Právě beatifikace s. Marie Petkovićové byla hlavním důvodem papežovy historicky první návštěvy této "Perly Jadranu", jak bývá Dubrovník nazýván. Před mší svatou Svatého otce přivítal dubrovnický biskup Želimir Pulić a ve své řeči vyjádřil radost nad návštěvou, krátce vylíčil slavnou minulost města a jeho význam pro kulturní dědictví.
Maria se narodila 10. prosince 1892 v Blatě na ostrově Korčula jako šesté dítě v zámožné rodině Marie a Antuna Petkoviće Kovače. Vychodila šest tříd základní a tři třídy měšťanské a hospodářské školy v Blatě. Později napsala: "Celý svůj život od nejrannějšího dětství jsem odevzdala Tobě a Tvé lásce... zvláště, když ses mi zjevil v šestém roce mého života," odvolávaje se na mystické zážitky již v dětství.
V r. 1906 se rozhoduje pro soukromé doživotní sliby čistoty. Zároveň s otcovou smrtí ztrácí velkou oporu neboť pracovitá a šetrná matka nebyla příliš nadšena „rozhazovačností“ své dcery, která podporovala chudé a potřebné. Marie měla od dětství chatrné zdraví, třikrát se její život ocitl v nebezpečí, až ji matka zavezla do Splitu k doktoru Račićovi, aby stanovil, co jí schází, tělesně i duševně. Lékař odhaluje lehce důvod a navrhuje, aby Marie zůstala u Služebnic milosrdenství, zvaných "Splitskými anděly".
Když pak za války ovládly Korčulu nemoci a hlad a italské sestry se stěhovaly zpět do své vlasti, povoluje místní biskup vznik nového společenství sester, které vede zmiňovaná blahoslavená. I přes těžké podmínky a nedostatek financí se nedává zlomit a tak ji biskup v den sv. Františka roku 1920 spolu s dalšími pěti sestrami obléká řeholní šat a vzniká kongregace Dcer milosrdenství. Mladá představená sestavuje celou její strukturu a zanedlouho otvírá několik dalších domů.
V r. 1936 ji prosí bratr Leonardo Rusković, aby poslala sestry do Argentiny. Ona posílá 30 sester a r. 1940 sama jede do Ameriky na vizitaci. Později činnost rozšiřuje také na Paraguay, Chile a Peru. Dále Matku Marii pronásledují choroby, ale ona nezlomená s nimi bojuje a usiluje o papežův souhlas pro celosvětové působení svého společenství. To se jí podařilo roku 1944, nejprve na 7 let, trvalé schválení se váže až k r. 1956.
Umírá v Římě 9. června 1966. Byla pochována na hřbitově Campo Verano. O tři roky později byly její ostatky přeneseny do klášterního generálního domu a r. 1998 do Blata na Korčule, kde spočinuly v mateřinci Kongregace Dcer milosrdenství.
V své homilii během mše sv. papež použil citaci evangelního čtení: "Pane, co mám činit, abych měl podíl na věčném životě?" pro konstatování, že právě s. Maria si stále kladla takovou otázku a ve svém srdci slyšela odpověď: "Pojď za mnou!" Na konec setkání biskup Pulić prohlásil: "Nyní se všichni cítí šťastni, ale jak by tomu mohlo být jinak, když mezi nás přišel Svatý otec?"