Papežové narozeniny neslaví a také Jan Pavel II. je 18. května pomine. Na Svatopetrské náměstí ve Vatikánu však jistě přijdou skupiny poutníků z Polska i odjinud a budou mu vzdávat hold. Jestliže se papež, kterému bude 84, vykloní ze svého okna, anebo dokonce k nim pronese pár slov, budou si věřící jako už několik let klást otázku: Jak se vlastně daří hlavě katolické církve?, píše agentura DPA.

Žádná osobnost, která je aktivní na mezinárodní scéně, nebyla tak často "odepisována" jako Jan Pavel II. Média i někteří upovídaní preláti nedávno malovali na zeď to nejhorší. Přitom hovořili i o favorizovaných "nástupcích".

Papež tím byl pohněván. Natolik, že jeho osobní tajemník arcibiskup Stanislaw Dziwisz se nedávno skutečně rozohnil. "Mnoho novinářů, kteří psali o papežově špatném zdraví, jsou už v nebi," řekl. Výroky tohoto druhu jsou ve Vatikánu tabu, tajemník tedy jistě byl velmi rozezlen.

Janu Pavlovi II. se nyní podle všeho daří lépe než před měsíci. Při návštěvě Slovenska loni na podzim prakticky nemohl mluvit, chvěl se a ve svém kolečkovém křesle vypadal špatně. Jeho důvěrníci posléze tvrdili, že to byla papežova poslední zahraniční cesta. Houževnatý Karol Wojtyla nicméně neustále své obdivovatele i kritiky překvapuje. Začátkem června pojede do Švýcarska, v srpnu možná zamíří do známého poutního místa ve francouzských Lurdech.

"Když mu je jen trochu dobře, musí z Vatikánu," tvrdí jeden italský znalec poměrů. Mše či setkání s mládeží po delších pauzách nelze srovnávat s největšími triumfy, které v minulosti Jan Pavel II. na svých cestách prožíval, podotýká znalec. Papež naučil bázni polské komunisty, na Kubě sloužil mše před miliony lidí a modlil se u Zdi nářků v Jeruzalémě, což se považuje za jeho vůbec největší triumf.

"Jistě, není to takové, jako to bývalo," připouští jeden z jeho průvodců. Papež je teď v relativně dobré formě, avšak kdo opravdu řídí Vatikán, to je pro katolíky velkou záhadou. Jan Pavel II. sice téměř každý den přijímá kardinály, biskupy i státníky, ale přijetí netrvají déle než deset minut a papež při nich naslouchá s hlavou v dlaních, jakoby byl ponořen do myšlenek.

Laici si znovu a znovu kladou otázku, do jaké míry papež opravdu pracuje, s jakou důkladností studuje spisy a do jaké míry tento stařec udává směr při duchovním vedení miliardy katolíků. Otázkou zůstává, zda mu na to stačí síly.