Útok na Irák začal, pro jednoho regulérní válka přinášející mrtvé, zraněné a zbídačené, pro druhého jen rychlá operace, která umožní další části světa stát se demokratickou. Na tento fakt reagují i představitelé náboženského života u nás. Stojí hrdě s hlavou vztyčenou a jasně říkají svá stanoviska i za cenu odsouzení? Bojí se a hrbí svou páteř před těmi mocnějšími? Vlastně oboje.

Snad všichni se odvolávají na stanoviska Jana Pavla II., který však až do posledních okamžiků patřil k zastáncům mírové cesty. Do Bagdádu i do Washingtonu vyslal své kardinály, oba se však vrátili s nepořízenou. Kardinál Etchegaray se sice setkal se Sadámem Husajnem, ale i přes pozitivní slova, která pronesl při svém návratu do Říma, jeho mise nepřinesla tak bohatou úrodu.: "Ano, mír v Iráku a pro Irák je stále možný. A já to chci po svém návratu do Říma prosazovat ještě hlasitěji než kdykoliv před tím." Kardinál Lahni se vydal do Bílého domu, ale ani on neuspěl. Přesto i on pevně věřil v mírové řešení konfliktu.

"Stanovisko Svatého otce, který neustále vyzýval k nenásilnému řešení irácké krize, chápeme tak, že jednaní je vždy nutno dát přednost před řešením věci násilím, ovšem jen do té doby, pokud jednáni neztrácí svůj cíl, a to nalezení společného dobra všech zúčastněných," informoval místopředseda Una voce Milan Schwarz. Současnou situaci přirovnal k situaci před druhou světovou válkou, proto plně chápe rozhodnutí spojenců zahájit útok. Zdůraznil, že jde o projev statečného a zodpovědného postoje k dění ve světě, "zcela nebývalý v prostoru EU". Dále Schwarz doufá, že Česká republika obstojí se ctí. Překvapivě konzervativní kruhy nespojily svá vyjádření s ostrou kritikou představitelů římskokatolické církve u nás.

Samotní biskupové přešlapují na místě. Trošku ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Kladou si otázku menšího a většího zla. Na jedné straně, podle stanoviska biskupů, stojí "závažné hrozby ohrožující formou terorismu nevinné lidi po celém světě, nadále se snažit o jednání, která však již mohou být ze strany Iráku pouhou mocenskou hrou a přitom riskovat zmnohonásobení ničivé síly diktátora" a na druhé straně "bránit mír silou a připustit smrt nejen vojáků, ale i nevinných obětí, které každá válka přináší." Jednoznačnou odpověď však biskupové snad raději nenašli.

"Doufáme, že politici, kteří nesou na svých bedrech toto nesmírně těžké rozhodování, k němu měli dostatek zásadních informací a rozhodli se podle svého svědomí. Doufáme, že politici poctivě zhodnotili všechny argumenty, které hovoří proti použití síly jako nejzazší formy obrany proti zlu, a které se kolem dané vojenské akce stále vyskytují." Stojí v prohlášení České biskupské konference. Víra ve správné a spravedlivé rozhodnutí politiků. I tak biskupové pečlivě váží slova a své, pro někoho snad mírně mlhavé stanovisko obhajují. "Doufáme, že politici budou ochotni v budoucnu vysvětlit pozadí svých rozhodnutí, která se veřejnosti zdají někdy eticky zdůvodnitelná pouze se značnými pochybnostmi. Důvodem je omezený přístup k informacím a zásadní ovlivněnost úsudku všeobecného mínění mnohdy zkresleným mediálním obrazem skutečnosti."

Avšak to nejpodstatnější stojí v závěrečné části celého prohlášení. "Za současné situace naléhavě vyzýváme k neodkladné a dostatečné humanitární pomoci, která by zmírnila strašné utrpení války pro civilní obyvatelstvo." Církev nezapomíná na svůj úkol pomáhat slabým a trpícím.

"Jako biskupové a občané této země voláme všechny lidi dobré vůle, kteří vyznávají Boha jako dárce pokoje, aby se sjednotili v modlitbě za nalezení pokojného řešení, které povede ke skutečnému míru a pokoji nejen na válečném poli, ale i v lidských srdcích." Mír, pokoj, dobro, tedy to, co již od začátku konfliktu zdůrazňoval Svatý otec.

Avšak nejen klidná slova zaznívají v církvi. "Vojenský útok na Irák rozhodně odmítám jako tragickou chybu vlády USA, porušení mezinárodního práva a zejména osudové poškození Západu - znevážení důležitých mezinárodních institucí včetně NATO, dramatické oslabení prestiže a morální legitimity politiky Spojených států, které kromě obětí na životech zřejmě přinese zvýšení rizika mezinárodních konfliktů a paradoxně povzbuzení terorismu," prohlásil vysokoškolský pedagog Prof. Tomáš Halík.

Halík útok označil za "nebezpečnou iluzi nebo propagandistickou floskuli" a nabízí alternativu. "Je ovšem třeba, aby oponenti Bushovy politiky v USA a představitelé demokratických států v Evropě a světě zřetelně nabídli jasnou a účinnou alternativu vůči Bushově doktríně a politice preventivních válek – je politováníhodné, že se tak dosud nestalo. Nebezpečí mezinárodního terorismu, diktátorských režimů, ale i zkratových válečnických dobrodružství nutně vyžadují obnovu pravidel i institucí mezinárodního práva." Na závěr si Halík neodpustil kritiku současného postoje ČBK. "Jsem rád, že náš stát není mezi zeměmi, které se účastní útoku na Irák a zaráží mne alibistický tón prohlášení českých a moravských biskupů k zahájení války."

Kde vlastně stojí Česká republika jako celek? Jak se zdá, ani náš stát přesně neví, kam se vrtnout. Jednotka je v Kuvajtu, ale do boje nemůže. Politolog Jiří Pehe to komentuje: "Vlna švejkovství opět zaplavila českou politiku." Podle něj Česká republika stojí chvíli na straně USA a chvíli při Francii nebo Německu. "Jinými slovy, existuje reálná naděje, že se konfliktem prošvejkujeme. A na konci války, stejně jako ve válkách minulých, nakonec budeme opět mezi vítězi! Podle toho, jak se věci budou vyvíjet, musíme pouze včas přesednout na jednu ze dvou židlí, které nyní zabíráme," uzavřel Pehe.