Přečtěte si první část rozhovoru.

Vy jste mi před rozhovorem řekl, že jste věřící odmalička. Čím je pro vás v životě víra?

Vnímám nejen při každé modlitbě tu spoustu chyb a drobných či větších podlostí, které prostě v životě činím. Tím se od víry vzdaluji. Kolikrát se stydím modlit, protože se dostávám do rozporu, slovy vyznávám lásku Kristovu, ale dělám často nepěkné věci. Nehledám nějakou dokonalost, jen bojuji se svým pokrytectvím. To mne vzdaluje od víry, která je pro mne smyslem bytí, a na druhou stranu, pokud se ukázním a vnímám, že se nechávám inspirovat k dobré práci, třeba pro ty děti, to je přes 20 000 hodin opravdu náročné práce, tak když prostě dělám službu nikoliv svým tužbám, ale druhým, jsou to krásné pocity a pak se modlit nestydím, pak si užívám víru a Boží přítomnost nepopsatelnými zážitky.

Z vašeho životopisu jsem se dozvěděl, že v roce 1991 jste se nechal pokřtít u Českobratrské církve evangelické. V současné době se ale nehlásíte k žádné církvi ani denominaci. Proč jste tuto církev opustil?

Nemyslím si, že je ta a nebo tamta církev. Myslím si, že to, čemu říkáme církev, jsou prostě sbory. Sbory nacházejících a hledajících lásku a víru, každý ať má ten svůj, protože stejně si to Ježíš přebere podle svých andělů a svých úvah. Takže hluboce obdivuji práci řádových sester pro druhé, stejně jako nesouzním s podle mne doplňováním Bible všemožnými výklady, či dalšími ustanoveními. Představte si, že by Kristus dnes přišel v těle na zem a chtěl by kázat v jedné z našich církví či sborů. Myslím, že bychom ho kázat nenechali. Musel by pěkně na různé školy a v podstatě podstoupit kariérní řízení, než by nám po nějakých sedmi letech odhadem mohl sdělit, proč se vrací. Někdy mne napadá, že Bůh má mnoho lidí v některých církvích jen proto, že v armádě by nadělali více škody (doufám, že ten můj článek projde :-) Takže mně nevadí, ale spíše mrzí, že apoštol Pavel naprosto jasně napsal, jak mají vypadat bohoslužby. Z jeho listu jsem vyrozuměl, že tam má možnost promluvit každý, naopak, kdo ví, komu dá Duch Svatý dar prorokovat, komu vykládat, a je to duch pokoje, pořádku, říká Pavel, ten ať vede bohoslužbu, nikoliv rituály. Hned ale dodávám, že někdo potřebuje právě ty rituály, neodsuzuji nic, ani nereformuji :-).

Co se vám na členství v církvích nelíbí?

Myslím, že jsem odpověděl na Vaši otázku v té předcházející, ale přesto mám na srdci hroznou věc. Rád bych, aby opravdu zazněla a přivedla mnohé k zamyšlení. Víte, když jsem pracoval na projektu, zažil jsem a prožívám opravdu velmi složité situace, od defakto únosu, přes napadení, najíždění do auta, a to píši o doložitelných věcech, to nejde ani popsat, ale s tím jsem do toho šel. Ale co mě nejvíce mrzí, že ač jsem oslovil já a moji kolegové snad všechny ekologické, zájmové, dětské a mládežnické sdružení, tak se nikomu moc pomoci dětem nechce. Nebudu jmenovat konkrétní církev, protože mi nejde o jakýsi pseudosoud, ale jen ukážu, co mne fakt zranilo. Tedy jsem zatelefonoval na vedení velké nejmenované církve a představil se nejprve její ekonomické složce jako tabákový lobbyista a nabídl jsem miliony Euro na její chod s tím, že jsem ale od tabákového průmyslu. Zdůraznil jsem přitom, abych dal protistraně v tomto šanci, že tabák zabíjí, kolik kouří dětí a přesto jsem slyšel jednoznačné ano. "Když si bere z toho stát, tak nevidím důvod, proč ne my". Když jsem potom na stejném oddělení poprosil, zda by zdarma neumístili opravdu krásný plakát paní Emmy Srncové, která nás podpořila nádhernou kresbou, nevtíravou, byl jsem odmítnut. Tak to mi vadí a tu církev nebudu nikde uvádět, stejně jako chtě nechtě za ty roky mám opravdu hrozné informace o tom, kolik lidí nechalo prosperovat tabák za výhody pro sebe, či rodinu, svůj podnik. Odpusťte dlouhé povídání, ale mluvíte zde o největším nebezpečí pro děti, a ty jsou základem právě církve, nechte maličké přicházet ke mne…, praví Pán, no a my je zatím necháváme vstupovat do nejhorší nemoci dějin - kouření.

A co ano?

Je to krásná věc, když se schází lidé, kteří ví proč a komu věří a mohou prohlubovat svou víru, pomáhat si, a to v atmosféře, kde je svrchovanost Krista jasnou věcí, nikoliv důvodem nějakých polemik, či těžkou prací, byť krásnou evangelizační, kdy věřící se snaží o víru podělit.

Existuje něco, čeho si na duchovních či zasvěcených lidech vážíte?

Nemyslím, že jde stvoření rozdělit jinak, než jak to udělal Stvořitel. Rozděluje-li Bůh, lidé se spojují, spojuje-li člověk, lidé se rozdělí, napsal jsem kdysi. Myslím si to i dnes. Ten boj, očekávání Ráje, je společný všem lidem. Je psáno, že je jediný živý Bůh, JHVH, otec Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele národů i lidí, takže je-li jediný živý Bůh, Duch, s kým soutěžit? Domnívám se, že je to právě dar naší svobody, byť omezené zde tělem a spoustou dalších věcí, myslím si, že stvoření je celek a přirozenost těla nás táhne k sebelikvidaci a inklinaci k požitkům a osobním profitům, často zlu, no a Duch nás vysvobozuje. Duch Pravdy, protože Kristus v mé zamilované větě říká, že je pravdou i jedinou cestou zpátky do Ráje. Věřím mu a nemyslím, že by někdo, kdo by jej potkal, jej odmítl, myslím, že také řekl z těch, které jsi mi svěřil jsem neztratil ani jednoho. Nezabraňujme právě třeba drogami dětem nacházet lásku a víru, to je mé poselství. Takže vážím si každého a jako u sebe vnímám možné pochybení u druhých, jsem analytik, takže každého kromě toho, kdo vědomě likviduje, zabíjí život v nás. Nemám rád manipulace a mimo humor mystifikace všeho druhu, které odvádí pozornost od řešení skutečných problémů. Nemám rád uctívání umělců, kohokoliv, přál bych prostor všem, ať si své umění, svou lásku prožijí, ne partu podivných lidí, kteří desetiletí navzdory všem změnám režimu nás tady oblažují v umění či manipulují v politice, či masmédiích. To je hrozba propojení mediální, výkonné a lobistické moci finančních skupin, kupříkladu ve farmacii, zemědělství, ta jde uskutečnit zejména tam, kde se projevuje kult osobnosti. Jsme talentovaný národ, je to hrozné muset sledovat v médiích infantilně se projevující "slavné" všeho druhu.


Jste autorem tří knížek. Čemu se věnují?

Vedl jsem troje noviny a zajímal se hodně o umění. Mezitím jsem napsal a vydal jednu humoristickou novelu, no a pár knížeček k zamyšlení, taky poezii. Dvě vyšly tištěné podobě, další elektronicky. Mrzí mě, že je málo prostoru pro legraci, žijeme v době plné stresu a iluzí, snahy o ovládání, manipulaci, takže jsem upozadil koníčky a jako nejdůležitější cítím práci právě na projektu o kterém jsme si, omlouvám se, že asi dlouze, potřeboval jsem se vymluvit, povídali :-). Vážím si Vašeho zájmu o téma a děkuji za prostor k oslovení Vašich čtenářů, které srdečně zdravím.

Myslíte si, že člověk může někdy poznat pravdu?

Ježíš Kristus je Pravda, věřím, že tak či onak nakonec všechny převede do Ráje.

Martin Škapík (1964) Absolvent střední ekonomické školy. Po krátkém období střídání profesí v roce 1988 odcestoval do zahraničí, kde se živil jako tenisový trenér (Ljubjana Yu) a přispíval do azylových periodik. Pod pseudonymem Marián také do Svobodné Evropy, kde mu dokonce hráli i blues složené Václavu Havlovi "Vašku klid, bude líp". Po návratu do ČR v listopadu 1989 je ihned od počátku povolán na PF UK, kde pracuje jako poradce stávkového výboru fakulty i celostátního. Pak se zapojuje do dění jako šéfredaktor OF Karlovy Vary. Na protest proti manipulaci ale na místo rezignuje a uchyluje se do Karlových Varů, kde si dva roky přivydělává klavírními koncerty na tamní vřídelní kolonádě.

Od roku 1991 se průběžně věnuje tématice dětského kuřáctví a obecně tomuto fenoménu, zakládá nejprve humoristický webzine Viditelné Prase, ale později přechází na Projekt proti dětskému kuřáctví, který vede dodnes. Vydal tři knížky, jednu humoristickou "Bezradní Hasiči" a dvě k zamyšlení "Kdo je kdo 92" a "Pastorální medicína 98". Jeho básnická sbírka "Třetí svět" je dvakrát ohodnocena Českým Rozhlasem Radiožurnálem, ale zůstává jen na internetu v elektronické podobě. Škapík mnoho let opakovaně prosazuje uzákonění povinných informací o tabáku a ochrany dětí.