Touha po jasné deklaraci křesťanských základů vychází z argumentace těch, kteří se ohlížejí dozadu. Byli to křesťanští panovníci, kteří Evropu poprvé sjednocovali. Byli to mniši a potulní misionáři, kteří vytvářeli první network vědění a vzdělanosti. Byli to křesťané, kteří v padesátých letech minulého století začali promýšlet Evropu bez válek. Byli, ale nejsou. Posledním sjednotitelem ve jménu Kristově je papež Jan Pavel II., nicméně jeho výrazný vliv spíše byl, než je. Doba, kdy se jej komunističtí vládci báli, je nenávratně pryč.
Touha po jasné deklaraci jména Hospodinova vychází ze strachu. Obavy o osud civilizace však nejsou dobrým motorem. Někdo by to nazval ještě jinak: ze strachu před ztrátou moci. Jenže moc křesťanství vycházela spíše ze služby než z argumentů a podmínek. Pokud měla jiný základ než službu a oběť, pak byla mocí jen na určitou dobu. A byla to moc sporná, na kterou se moc dobře nevzpomíná.
V ústavním textu by měly být spíše hodnoty, které sdílí i nenáboženský svět. Hodnoty původem skutečně křesťanské. Ústava by se měla hlásit k hledání pravdy, práva a spravedlnosti. Ústava by měla vyzdvihnout lásku v jejích praktických projevech zájmu o člověka a o stvoření obecně. Je znát, že konventista Zahradil by volil ještě obecnější formulace. Řekl, že by křesťanské hodnoty měly být "nějak" zdůrazněny, ale zjevně neměl představu jak. Euroskeptikové se svými úpravami získali ve finále pouze osm či devět hlasů. I to byl možná argument Jana Zahradila pro měkkou rezignaci. Tj. řekl ne, ale v červenci se možná vrátí.
Nakonec je třeba napsat, že vtipný nápad novinářů použitý jako nadpis článku v MFD 13.6. nemluví pravdu. Bůh nikdy nezůstává za dveřmi. Miloš Rejchrt zpíval s Berany ještě za totality v písničce: "Přichází zavřenejma dveřma a říká pokoj vám..." A tak to asi je. Křesťanský Pán je v lidských životech svých vyznavačů, kteří v unii žijí. Ať to nikoho neděsí, nebude přicházet proto, aby někoho strašil, říká: Pokoj Vám!
Autor je kazatelem Církve bratrské