Ministerstvo kultury, přesněji odbor církví a jeho ředitelka, mají další "šťouchanici" s římskokatolickou církví. Předmětem sporu je charita, tedy spíše pedikúra, masérské služby, kde pracují nevidomí, chráněné dílny, zdravotnická zařízení. Proč státu vadí, že se církev stará o potřebné? Stačí málo a přesto hodně, peníze. Charita se totiž pokusila o finanční soběstačnost, tedy podnikala, byť v malém, a to je zřejmě špatně. Ukázkovým příkladem takového sporu je odmítnutí registrace Charity v Lipníku nad Bečvou.

"Charita Lipník nad Bečvou vznikla jako dobrovolné společenství ve farnosti římskokatolické církve v Lipníku nad Bečvou. Ustavena byla 15.listopadu 2001. Dobrovolnická práce zahrnovala charitní šatník a charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu," říká Ivana Jeništová z tiskového oddělení Arcidiécezní charity Olomouc. "Poté, co se její činnost v lipnickém regionu, zahrnujícím 14 obcí, osvědčila, Charita se rozhodla své služby profesionalizovat a zařadit se tak mezi 31 Farních a Oblastních charit s právní subjektivitou v olomoucké arcidiecézi."

Jenže Odbor církví Ministerstva kultury došel k názoru, že i toto je na charitní organizaci příliš, proto se rozhodl místní Charitu nezaregistrovat. Vzniká tak paradoxní situace. Charita Lipník nad Bečvou sice právě existuje, právní subjektivitu delegoval arcibiskup Graubner, ale není registrována, takže si nesmí zřídit účet v bance nebo podepsat smlouvy se zaměstnanci. Kde vznikla příčina tohoto problému?

Ústavní soud nedávno vrátil církvím právo zřizovat charitativní organizace. "Jestliže tedy ustanovení § 6 odst. 2 zákona 3/2002 Sb. omezuje právo církve a náboženské společnosti navrhnout k evidenci církevní právnickou osobu toliko za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry je takto restriktivně vymezené pojetí v rozporu se samotným cílem a smyslem církví a náboženských společností a svědčí o jejich zásadním nepochopení," uvádí se v Nálezu Ústavního soudu ČR, který vyšel ve Sbírce zákonů č. 4/2003. A dále: "Jejich aktivity se přirozeně neredukují toliko na prezentaci náboženské víry, nýbrž svojí činností navenek překračující omezení na pouhý výkon náboženství, vyzařují do celé společnosti a představují tak i nezbytný předpoklad fungování občanské společnosti. Toto omezení zjevně odporuje č. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."

Avšak tento nález lze zřejmě vykládat různě. Odbor církví začal s podrobnou analýzou Charit a Diakonií. Došel k závěru, který ředitelka odboru Jana Řepová uvádí v rozhovoru pro deník Právo, který vyšel 24. února: "Zjistili jsme, že se pod označením Charity a Diakonie vykonává velmi rozmanitá činnost. Spolu s charitativní činností jsou v nich provozována sociální, zdravotnická a školská zařízení, ale též výdělečná a podnikatelská činnost, jako je například pedikúra, masérské služby, hostinská činnost, úklidové práce a mnoho dalších. Čili nemůžeme k nim přistupovat jen podle jejich názvu, ale výhradně podle předmětu jejich činnosti." Ejhle, z církve se tedy stávají podnikatelé.

"To, že se některé církevní právnické osoby staraly, jak dokrýt chybějící peníze legálním a čestným způsobem, je podle mého mínění příklad hodný následování a neměl by to být argument proti nim," reaguje ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt. Podle něj není problém ani v tom, že by charity nezdaňovaly výdělečnou činnost: "Takové aktivity jsou účetně vedeny zvlášť a peníze pro charitativní účely z nich mohou být použity až po zdanění, tedy jako u každého jiného subjektu. Pokud má například Charita podnikatelský záměr, má také živnostenský list a je tedy evidována na živnostenském úřadě jako každý jiný!"

Ředitelka odboru církví však reaguje velmi rezolutně a stanovisko Charity odmítá: "Nebudeme však evidovat ty, které provozují sociální, zdravotnická a školská zařízení či výdělečnou nebo podnikatelskou činnost."

Jedná se o nerespektování rozhodnutí ústavního soudu nebo "jen" o jeho specifický výklad? "Zákon přehlížel celou jednu složku činnosti církve. Ta se samozřejmě věnuje náboženství a kultu, ale lásku k bližnímu, o které mluví, jí neumožnil v praxi uskutečňovat," řekl po přijetí rozhodnutí soudce Ústavního soudu Antonín Procházka.

Láska k bližnímu v praxi je tedy zřejmě trnem v oku ministerstva. "Pokud Ústavní soud míní, že nemá být žádná sankce za to, že církve nebudou plnit povinnost uloženou jim zákonem, pak jsme schopni se vyrovnat i s tímto jeho rozhodnutím," komentovala ředitelka Odboru církví rozhodnutí soudce Procházky v již zmíněném rozhovoru.

Co se děje v Lipníku? Charitní šatník, ošetřovatelská a pečovatelská služba je zřejmě předmětem velmi výdělečného podnikání, když ministerstvu tolik vadí. Pobočka Charity stále nepracuje, čekají, jak se situace dál vyvine. Nic jiného jim taky nezbývá.