První a druhá část rozhovoru s Jindřichem Čoupkem o motivech cesty do Compostely.

Jindro, tys v létě absolvoval pěší cestu do Compostely. Mohl bys na začátek našeho rozhovoru popsat přípravu na cestu?

Jako před každou jinou cestou - chtělo to sehnat si mapu Španělska a taky mapu poutní cesty, ve které byly vyznačeny hotely a zajímavosti, které se na poutní cestě do Compostely dají potkat. Další věc, kterou udělá asi každý mladý cestovatel nebo poutník - zkusí si opatřit co nejlevnější jízdenku nebo letenku.
Moje příprava duchovní spočívala v častější modlitbě druhého desátku radostného růžence.

Do Španělska jsi odjel s celkem velkým handicapem. Snad mohu prozradit, žes měl po pádu ze žebříku pár dní před odletem poraněnou nohu. Neuvažoval jsi, že bys svou pouť odložil?

Bylo to dokonce den před odjezdem, kdy jsem spadl z žebříku a narazil si patu. Ale nebylo to zlomené, a tak jsem jel. Pata celkem bolela, ale časem začaly bolet i kolena a puchýře, takže jsem na patu docela zapomněl. Při změně počasí ještě i dnes zabolí...

Kde Tvá pouť začala a jak dlouho trvala? Šel jsi ji celou pěšky?

Šel jsem z Léonu - čekalo mě tedy do Compostely asi 310 kilometrů. Tuto trasu jsem šel celou pěšky deset dní.

Jak to vypadá po cestě s možností stravování a ubytování?

Po cestě jsou ve vzdálenostech 20-30 kilometrů hotely pro poutníky, kde se dá přespat za dobrovolný příspěvek (někde ho vyžadují - třeba 5€). Stravu jsem měl vlastní, většinou studenou. V některých hotelích se dalo i vařit. Já si těstoviny na uvaření koupil až tři dny před koncem cesty, moc jsem si je chtěl uvařit, protože zrovna bylo docela chladné a deštivé počasí. Bohužel hotely, kde jsem nocoval, na to nebyly zařízené. Tak jsem je dovezl domů. V Rabanalu del Camino nabízí poutníkům večeři a v Pereje jsem se náhodou "přichomýtl" ke stolu, právě když se začínala podávat večeře – jak jsem zjistil posléze, moji spolustolovníci ji měli zaplacenou.

Tento rok Evropu sužovala velká vedra. Zvláště v době, kdys byl na cestě. Jak se počasí projevilo na tvé cestě a na konečném dojmu z ní?

Počasí, jak známo, může každou cestu zavařit (nebo zmrazit). Mě se stalo obojí. V prvních dnech bylo horko, na konci celodenní deště. Pro mě osobně bylo počasí jedním z mnoha faktorů, které pozitivně nebo negativně ovlivňovaly moje vnitřní rozpoložení, bylo zdrojem radosti nebo starostí o osud mé cesty.

Druhou část rozhovoru přineseme v nejbližších dnech