Pane kardinále, co vy na to?
Musím říci, že jsem příjemně potěšen. To tu v dějinách církve ještě nebylo.

Říká se o vás, že pracujete za dva, ale dvě hlavy nemáte. Co si počnete s druhým kloboukem? Budete ho půjčovat svému mluvčímu?
I o tom jsem uvažoval, stejně jako o možnosti přilepšení k důchodu z půjčovného do různých filmů. Nakonec jsem věc moudře vyřešil: nový kardinálský klobouk budu nosit o nedělích a zasvěcených svátcích, ten starý budu užívat ve všední dny.

Jak je vůbec možné, že jste již podruhé jmenován kardinálem?
Sám se tomu nedivím, protože vím, že u Boha a v církvi je možné všechno.

Ale přece jen se spekuluje o tom, že snad ve Vatikánu už pozapomněli, že kardinálem jste, nebo že vás snad ani jako kardinála neberou?
To jsou podlé pomluvy mých nepřátel. Pochopitelně, že ve Vatikánu vědí, že už kardinálem jsem, však jim to také při svých každoměsíčních návštěvách připomínám. A švýcarská garda mi vždycky salutuje, takže mne jako kardinála uznávají.

Myslíte tedy, že se jedná o výjimečné gesto přízně, které vůči vám Svatý Otec učinil, jako už tolikrát?
Ano, tak by se to dalo vykládat a já tomu věřím. Dvojí titul znamená i dvojí důstojnost.

Na co se při jmenování nejvíc těšíte?
Nejvíc se těším, jaký kostel dostanu jako svůj titulární. V Římě už jich mnoho nezbývá. Ten byt, co mám u Santa Croce, je trochu těsný, když tam přijedeme s brášky, tak snad tentokrát se na mně usměje štěstí a dostanu něco většího.

Mezi odborníky se spekuluje, že by vám mohla být přidělena bazilika svatého Petra…
Ano, také jsem to slyšel. V tom případě mám pro Svatého Otce malý symbolický dárek. Víte, jak on teď hlásá tu výměnu darů, tak jsem si říkal, že mu daruji katedrálu svatého Víta.

Ale ta vám snad ani nepatří?
To nevadí. V jedné slabé chvilce jsem ji sice slíbil darovat českému národu, ale stejně si to nezaslouží. Radši ji vyměním za svatého Petra. To se bude líbit jistě i Pavlu Dostálovi.

Děkujeme za rozhovor.