemůže zde být námitka o nepřetržité monolitické, dva tisíce let staré tradici o vyloučení žen z kněžství, které bylo uznané jednomyslně církevním společenstvím. Právě naopak, to je tendenční fikce. Její udržování znamená uchovávání misogynství (= sexismus, zvláště se tímto termínem míní mužský sexismus – p.p.), projevujícího se především vyloučením žen z kněžství, a tedy kladením překážek na cestě pohybu od II. vatikánského koncilu k obnovené církvi bratrů a sester." Další ženy jsou Gisela Forster, Pia Brunner, Christine Mayr-Lumecberger, řádová setra Adelinde Theresia Roitinger a Angela Weiss, což není její pravé jméno.
"Kněžské svěcení" tyto ženy získaly z rukou argentinského biskupa Romula Antonia Braschiho a biskupa Ferdinanda Regelsbergra. Dalším z duchovních v pozadí, možná dokonce jeden z těch, kdo ženy ke svěcení připravoval, měl být Dušan Špiner, katolický biskup ordinovaný Felixem Davídkem. Působil jako farní kněz na Slovensku a nyní přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci. Sám se údajně od celé akce distancoval. Avšak jeho ordinace je sporná, proto je do jisté míry zpochybnitelné i to, jestli je skutečně právoplatným biskupem.
Zajímavé je i to, že ony rakouské a německé ženy nebyly zdaleka prvními "kněžkami". I u nás bylo několik žen vysvěcených na kněze, a to opět značně svobodomyslným biskupem Davídkem. Ten se snažil tímto vyřešit nedostatek kněží v totalitním Československu a vlastně i poněkud nelichotivé postavení žen v tehdejší církvi.
Ale co se vlastně stalo s těmito sedmi ženami? "V rozhodnutí, zveřejněném 5. srpna, se Kongregace pro nauku víry odvolala na své prohlášení z 10. července tohoto roku, ve kterém exkomunikované ženy vyzvala k tomu, aby uznaly neplatnost svěcení uděleného schizmatickým biskupem Romulem Braschim v protikladu s jednoznačným učením církve, dále pak projevily svou lítost a požádaly o prominutí kvůli pohoršení, které mezi věřícími vyvolaly. Vzhledem k tomu, že do stanového dne 22. července 2002 tyto ženy žádné známky lítosti a pokání neprojevily, exkomunikovala je Kongregace pro nauku víry, na základě zmíněného prohlášení, z katolické církve," zaznělo ve vysílání Radia Vatikán 8. srpna 2002.
Exkomunikace je nejtvrdší církevní trest, dále vysvětluje František Bublan, student TF JČU věnující se kanonickému právu: "Osoba, která podlehne tomuto trestu (ať už latae nebo ferendae sententiae), se nesmí jakoukoli formou účastnit mše a bohoslužeb, nesmí udělovat svátosti a svátostiny, přičemž nesmí svátosti ani přijímat, a dále nesmí zastávat žádný církevní úřad, službu či úkol, stejně tak nesmí vykonávat úkony z moci řízení. Více Kodex kanonického práva 1331.1."
Církev má jasno, tyto ženy provedly odsouzeníhodný čin. Toto říká pro Radio Vatikán arcibiskup Tarcisio Bertone, sekretář Kongregace pro nauku víry: "V tomto případě nejde jen o jeden čin, o osobní hřích, který se týká chování či svědomí pouze jedné osoby, přestože nejen škodí životu, církevní dynamice a zabraňuje působení Ducha svatého, neboť se jím říká "ne" samotnému Bohu. Zde se však kvůli podstatě a důslednosti, se kterou byl proveden, jedná o velmi těžký veřejný přečin, který, jak jsme již zdůraznili, ohrožuje základní strukturu církve tak, jak ji ustanovil její zakladatel."
"My jako církev budeme potřebovat přijmout hodnotu lidské a křesťanské autonomie. Morální teologie potřebuje být reformována k tomu, aby ukázala ve skutečné podobě požadavky jak evangelijní morálky, tak opravdové dospělé zodpovědnosti každého jednotlivce. Oficiální církevní orgány budou potřebovat změnit svou paternalistickou, muži-dominující, autokratickou tvář." I takto vysvětlují "kněžky" svůj krok. Potřeba reformy církve. Ale jen čas ukáže, jestli se oficiální linie katolické církve změní, či nikoli.
