Mají jednotlivé církve vliv na obsah vysílání pro věřící? Jsou náboženské redakce nezávislé a komu jsou zodpovědné za obsah vysílání? Na tyto otázky odpověděl Magazínu ChristNet.eu tiskový mluvčí ČT Martin Krafl. Podle Krafla tzv. "náboženské redakce" jsou stejně nezávislé jako celá Česká televize.

"Za obsah vysílání jsou zodpovědné prostřednictvím svého programového ředitelství a zákona o ČT divákům, nikoli jednotlivým církvím. Nejsou a nemohou být církevním servisem. S církvemi, především s jejich vrcholnými orgány, s Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví, resp. s jejich mediálními komisemi, však úzce spolupracují“, řekl Krafl.

Jedním z hlavních cílů této spolupráce je dále podle Krafla především nacházení souladu mezi tím, čím je ČT povinována zákonu (vysílat pro nejširší spektrum diváků), a tím, co od ní očekávají určité okruhy věřících (církevní servis, resp. potvrzení vlastní víry). V praxi to znamená, že výsledkem této snahy je na jedné straně pražský dokumentární cyklus "Cesty víry", určený mimo jiné tzv. hledačům, kteří bývají velmi často bez církevní příslušnosti, na straně druhé více méně servisní brněnský "Křesťanský magazín". Někde uprostřed těchto stran se nachází ostravský magazín "Proti proudu", zaměřený především na mladé, křesťansky orientované diváky.

Podle názoru synodního seniora Českobratrské církve evangelické (ČCE) Joela Rumla by křesťanské vysílání mělo být především službou, ne zviditelňováním jednotlivých církví, uvedl to pro ČTK po schůzce s kardinálem Miloslavem Vlkem, která se konala začátkem června. Ruml s Vlkem hovořili mimo jiné i o náboženských redakcích ve veřejnoprávním rozhlase a televizi. K hovoru na toto téma došlo zřejmě i kvůli napětí, které podle ČTK vnesl do ekumenických vztahů film pražské televizní redakce, který se dotýkal homosexuality.

Pořad "Nesesmilníš aneb homosexualita a víra“ odvysílaný v únoru tohoto roku byl předtím i tématem jednání mediální komise Ekumenické rady církví (ERC). Tento pořad byl pro zajímavost nejsledovanějším z premiérových vydání náboženských cyklů - 212 000 diváků, daleko však za nejúspěšnějším pořadem roku 2003 (19.1.), který podle ČT sledovalo 407 000 diváků starších 15 let.

V zápisu z jednání komise ERC, publikovaném v evangelickém časopise Český bratr je uvedeno, že pořad poukázal na střet koncepcí křesťanského vysílání veřejnoprávní televize (vysílat pouze pro křesťany versus pro širokou veřejnost). Podle časopisu proti pořadu protestovali zejména redaktoři Radia Proglas. Katolický týdeník napsal, že pořad pobouřil i biskupa Slezké církve evangelické a.v. Vladislava Volného (SCEAV).

Zmiňovaný pořad je typickým příkladem rozdílného přístupu církví k některým zejména etickým otázkám, který se odrazil i v televizním vysílání. Vztah k homosexuálně orientovaným křesťanům je v ČCE obecně otevřenější než například v římskokatolické církvi, Církvi bratrské (CB) nebo Slezké církvi evangelické a.v. (CB a SCEAV nedávno přijaly společné prohlášení proti registrovanému partnerství, pozn.aut.) Hlavním tématem toho článku ale není snaha o rozvíjení mediálně vděčné problematiky homosexuality a je třeba zmínit i to, že autor pořadu Michal Otřísal přiznal v otevřeném dopise publikovaném na internetových stránkách České televize některé chyby v dramaturgii.

Ne každý pořad pražské redakce se dotýká kontroverzního tématu. Obecně lze ale říci, že přístup jednotlivých vysílacích studií je rozdílný, jak v úvodu nastínil mluvčí Krafl. Na to upozornil po jednání s kardinálem Vlkem i synodní senior ČCE Joel Ruml.

Pražská redakce podle Rumla otvírá jiné pohledy a jde jen o míru, kam až jít ve snaze provokovat a vést diváka jinudy. "Nevycítil jsem nicméně snahu, že by jedna nejvěrohodnější redakce měla mít monopol na jediné správné křesťanské vysílání. Brněnská redakce je nejtradičnější, ostravská se zaměřuje na mladé. Vítáme rozmanitost práce všech tří televizních redakcí," konstatoval evangelický synodní senior pro ČTK. Jak ale dodal, opatrnost římskokatolické církve je větší i v mediální oblasti.

Slova Joela Rumla komentoval pro Magazín ChristNet.cz tiskový mluvčí ČT. Rozdíly v přístupu k vysílání jednotlivých náboženských redakcí (Praha, Brno, Ostrava) vyplývají z reálného zastoupení věřících v regionech a z jejich příslušností k církvím, což měl patrně na mysli i synodní senior ČCE Joel Ruml. Jednou věcí je však demografické regionální rozdělení, druhou televizní vysílací schéma“, uvedl Krafl.

Podle Krafla je dlouhodobou zkušeností České televize to, že divák daleko lépe přijímá každý týden stejný typ pořadu než různé typy bez pravidelného termínu. "Má-li v nabídce jednu neděli Cesty víry a druhou Křesťanský magazín, začne je považovat za pořad stejného typu, celkem zákonitě od nich očekává totéž a může se tedy stát, že je v určitých případech zklamán. Proto chtěla již v roce 2003 Česká televize spojit náboženské vysílání všech tří studií každou neděli do jednoho bloku, jehož součástí by byl jak dokumentární cyklus, tak magazín. Návrh však zatím nemohl být realizován ze všeobecně známých finančních důvodů," uzavřel své vysvětlení tiskový mluvčí ČT.

V křesťanském vysílání je tedy pluralita, která odráží rozdílnost jednotlivých církví a mentalit moravského, slezského a českého diváka.

Na jednání mediální komise ERC zazněl i hlas (v zápise nebyl uveden autor věty), že vysílat pouze pro křesťany je v rozporu s evangeliem. Náboženské vysílání však neprezentuje divákům pouze křesťanské náboženství, ale například i judaismus, či jiné náboženské směry.

Související články o České televizi:
Náboženské vysílání nemůže konkurovat pohádkám
Náboženské pořady v televizi ztratily přes 100.000 diváků